Čas

Pravidelnost střídáni dne a noci pravděpodobně nejvíce ovlivňuje vznik prvních myšlenek lidské bytosti o čase. Existuje vůbec čas a lze jej pochopit ? Máme se řídit v myšlení kalendářem, který jsme si sami vymysleli, určili a nebo se řídit v lidském konání pohyby planet a hvězd tak, jak je lze sledovat na obloze od vzniku života na Zemi ? Jak bychom měli chápat pojem "jeden den" ?

V dobách, kdy lidé měřili čas podle Slunce, tedy gnómonem, délkou stínu, a vznikají sluneční kalendáře, nastávalo poledne na různých místech v jiný čas, kdy rozdíl činí přibližně 4 minuty na jeden stupeň zeměpisné délky, což činí na rovníku přibližně 111,3 km. V evropské zeměpisné šířce to znamená, přibližně 68 kilometrů ve směru východ-západ. 

Rozvojem lidských společností v případě podmínek, za kterých se mohly úspěšně rozvíjet roste potřeba stability, čímž dochází k úspěšnému finančních systémů a spolu s tím pak bankovnictví. Obecně dochází ke zrodu a stabilizaci institucí, a tedy i institucionalismu. Spokojenost, úspěch a rozvoj lidských společností totiž na prosperitě a stabilitě velmi záleží.

Převody časových jednotek - převody jednotek času. Základní časovou jednotkou je jedna sekunda ( 1s ). Hodiny, tedy aktuální časový interval a jeho hodnotu vyjadřujeme v šedesátkové soustavě, kterou v kombinaci se soustavou desítkovou užívali již starověcí Sumerové v Mezopotámii. Volba čísla 60 není doposud uspokojivě vysvětlena. Jedna z hypotéz například tvrdí, že je tomu tak proto, že číslo 60 má mnoho dělitelů.

Rozhodně lze říci, a nemusíme se bát naznačit že snad již odpradávna, že vnímání času, a to nejen jako fyzikální veličiny - neboť čas je skutečně relativní, je ve značné míře závislé na kulturních zvycích dané země či státu a na jeho kulturním prostředí. Zapomínat přitom nesmíme na náboženské zvyklosti a podnebí. S časem to zkrátka lidé nemají jednoduché nikde na světě.

Na člověka velmi často, zvláště v poslední době doléhá jeho vlastní minulost, ba dokonce i ta nejvzdálenější. Moderní astronomie chápe počátek existence času,  bytí jako okamžik Velkého třesku, jako absolutního počátku, chápeme-li čas lineárně podobně, jako současná věda. Čas v bodě nula, okamžik zrození Vesmíru chápeme jako nejzažší počátek vešekerého bytí, a tedy i toho, o němž ani netušíme, že existuje.

Čím déle člověk žije, tím více se, samozřejmě zajímá o své dějiny samozřejmě i o dějiny času. Platí to nejen pro jednotlivce, ale i pro lidstvo jako celek. Přejeme si vědět, jak žili naši předkové, zajímáme se o skutky významných historických osobností které změnily běh světa, o dějiny civilizací, které položily základ světa takového, jak jej známe dnes.

​Zákon příčiny a následku patří mezi nejzákladnější zákony Vesmíru a funguje s absolutní přesností vždy a všude, v kterékoliv části Všehomíra - platí jak pro živé, tak i pro neživé součásti Stvoření. První popsal tento zákon Aristoteles a my, lidé 21. století, jej začínáme znovuobjevovat. Lidé dospívají k názoru, že nejen život sám ve své podstatě je inteligentní, ba dokonce zjišťujeme, že sám Vesmír je inteligentní.

Základní jednotkou času, tedy i přesného času je jedna sekunda ( 1 s ), kterou značíme malým písmenem "s". VIII. Konference pro míry a váhy (1967) přijala za definici sekundy trvání 9 192 631 770 period záření, které přísluší přechodu mezi dvěma hladinami základního stavu atomu Cesia C133.