Mayská proroctví

Všechna tehdejších náboženství byla více či méně zasažena vědomím odloučenosti od Boha a božských bytostí, ba dokonce v Mesoamerice vedla tato potřeba usmiřování bohů až k lidským obětem. Přesto je však na tomto místě nutné připomenout, že samotná potřeba náboženské víry (latinsky religio, tedy 'znovu spojit') se objevuje pouze a právě v těch civilizacích, které svůj kontakt s božskými silami zcela pozbyly.

Při sledování vývoje této tradice, která se časově kryje s vývojem psaného jazyka, se opět budeme soustředit na lichá Nebesa, neboť právě ona jsou výrazně ovlivňována tvůrčí jinově-jangovou polaritou. 

Podle mayských proroctví přichází víra v jednoho Boha Stvořitele z období 1. cyklu

Božstva a evolušní symboly přisuzované jednotlivým Nebesům trecenia s jejich příslusnými duchovními kvalitami. Každý den třináctidenní byl považován za krok v procesu vývoje rostliny a byl symbolizován určitým druhem ptáka. Každý následující den symbolizuje vývoj od malých druhů ( kolibřík ) až k těm, kteří vynikají krásou svého opeření ( papoušek )

Je velmi složité cokoli určitého usuzovat o náboženských představách z doby před začátkem Velkého cyklu

Je velmi složité cokoli určitého usuzovat o náboženských představách z doby před začátkem Velkého cyklu, neboť z této doby nemáme žádné historické záznamy. Pokud nicméně můžeme soudit, pochází víra v jediného Boha Stvořitele z období I. Nebe Velkého cyklu. Už v této rané době Sumeřané zřejmě uctívali všemohoucího Boha nebes, kterého nazývali An. Ve starověkém Sumeru tento Stvořitel nicméně sdílel svou pozici s houfem nejrůznějších božstev sklizně, domácnosti, deště, hromu a jim podobných. Jak můžeme číst v podání biblických patriarchů, kteří si během 3. Nebe přinesli víru v tohoto Boha Stvořitele z Chaldejska do Kannánu, ztratil již mnohohlavý sumerský pantheon mnoho ze své původní role. Tato skutečnost je v chápání mayského kalendáře velmi významná, neboť došlo k zásadní změně v chápání Boha.

Počátky monoteismu jako víry v jednoho Boha v mayských proroctvích a Žid Mojžíš

Avšak teprve Mojžíš (v souladu s energií 5. Nebe) přinesl spolu s deseti přikázáními, která mu byla Bohem zjevena, Židům důslednou monoteistickou víru, vůbec poprvé na této planetě, na naší mateřské planetě, planetě Zemi. První ze zmíněných deseti přikázání znělo: Nebudeš míti jiných bohů přede mnou. I když se v tomto požadavku odráží výlučně monoteistické vyznání, zdá se, že bylo omezeno pouze na příslušníky židovského národa. Bůh byl vnímán jako židovský Bůh a v tomto období se Židé pramálo starali o to, zda v jejich Boha věří či nevěří i jiné národy. Adresátem onoho prvního přikázání jsou tedy Židé, kteří se vnímali jako
Bohem vyvolený národ.

Většina úvah ohledně existence Boha je nicméně poznamenána faktem, že je tato svrchovaná vesmírná inteligence ztotožňována s představou, kterou ji zahalilo určité historické náboženství

Pokud se však ztotožníme s pohledem na všechna ta početná božstva, která vystupují v příbězích o stvoření, jako na různé projevy Jediné Inteligence, je tato otázka náhle podstatně jasnější. Většina úvah ohledně existence Boha je nicméně poznamenána faktem, že je tato svrchovaná vesmírná inteligence ztotožňována s představou, kterou ji zahalilo určité historické náboženství a jeho svatá písma. Například v západním světě je Bůh vnímán přes křeťanský filtr a spojován s určitými bohoslužebnými úkony, které jsou této duchovní tradici vlastní.

