Lunární kalendář

Keltové, „národ, který vyšel z temnot", jak zní výstižný název jedné knihy, nezanechali žádné písemné záznamy. Při výzkumu jejich dějin jsou archeologové a historici odkázáni na archeologické nálezy a antické spisy. Při jejich výkladu je však třeba postupovat opatrně, protože antičtí dějepisci často psali o událostech, odehrávajících se před 100 až 200 lety, a kromě toho Kelty hodnotili podle vlastních představ.

Složitější organizace života ve městech a zejména v armádách si vynucuje přesnější dělení dne. Ve starší době se mluví o různých “hlídkách” , “hodiny” se poprvé objevují v Egyptě, je jich 12 denních a 12 nočních a slouží k popisu okamžité polohy Slunce. Rozdíly v délce letního a zimního dne, které v Egyptě nejsou tak výrazné, bylo možné zanedbat.

Nejvýznamnějším cyklem období jara jsou Velikonoce. Jedná se o zcela samostatný souhrn lidových zvyků a křesťanských svátků trvajících osm týdnů, jenž je včleněn do období mezi dubnem a březnem, a to podle rozdílné časové struktury, než jakou je kalendář civilní, který se odvíjí od ukazatele doslova nejvyššího, totiž Slunce, které kulminuje ve čtyřech základních bodech ovlivňujících život na Zemi.

Na pozvání knížete Velkomoravské říše Rastislava přichází věrozvěst Konstantin a v roce 863 jej následuje i Metoděj. První křesťanští misionáři v osmém století oplývali vznostnou, ač s nesrozumitelnou latinou, káceli pohanské bohy, ničili posvátné háje a především přinesli staroslovanský kalendář juliánský, který však Slované odmítali přijmout podobně, jako křesťanství.

Byzantský historik Prokopis napsal v knize „Historiai“ ( 6.stol. n. l. ) o pohanských Slovanech žijících na našem území. Mnoho zajímavého. Pohanští Slované teprve až do příchodu křesťanských misionářů v 8. století n.l. používali poměrně sofistikovaný lunisolární kalendář, v které se délka roku určovala podle Slunce a délka měsíců podle měsíčních fází.

Jakým způsobem lze oddělit léto od zimy či jaro od podzimu je otázkou, kterou si kladli předkové snad odnepaměti. Faktem je skutečnost, že na jaře Slunce vychází na jiném místě na obloze než je tomu na podzim, a že sluneční kotouč vystupuje v letních měsících výše oproti měsícům zimním. Lze však bez znalosti písma, toho velikého daru, pamatovat na všechny proměny oblohy tak, jak se den ode dne proměňuje sluneční dráha ?

Keltové žili v hlubokém souladu s přírodou, což se odráželo o na chápání a praktikování obřadů na významné keltské svátky. Významnou roli hrály v keltském kalendáři slunovraty a rovnodennosti. Zajímavý je keltský stromový kalendář.

V období, kdy vrcholí Masopust se lidé těšili na masopustní veselí, které vrcholí masopustní nedělí, které však předchází oblíbený Tučný čtvrtek, "tučňák". Tučný čtvrtek patří mezi lidové svátky masopustní tradice v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Tučný čtvrtek je dnem, kdy hospodyně připravovala ta nejvíce chutná masitá jídla a snažila se, aby byla tabule opravdu bohatá.

V Jižní Anglii, v hrabství Wiltshire, blízko města Salisbury se nachází jeden z nejstarších kamenných kalendářů, Stonehenge, sestávající z menhirů, tedy kamenných bloků, svisle zasazených do země, kdy stáří nejstaršího kruhu odhadujeme přibližně na 3 200 let. Kruh menhirů a trilitonů, který považujeme za nejstarší, pochází z doby bronzové a stále se nepodařilo uspokojivě vysvětlit přesnost a způsob, jakým byly menhiry a trilitony sestaveny.