Přesýpací hodiny

Dobu vzniku prvních přesýpacích pískových hodin skutečně není možné určit přesně. Zachované písemné zprávy však ukazují na to, že že základní princip přesýpacích hodin pískových byxl již v Asii znám pradávno před začátkem křesťanského letopočtu. Již z doby Archimédovy lze sledovat zmínky o prvních "hodinách" lahvovitého tvaru.

Velmi zvláštní kapitolou přístrojů k měření času jsou chronografy a stopky. Stopky jsou přístrojem k měření času s centrálně uloženým sekundovým hřídelem a rafikou, kterou je možné kdykoliv společně s celým strojem zastavit a následně vrátit do původní nulové polohy. Mechanické stopky nemají hodinový číselník, jaký známe z běžných hodin.

Nejstarší způsoby, jak měřit čas, spadají do doby přibližně 2000 let před naším letopočtem, kdy jejich poslední vývojová fáze končí v 21. století novověku. První časoměrné přístroje bývají rovněž nazývány elementárními a jejich éra končí rozvojem mechanických kolečkových hodin. Do tohoto poměrně dosti širokého časového intervalu patří samozřejmě mnoho různých přístrojů určených k měření času včetně slunečních, kapalinových, ohňových, mechanických, pískových a jiných druhů hodin.

Přesýpací hodiny sestávaly z velmi jednoduchého zařízení: dvě průhledné nádoby postavené na sobě a spojené úzkým otvorem. Z horní se zvolna sype písek do dolní nádoby a na stupnici můžeme odečíst, kolik času uběhlo. Přesýpací hodiny znali pravděpodobně již v antickém Řecku. Samo slovo „pískové“ je zavádějící, protože materiálem k přesýpání byl kamenný prach nebo na prach rozdrcené vaječné skořápky.