Rozhodující vliv na vývoj náboženství člověka má tedy Světový strom, kosmologie Světového stromu

Zejména v průběhu 13. nebe se stal pohled na Boha skutečně velmi abstraktním a většina projevů živého Vesmíru včetně různých duchovních sil byla odsouzena jako modlářství či polytheismus. Ze současných znalostí Mayského kalendáře nám může být zcela jasné, že i onen filtr, přes který vnímáme božské skutečnosti, se výrazně vyvíjí. V tomto případě se to, co popisujeme jako "Bůh" bude jevit jinak v době nakloněné levé mozkové hemisféře a jinak v době nakloněné pravé mozkové hemisféře. Rozhodující vliv na vývoj náboženství člověka má tedy Světový strom, kosmologie Světového stromu, a to zejména co se týká počátečních impulsů, které podněcují jeho vznik.

Mozková vlna beta frekvence odpovídá rezonanci vnitřního zemského jádra  

Ve stavu snění vznikají taková spojení, že je obvykle nelze chápat z polohy logické návaznosti. Jak jsme si již řekli, zdá se pravděpodobné, že uvolněný stav alfa koresponduje s frekvencí biosféry.Snad nejpozoruhodnějším aspektem tohoto vztahu je zjištění, že mozková vlna frekvence typu beta odpovídá rezonanci zemského vnitřního jádra. Jak to však zapadá do perspektivy Mayského kalendáře ? Jednak starověké národy hovořily nejen o Světovém stromu, ale také o Světové hoře. Světový strom je jakousi polární osou, z níž vycházejí kolmé úrovně, tedy větve, na zemský povrch, sám Strom je však pevně vrstlý do Světové hory ve středu země. Středová planetární linie je pouze nejdůležitější z těchto větví Světového stromu, neboť vytváří střídající se jinově-jangové polarity, které podněcují evolucí vědomí. I když metafora Světové hory není zdaleka tak využívána jako u Světového stromu, trdí se, že mayské a sumerské pyramidy a mnohá uměle zbudovaná návrší měla tuto Světovou horu symbolizovat. Pokud mayské pyramidy skutečně symbolizují podsvětí, pak je možné hledat mezi nimi pojítko se zemským jádrem. Co by tedy takové pojítko vysvětlovalo ?

Zemské jádro má dle nejnovějších zjištění pravděpodobně krystalickou strukturu železa, což souvisí s Mayskými proroctvími a Mayským kalendářem

Zemské jádro má podle nejnovějších studií pravděpodobně krystalickou strukturu železa a nepravidelný tvar. Zatím se samozřejmě velmi nesnadné tvrdit něco určitého, protože o podstatě jádra naší planety – tedy o Světové hoře – víme velmi málo konkrétních informací. Podle nedávných odhadů by mělo být stejně horké a žhavé jako povrch naší mateřské hvězdy, tedy Slunce. Toto velmi husté zemské jádro ze železa, pravděpodobně sloučeného s dalšími prvky je pod obrovským tlakem rovnajícím se 10 milionům tunám na jeden metr čtvereční. Vědci z Harvardu odhalili nepraviedlnost jeho tvaru, což tedy znamená, že jádro Země není pravidelná koule, avšak vyznačuje se alespoň jednou symetrickou osou. Tito vědci dospěli k názoru, že tento vysoký tlak, kterému je zemské jádro vystaveno, vytváří krystalickou strukturu.

Zajímavým klíčem k pochopení holografické rezonance je skutečnost, že lidský mozek v uvolněném či meditativním stavu eliminuje alfa vlny

Zajímavým klíčem k pochopení holografické rezonance je skutečnost, že lidský mozek v uvolněném či meditativním stavu eliminuje alfa vlny s frekvencí 7 až 13 Hz, přičemž nižší hranice tohoto kmitočtu spadá do hodnot tzv. Schumannovy rezonance o hodnotě 7,8 Hz, která obklopuje naši planetu. Schumannova rezonance je stacionární elektrocká vlna vytvářená v ionosférické dutině mězi Zemí a ionosférou, která je v důsledku bouřek a dalších atmosférických jevů bohatá na elektrické výboje. Jedná se o jedinečnou konstantu výzanou pouze na naši planetu, která se v průběhu času ( ať již jej chápeme cyklicky či lineárně ) v rozmezí +/- 0,5 Hz v důsledku proměnlivé sluneční aktivity. Důvodem stability Schumannovy rezonance je fakt, že její hodina vychází z podílu dvou konstantních veličin, a sice z rychlosti světla ( cca 300 000 km/s ) a obvody Země ( cca 40 000 km ).

