Lineární chápání času

Rozhodně lze říci, a nemusíme se bát naznačit že snad již odpradávna, že vnímání času, a to nejen jako fyzikální veličiny - neboť čas je skutečně relativní, je ve značné míře závislé na kulturních zvycích dané země či státu a na jeho kulturním prostředí. Zapomínat přitom nesmíme na náboženské zvyklosti a podnebí. S časem to zkrátka lidé nemají jednoduché nikde na světě.

Na člověka velmi často, zvláště v poslední době doléhá jeho vlastní minulost, ba dokonce i ta nejvzdálenější. Moderní astronomie chápe počátek existence času,  bytí jako okamžik Velkého třesku, jako absolutního počátku, chápeme-li čas lineárně podobně, jako současná věda. Čas v bodě nula, okamžik zrození Vesmíru chápeme jako nejzažší počátek vešekerého bytí, a tedy i toho, o němž ani netušíme, že existuje.

​Zákon příčiny a následku patří mezi nejzákladnější zákony Vesmíru a funguje s absolutní přesností vždy a všude, v kterékoliv části Všehomíra - platí jak pro živé, tak i pro neživé součásti Stvoření. První popsal tento zákon Aristoteles a my, lidé 21. století, jej začínáme znovuobjevovat. Lidé dospívají k názoru, že nejen život sám ve své podstatě je inteligentní, ba dokonce zjišťujeme, že sám Vesmír je inteligentní.