Jaro

Když tento Velký pátek rozjímáme o tajemství kříže, vzpomeňme si na slova svaté Terezie z Avily: "Ať tě nic netrápí, ať tě nic neděsí. Všechno je pomíjivé, Bůh se nikdy nemění. Trpělivost získává všechny věci. Kdo má Boha, tomu nic nechybí, Bůh sám stačí."

Na jižním okraji staroegyptského pohřebiště v Abydu na západním břehu Nilu objevil v roce 1899 archeolog William Flinders Petrie hromadu sutě, v níž zkušeným okem odborníka rozpoznal zbytky pyramidy. O tři roky později nález datoval do období vlády Ahmose I. (asi 1539-1514 př. n.1.), prvního faraona 18. dynastie.

S otázkou kdo byli Keltové je spojen zásadní problém. Národ, který dnes označujeme za Kelty, není v antických pramenech vůbec jednotně nazýván tímto pojmem. Nacházíme zde označení od „Keltoi" k „Celtae", od „Galatové" až po „Galové". Jak nazývali sami sebe, není doloženo. Je však jisté, že tyto názvy neoznačovaly žádný národ ve smyslu homogenní společnosti či dokonce národa sjednoceného v jednom státě, ale že se u Keltů stejně jako u Germánů jedná o četné kmeny a kmenové skupiny.

Celoroční výstava unikátních ručně vytvořených modelů strojů podle originálních nákresů Leonarda da Vinci v Brně, jejichž autorem je Miroslav Mužík, nositel Čestné plakety Leonarda da Vinci udělené Asociací strojních inženýrů z.s., rozšiřuje možnosti neobvyklých kulturních zážitků a vzdělání pro děti i dospělé. Modely Leonarda da Vinci v Brně lze na výstavě vyzkoušet a vyslechnout si i výklad autora.

Keltové, „národ, který vyšel z temnot", jak zní výstižný název jedné knihy, nezanechali žádné písemné záznamy. Při výzkumu jejich dějin jsou archeologové a historici odkázáni na archeologické nálezy a antické spisy. Při jejich výkladu je však třeba postupovat opatrně, protože antičtí dějepisci často psali o událostech, odehrávajících se před 100 až 200 lety, a kromě toho Kelty hodnotili podle vlastních představ.

Vedle slunečních hodin se již v Egyptě i jinde ve starověku vyskytují jednoduchá zařízení na odměřování úseků trvání, například “kalibrované” svíčky a zejména vodní hodiny, řecky “ukrádač vody” čili klepsydra. Původně to byla obyčejná nádobka s malým otvorem, později mohla dostat i nějakou stupnici a známe i konstrukce, které výměnou stupnic nebo zalepováním otvorů odměřovaly různě dlouhé hodiny v létě a v zimě.

Složitější organizace života ve městech a zejména v armádách si vynucuje přesnější dělení dne. Ve starší době se mluví o různých “hlídkách” , “hodiny” se poprvé objevují v Egyptě, je jich 12 denních a 12 nočních a slouží k popisu okamžité polohy Slunce. Rozdíly v délce letního a zimního dne, které v Egyptě nejsou tak výrazné, bylo možné zanedbat.

Nejvýznamnějším cyklem období jara jsou Velikonoce. Jedná se o zcela samostatný souhrn lidových zvyků a křesťanských svátků trvajících osm týdnů, jenž je včleněn do období mezi dubnem a březnem, a to podle rozdílné časové struktury, než jakou je kalendář civilní, který se odvíjí od ukazatele doslova nejvyššího, totiž Slunce, které kulminuje ve čtyřech základních bodech ovlivňujících život na Zemi.

Do doby, než byl vynalezen knihtisk roku 1444 byly rozšiřovány pouze kalendáře psané rukou, což je hlavním důvodem, proč se jich mnoho nezachovalo - jednoduše jich tolik nebylo a byly finančně velmi nákladné. Avšak již od roku 1489, kdy Mikuláš Štětina vydává v Plzni první tištěný kalendář, bylo tehdejším vydavatelům jasné, že jejich tisk a následný prodej bude výnosný.

Na pozvání knížete Velkomoravské říše Rastislava přichází věrozvěst Konstantin a v roce 863 jej následuje i Metoděj. První křesťanští misionáři v osmém století oplývali vznostnou, ač s nesrozumitelnou latinou, káceli pohanské bohy, ničili posvátné háje a především přinesli staroslovanský kalendář juliánský, který však Slované odmítali přijmout podobně, jako křesťanství.

Byzantský historik Prokopis napsal v knize „Historiai“ ( 6.stol. n. l. ) o pohanských Slovanech žijících na našem území. Mnoho zajímavého. Pohanští Slované teprve až do příchodu křesťanských misionářů v 8. století n.l. používali poměrně sofistikovaný lunisolární kalendář, v které se délka roku určovala podle Slunce a délka měsíců podle měsíčních fází.

Jakým způsobem lze oddělit léto od zimy či jaro od podzimu je otázkou, kterou si kladli předkové snad odnepaměti. Faktem je skutečnost, že na jaře Slunce vychází na jiném místě na obloze než je tomu na podzim, a že sluneční kotouč vystupuje v letních měsících výše oproti měsícům zimním. Lze však bez znalosti písma, toho velikého daru, pamatovat na všechny proměny oblohy tak, jak se den ode dne proměňuje sluneční dráha ?

Keltové žili v hlubokém souladu s přírodou, což se odráželo o na chápání a praktikování obřadů na významné keltské svátky. Významnou roli hrály v keltském kalendáři slunovraty a rovnodennosti. Zajímavý je keltský stromový kalendář.