Vliv elektromagnetických vlnění na mentální rezonanci psychických stavů člověka

Proroctví Mayského kalendáře a elektromagnetické vlnění a jeho vliv na lidské myšlení | Přesný čas online.cz Protože obvod zemského povrchu závisí na poloměru Země ( r= 40 000 / π=6370 km ) má nižší mez frekvence alfa v mozku člověka i ostatních savců stejnou hodnotu, jako elektrické pole vytvářené stacionární elektrickou vlnou obíhající po tomto poloměru. Bez ohledu na hypotetický význam, který bychom připsali mentální rezonanci například s bouřkou měřenou podle Schumannovy frekvence, se zdá evidentní, že lidská mysl se nachází ve stavu uvolnění v okamžiku, kdy jsou její vibrace totožné s elektrickým polem na povrchu Země. A protože na tomto povrchu žijeme, nejedná se s největší pravděpodobností o náhodu; v tomto smyslu můžeme na meditativní stav alfa nahlížet jako na určitý „návrat domů“.

Linie lidských dějin v Evropě a Mesoamerice se nápadně přesouvá severu v časové kosmologii Aztéků

Quetzalcoatl S počátkem tohoto nového Nebe se frontová linie lidských dějin jak v Evropě, tak v Mesoamerice nápadně přesunula k severu. V časové kosmologii Aztéků vládne 11. nebi Yohualticitl, bohyně Zrození, a znovuzrození Evropy v té době bylo skutečně na spadnutí. Také u Mayů v okolí Chichen-Itzá na severu Yucatánu a u Toltéků v Tule bylo toto období časem znovuzrození, jak je patrné z rozmachu kultu Quetzalcoatla, boha Světla. Pohyb, který je z perspektivy tradiční historie ještě nepochopitelnější než náhlé výboje Vikingů a zmizení Mayů, souvisí s děním na počátku následujícího 12. nebe. Je to doba vpádu Mongolů - nepočetného národa, který ještě o pár let dříve pásl dobytek v poušti Gobi.

Vpád Mongolů do Číny, Asie s Evropy souvisí s počátkem 12. nebe

Během krátké doby se jim však podařilo podrobit si Čínu a většinu Asie a dokonce vtrhnout do východní Evropy. Mongolské hordy před jejich výboji nic nezastavilo, dokud nedorazili k planetární dělicí čáře; i toto liché Nebe tedy započalo násilným pohybem z východu. Tomuto nebi vládl Tlahuizcalpantecuhtli, bůh jitra, který panuje v čase před svítáním. Na tomto místě bychom se měli krátce zastavit a uvědomit si dvě věci. Zaprvé v tomto časovém dějinném přehledu používáme chronologii Velkého cyklu, která je založena na túnu - roku sestávajícího z 360 dnů. Toto je důvod, proč je Evropa zasahována z východu přesně při přechodu mezi jednotlivými Nebesy.

Model živého světa založený na čtyřech světových stranách

Model živého světa, živoucí planety založený na čtyřech světových stranách je ve shodě s tzv. hermetickým zákonem, který praví "Jak dole, tak i nahoře", neboť upozorňuje na existenci řady paralel mezi "globálním mozkem" celé planety a lidským mozkem. Na základě toho si můžeme uědomit, že odlišné funkce obou hemisfér našeho mozku jsou mikrokosmickým zrcadlením východní a západní polokoule naší rodné planety Země. Paralela mezi lidským mozkem a nejvyšší kosmologií Světového stromu o niž se mayská proroctví opírají

