Jste zde

Domů

Nebezpečí druhého výbuchu elektrárny Černobyl 1986

Vasilij Nestěrenko zabránil druhému výbuchu Černobylu

V době, kdy se druhého výbuchu černobylské jaderné elektrárny vědci začali oficiálně obávat, neboť riziko bylo více než reálné, byly povolány největší kapacity z oboru jaderné energie z celého SSSR. Mezi nimi byl i Vasilij Nestěrenko.

Vasilij Nestěrenko patří mezi špičkové kapacity, jeden z předních atomových vědců, kteří se podíleli mimo jiné i na projektu sovětských mezikontinentálních jaderných raket. Vasilij Nestěrenko konstatuje, že v té době stačilo aby pouhých 1400 kg rozžhavené směsi uranu a grafitu přišlo do styku s vodou pod reaktorem a došlo by k druhému, mnohem ničivějšímu výbuchu. Tato exploze by se dala srovnat s gigantickou atomovou bombou. Sovětští vědci tuto možnost samozřejmě studovali a zjistili, že by došlo k výbuchu o síle 4-5ti megatun. Města vzdálená 400 km od epicentra by byla totálně srovnána se zemí a Evropa by se stala zcela neobyvatelnou. Jednalo by se největší jadernou katastrofu. Po druhém výbuchu by následovala tlaková vlna, která by do okruhu 900 km srovnala se zemí  vše co zůstalo a ve třetí fázi by došlo k takovému nárůstu radiace, jenž by si během několika dní vyžádala miliony životů. Procesy, které probíhaly v černobylském reaktoru tedy bylo nutné co nejrychleji zastavit.

Likvidace havárie v Černobylu se zúčastnili i velmi mladí lidé
Ošetření popálenin po zásahu radiací
Ošetření popálenin po zásahu radiací
Horníci - likvidátoři po příjezdu do Černobylu

Evakuace, a druhý výbuch, ke kterému nedošlo

Nejvyšší vedení SSSR je o nebezpečí druhého výbuchu černobylského reaktoru informováno a přijímá protikrizová opatření. V okolí Kyjeva a Minsku bylo připraveno více než 2000 vagonů, které měly obyvatele Ukrajiny evakuovat.Nejvyšší představitelé SSSR přijímají urychleně další protikrizová opatření. Ke slovu přichází opět letka vrtulníků generála Nikolaje T. Antoškina. Během dvou dnů shodí vojáci generála Antoškina do hořícího reaktoru 2500 t olova a kyseliny borité. Jakmile začali shazovat do černobylského reaktoru olovo, teplota se rapidně snížila a došlo i ke snížení radiace. Bohužel se však část olova zcela roztaví a odpaří se do ovzduší. Ještě po 25 letech lze jeho stopy nalézt v tělech dětí trpících tzv. Černobylským syndromem.  Sám Antoškin říká, že se v současné době mnoho kritizují postupy, které byly tehdy zvoleny. Hovoří se o tom, že nebyly příliš šťastné, a že měly dopad na zdraví mnoha obyvatel nejen v SSSR, ale i v zahraničí. Je však důležité si uvědomit, že ve své době armáda jednala nejen pod tlakem času a okolností, ale zejména bez předchozích zkušeností a mnoho postupů nebylo známo. V průběhu prací bylo smrtelně kontaminováno více než 600 pilotů a všichni zemřou. Jejich úsilí vykoupí pouze několik dní.
 

Oběti Černobylu - prvomájové oslavy v Kyjevě 1986
Oběti Černobylu - prvomájové oslavy v Kyjevě 1986

Poslední opatření vlády SSSR proti druhému výbuchu Černobylu

Vláda SSSR přijímá další nutné opatření proti druhému výbuchu černobylského jaderného reaktoru v elektrárně V.I. Lenina v Černobylu. V prvním plánu bylo vysláno 20 000 horníků z Ruska a Ukrajiny, kteří měli několik úkolů.V prvním plánu bylo nutné odčerpat vodu zpod havarovaného černobylského reaktoru a ten následně zapečetit, aby se teplota jednou provždy snížila. Později by byli prohlášeni za Hrdiny SSSR. Horníci vykopou během tří měsíců tunel z III. do IV. bloku 20 m pod zemí a následně prostor o velikosti 2x30m, do kterého měl být osazen složitý chladící systém na bázi kapalného dusíku. Ten však pod černobylský reaktor nebyl nakonec osazen a místo něj byl prostor zalit betonem, aby se zabránilo klesání černobylského reaktoru níž, a aby nedošlo ke kontaminaci spodních vod, jež sloužily jako rezervoár pitné vody pro celý SSSR. Reaktor je nyní zabezpečen zespodu a vrtulníky generála Antoškina shazují poslední desítky tun olova do zejícího prostoru. Ke slovu přichází špičkoví architekti, jejichž vedoucím byl Lev Bočarov. Ten navrhuje gigantický sarkofág, který je vlastně obrovskou skládačkou, jejíž díly jsou vyrobeny v různých částech SSSR. Chybný propočet by znamenal druhý  výbuch 190 tun Plutonia v srdci reaktoru.