Jste zde

Domů

Historie kalendářů v českých zemích

Magazín:

Kalendář z roku 1486

Byzantský historik Prokopis napsal v knize „Historiai“ ( 6.stol. n. l. ) o pohanských Slovanech žijících na našem území. Mnoho zajímavého. Pohanští Slované teprve až do příchodu křesťanských misionářů v 8. století n.l. používali poměrně sofistikovaný lunisolární kalendář, v které se délka roku určovala podle Slunce a délka měsíců podle měsíčních fází.

Jak popisuje Prokopis Slovany a Anty v 6. století ?

Tito národové, Slované a Antové, nejsou jedním mužem ovládáni,  nýbrž odedávna žijí demokraticky, a proto záležitosti i příjemné i obtížné vždy společně se projednávají...Uznávajíce, že je jediný bůh tvůrce blesku a všeho pán, i obětují mu skot a všeliká obětní zvířata. O osudu nic nevědí, a vůbec neuznávají, že by měl nějakou moc nad člověkem. A když jim smrt hrozí - budˇ nemocí stiženým, nebo do války se chystajícím, slibují, vyváznou-li zdraví, že ihned bohu obě přinesou za své zachránění. Vyváznuvše, obětují, co přislíbili, a domnívají se, že si zjednali záchranu touto obětí. Ctí však i řeky a nymfy a některá jiná božstva; všem obětují a při obětech věštby konají. Bydlií v bídných chýších roztroušených daleko od sebe...Když se pouštějí do boje, postupují nejvíce na nepřítele pěšky, držíce v rukou malé štíty a oštěpy. Pancéřů na sebe nikdy neberou. Někteří z nich ani chitónů, ani pláštů nenosí, nýbrž jenom nohavice sahajíce až na ledví, a tak i do bitvy proti nepříteli se stavějí. Oba ( kmenové ) mají jeden jazyk drsně barbarský. Také podobou těla neliší se navzájem, neboť jsou všichni vzrostlí i křepcí a pokud se pleti a vlasů týče, nejsou ani příliš bílí nebo plaví, aniž naopak zase zcela černí, nýbrž všichni jsou rusí.

Pohanští Slované do příchodu prvních křestanských misionářů v 8. stol. n. l. používali poměrně dokonalý lunisolarní kalendář

Délka roku se podle staroslovanského kalendáře určuje podle zdánlivého pohybu Slunce, avšak délka kalendářních měsíců již podle měsíčních fází. Délku měsíčního roku na rok sluneční upravovali vsouváním třináctého měsíce nazývaního hruden a to sedmkrát za devatenáct let. Stejným způsobem dopňovali měsiční kalendář už ve starověké Babylonii, Číně, Judei, v antickem Řecku i Římě : devatenáctiletého cyklu se dodnes používá příi určování pohyblivého data velikonočních svátků.

 

 

Metonův devatenáctiletý cyklus

Období devatenácti let tradičně nazýváme Metonův cyklus podle řeckého astronoma a matematika Metona, který v roce 432 před naším letopočtem vypočítal a uveřejnil rovnici, podle niž devatenáct slunečních let obsahuje plných 235 lunárních měsíců po dvaceti devíti nebo třiceti dnech : oba údaje odpovídají 6940 dnům. Oněch dvě stě třicet pět lunárních měsíců rozdělil Meton na dvanáct let po dvanácti lunárních měsících a sedm let po třinácti lunárních měsících. Podle Metona je nejvýhodnější přidávat třináctý měsíc do třetího, šestého, osmého, jedenáctého, čtrnáctého, sedmnáctého a devatenáctého roku cyklu, ale staří Slované, kteří si asi vypracovali vlastní lunisolární kalendář, používali jiného uspořádání; začínali měsíční kruh novoluním pripadajícího na 24.prosince předchozího roku, takže první nov prvního roku kruhu nastával 23.ledna. Přestupný měsíc hruden vkládali ve druhém roce 2. prosince, v pátém roce 2. září, v osmém roce 6. března, v desátém roce 4.prosince, ve třináctém roce 2.listopadu, v šestnáctém roce 2. srpna a v devatenáctém roce 5.března:

Přestupnému roku říkali Slované rok hrudný podle vkládaného měsíce zvaného Hruden.

Slované používali devatenáctiletého měsíčního cyklu jen dokud uctívali pohanské modly a duše zemřelých. Tehdy v Čechách tančili na lukách za svitu měsíce víly,v poledne mezi lány obilí bloudily polednice, v jezerech i řekách žil vodník, každá studánka i pramen měly své duchy. Životodárné Slunce, snivá Luna, třpytné hvězdy i divý vichr a rvavá bouře, hrom i blesk zosobňovali zlé i dobré bohy, kterým se museli přinášet obětiny. Budoucnost rodu hádali Slované ze skřeku ptactva, šelestění stromů a z krve obětovaných zvířat : rychlosti a síly si dodávali vlčími nebo mědvědími zuby zavěšenými na šnůrce na krku. Velkolepými slavnostmi vítali zimní slunovrat i letní slunovrat : nový den začínali večerem a dělili je časem mezi jídlem a nocí podle měnícího se položení hvězd.