Dvě polokoule Země jsou v souladu s hermetickým zákonem dle Mayské kultury a mayských proroctví

Racionální, skutkově orientovaná západní polokoule je tak paralelou levé, spíše "mužské" poloviny mozku s centry pro analytické myšlení, řeč, počítání a logiku. Meditativní východní polokoule je naopak paralelou pravé, intuitivní a celostně orientované "ženské" poloviny mozku, která je vybavena centry pro prostorové a umělecké dovednosti. Znamená to, že rozdílné duševní přístupy, které pokládáme za typické pro obyvatele Východu a Západu jsou ve svém důsledku generovány vibracemi kosmologie Světového stromu.

Kosmologie vibrací Světového stromu lze pozorovat na vývoji kultur v odlišných částech planety

V této celoplanetární mozkové struktuře postavé kolem právě této kosmologie, tedy kosmologie Světového stromu, představuje oblast Itálie a Německa komplex hypothalamu a hypofýzy, regulační centrum mozku savců. Právě dnes nebudeme těmto zemím přisuzovat tyto ústřední pozice, během renesance a reformace je však zcela jistě zastávaly. Skrze římskou a později římsko-německou říši a skrze papežský stolec dominovala tato oblast alespoň evropské historii po celých 2000 let.

Představa původních obyvatel Ameriky o různých Nebesích, kterým vládnou božstva ženoucí větry z různých světových stran je tímto způsobem přímo ověřena.

Z opakujícího schématu intenzivních migmcí patrných z uvedené tabulky se rovněž zdá, jako by jistá božská síla vládla sedmi Nebesům s lichými čísly a jiná vládla šesti Nebesům se sudými čísly ! Podle mayských proroctví, tedy proroctví Mayského kalendáře mají vliv na dění na Zemi cyklické životní Boží fáze stvoření. Mayská proroctví a globální tvůrčí pole Vedle větrů vanoucích od středové linie do západních a východních směrů je také zjevné, že s počátkem každého nového Nebe se těžiště dějin přesouvá stále více k severu, alespoň z hlediska severní polokoule. Tento posun směrem na sever je patrný z toho, jak se civilizační vývoj přesouval z jižních oblastí Egypta, Sumeru a Kréty na samém počátku Velkého cyklu do Řecka a Říma během 7. a 9. Nebe a do Německa během ll. nebe  VII. nebi se dostává mezi velmoci Dánsko, kdežto severnější Švédsko se vůdčí silou stává na samém počátku 13. nebe. Tento posun frontové linie evropských dějin směrem na sever má své paralely i v jiných částech světa. V Americe se původní civilizace přesouvají z Chiapasu a Guatemaly během 9. a 10. nebe, na Yucatán v ll. nebi, do středního Mexika v 12. nebi a do Severní Ameriky v 13. nebi.

Mayské časové cykly a mytické založení Říma v Mayských proroctvích

Po celou první polovinu Velkého cyklu zůstávala tato oblast v čele civilizačního vývoje. Teprve až počátkem 7. Nebe, které začalo přebírat vládu v roce 749 př. n. 1., se vyvinula vyspělá kultura v pásmu 12. poledníku. Znakem tohoto civilizačního rozmachu pod vlivem 7. Nebe bylo objevení se Etrusků v severní Itálii, kteří v 2. polovině 8. století př. n. l. vyvinuli svou vlastní písemnou soustavu. Zhruba v téže době vznikalo na pahorku Palatinum první trvalé osídlení, jehož počátky jsou spojovány s mýtickým založením Říma v roce 753 př. n. l. 

Mayská pyramida na ostrově Cozumel s třímetrovým vápencovým křížem

Mayská pyramida v Cozumelu v Mexiku - na jednom z jejích nádvoří dodnes stojí kamenný kříž | Přesný čas online.cz Například na ostrově Cozumel u pobřeží Yucatánského poloostrova se nachází pyramida s třímetrovým vápencovým křížem stojícím na hlavním nádvoří. Španělé se dozvěděli, že tyto kříže představují symbol Světového stromu a z toho důvodu byly natřené nazeleno. Shodou okolností mají křesťanské kříže v této lokalitě tuto barvu dodnes. Podle víry Mayů Světový strom vytváří a udržuje čtyři světové strany. Po španělském záboru splynul tento kříž s katolickým křižem, ve víře Mayů si však tento nový symbol stále uchovává svůj prastarý význam jako střed Vesmíru.

