Vratné kroky se používaly především ve velkých hodinových strojích. Nejstarším vratným krokem, který prováztel mechanické hodiny od jejich vzniku po dlohá století je vřetenový krok. Hlavní části kroku ( vřetenového kroku ) tvoří velké krokové kolo, nazývané podle vzhledu rovněž "korunové kolo" a hřídel - vřeteno ( odtud název "vřetenový krok" ) se dvěma přímými paletami.
Mechanismus hodin lze rozdělit do čtyřech základních skupin, tedy na oscilátor, který je zdrojem časového formátu, krokové ústrojí, zdroj hnací energie, ústrojí přenosové a samozřejmě časový ukazatel. V mechanických hodinách pak navíc dochází mezi těmito prvky k jejich obousměrnému využití, což znamená například přenos energie z kroku na oscilátor a naopak přenos pohybu oscilátoru ve stálých časových intervalech zpět na krok a odtud na hodinový ukazatel.
Funkční ústrojí mechanických hodin, ať již jsou jakékoliv, můžeme rozdělit na čtyři primární funkční skupiny, a to na hnací a převodový mechanismus, krok, oscilátor a ukazatel. Zdroj hnací energie bývá v naprosté většině zabudován přímo v hodinovém ústrojí a tvoří jeho nedílnou sočást, čímž myslíme například bubny s kladkami nebo pérovník s pérem.
Zcela samostatnou kapitolou ve vývoji měření času je vynález mechanických hodin. Elementární časové přístroje, jako jsou vodní či pískové nebo sluneční hodiny uzavřely první fázi vývoje chronometrie, tedy vědy o měření času. Převratným vynálezem, který hluboce poznamenal další etapy vývoje, bylo sestrojení prvních kolečkových hodin, s jejichž příchodem začíná první skutečná moderní éra chronometrie.
Ciferník a hodinová ručička se objevily až ve století čtrnáctém. Dalším vývojovým stupněm byly kolečkové hodiny s pevnou hodinovou ručkou a s pohyblivým ciferníkem.