Představa světa se čtyřmi světovými stranami je spojená všem původním americkým národům

Zelený mayský kříž, nyní jako symbol křesťanství v Mexiku. Nazeleno jsou kolorovány jako symbol čtyřech světových stran Světového stromu | Přesný čas online.cz Představa světa se čtyřmi světovými stranami a tudíž i čtyřmi úhly je společná všem původním americkým národům, jak je patrné například ze známého indiánského medicinmanského kruhu, používaného v severních částech kontinentu. Čtyři světové strany se sdružují s různými energiemi a barvami, které jim udílejí odlišné vlastnosti. Existuje také střed světa, který Mayové nazývali yaxkin, k němuž jsou tyto světové strany vztaženy. Na první pohled se to příliš neodlišuje od našeho běžného vidění, avšak význam přisuzovaný jednotlivým světovým stranám je naprosto jiný. Podle představ původních obyvatel Ameriky ztělesňují čtyři světové strany duchovní vlastnosti které ovlivňují lidský život podle toho, jaký časový cyklus právě vládne.

Mayové poznali základní pravdy o vývoji lidstva a rozlišovali vývoj duchovní a fyzický, kdy své znalosti zaznamenali do složitých kalendářních systémů.

Duchovní vývoj nepodléhá hmotě, a proto se proroctví neopírá o cyklické pohyby hmotných těles, nýbrž o proměny duchovních energií. Zadruhé musí být prorocké kalendáře založeny právě na těch časových cyklech, které řídí vlastní duchovní evoluci vesmíru. Doposud jsme identifikovali jeden takový časový úsek, a sice baktún, který se skládá ze 400 túnů, 360denních period; jak však uvidíme později, existuje ještě několik dalších.

Mayský kalendář je založen na duchovních principech vývoje lidské kultury v souvislosti s vývojem Životní energie Vesmíru

Někomu by se mohl nicméně kalendář, ktetý se neopírá o fyzikální jevy, zdát naopak neintuitivní. Copak není pravda, že se naše nálady mění podle ročních dob? Že nás ovlivňuje úplněk? Zvláště pro obyvatele vyšších zeměpisných šířek, ať už na severu, nebo na jihu, je téměř biologickou nezbytností slavit s nadšením příchod slunovratů a rovnodennosti. V této souvislosti je však nutno si uvědomit, že střídání ročních dob člověka ovlivňuje v odlišných částech zeměkoule jinak. Počátek jara na severní polokouli je počátkem podzimu na jižní polokouli, zatímco v oblasti rovníku lze jen stěží o nějakém střídání ročních dob hovořit. 

Třináctidenní Mayský týden lépe vyhovuje kosmickým energiím a procesu vývoje Vesmíru

PRAVIDELNÝ 13 DENNÍ CYKLUS TZOLKINU PŘEDSTAVUJE MIKROSKOPICKÝ ODRAZ ENERGETICKÝCH ZMĚN, KTERÉ OVLÁDAJÍ DLOUHODOBOU SPIRÁLNÍ EVOLUCI LIDSKÝCH DĚJIN. To také může vysvětlovat, proč má každý den svou duchovní energii a proč jsou některé dny považovány za příznivější pro tvůrčí činnosti než ostatní. Jak se ukáže později, právě takto pohlíželi staří Mayové na svůj posvátný kalendář. Nabízí se na tomto místě také analogie s hudbou. Mayský týden o 13 dnech (trecenium) lze považoval za svrchní tón s frekvencí 144tisíckrát vyšší než má základní tón Velkého cyklu (který je tvořen 1 44 000 trecenii). Energelické změny běžného 13denního cyklu tak budou stejně reálné, i když mnohem méně znatelné, než je tomu u Velkého cyklu. Budou jako drobné vlnky na hladině oceánu evolučních změn. A podobně jako existují vysokofrekvenční zvuky, které není schopen téměř nikdo zachytit, mohou existovat i časové cykly s frekvencemi natolik vysokými, že si je většina současných obyvatel Země ani neuvědomuje.

Počátek Mayského kalendáře z pohledu třináctidenního cyklu souhlasí s nejdůležitějšími událostmi v dějinách lidské kultury

Podle tradičního mínění archeologů nemá počáteční datum Dlouhého počtu, tj. II . srpen 3114 př. n. l., žádný reálný význam a je pokládán za 'čistě mytologický'. V posledních desetiletích se však někteří badatelé začali na toto datum dívat jinak. Objevíme totiž mimořádně zajímavé věci, pokud se na mayský kalendář začneme dívat nikoli jako na kalendář určité izolované kultury, nýbrž jako na universální prověřený kalendář celé planety - v tom případě nám MAYOVÉ ZANECHALI NEJCENNĚJŠÍ DAR ze všech minulých civilizací. Dnes je již všeobecně známo, že v době počátku mayského Dlouhého počtu se na Zemi odehrály významené změny a mimořádně důležité události. Ve skutečnosti jsou to jedny z vůbec nejdůležitějších událostí v historii celého lidstva.

Počátek Mayského kalendáře je spjat s významnými událostmi v historii lidstva jako celku

Kolem roku 3100 př. n. l. byl například sjednocen Dolní a Horní Egypt. Legendární král Meni, kterému se to podařilo, se tímto stal zakladatelem první egyptské dynastie a na znamení své moci i prvním nositelem faraónské dvojkoruny. Egypt, vůbec první lidský národ, tak vznikl a byl opanován prvním faraónem v čase neuvěřitelně blízkém počátku mayského Dlouhého počtu. Zhruba v téže době byly postaveny první velké monumentální stavby na této planetě. Nejstarší egyptská pyramida faraóna Džósera byla pomocí radiouhlíkové metody C14 datována do doby okolo 2975 př.n.l.

Dlouhý počet Mayského kalendáře

Dlouhý počet se skládá ze 13 baktúnů, což jsou časové úseky složené ze 400 Iúnů (360denních období). Jeden baktún tedy trvá přesně 400 x 360 = 144 000 dnů, což odpovídá hodnotě 394,3 slunečních let. Dnes se většina archeologů shoduje na tom, že počáteční datum těchto 13 baktúnů Dlouhého počtu připadá na 11. srpen 3114 př. n. 1. Dlouhý počet se skládá ze 13 baktúnů, což jsou časové úseky složené ze 400 Iúnů (360denních období). Jeden baktún tedy trvá přesně 400 x 360 = 144 000 dnů, což odpovídá hodnotě 394,3 slunečních let. Dnes se většina archeologů shoduje na tom, že počáteční datum těchto 13 baktúnů Dlouhého počtu připadá na 11. srpen 3114 př. n. 1.

Společným rysem mayského posvátného kalendáře je magické číslo 13

Důležitým společným rysem obou kalendářů je tedy třináctka - číslo, které sehrávalo zásadní roli v životě mnohých starověkých civilizací. Třináctka byla považována za posvátné číslo nejen ve starém Mexiku, ale i v ostatních náboženských soustavách celého světa. V křesťanství hrála třináctka pozoruhodnou úlohu například v tom, Že Ježíš a jeho učedníci tvořili třináctičlennou skupinu. Protože Mayové začali používat Dlouhého počtu (ve skutečnosti ve stejné době, kdy se Quetzalcoatl, tvůrce kalendáře, ujal vlády v nebi, zhruba v tomtéž čase, kdy kolem sebe Ježíš shromáždil 12 apoštolů, je docela dobře možné, že lidé v různých částech světa si začali souběžně uvědomovat zvláštní povahu čísla 13. Národy po celé starověké Mesoamerice sdíleli představu o 13 Nebesích.