Adventní kalendář

V pořadí čtvrtá neděle Adventu, tedy čtvrtá neděle adventní je nazývána slavnostní nedělí zlatou, kdy vrcholí slavnostní doba symbolu adventních oslav a  veškerých příprav na Štědrý den, jeden z nejvýznamnějších křesťanských svátků.

Stříbrná třetí adventní neděle patří podle lidových tradic k těm, které jsou nejvíce v adventním čase oblíbené. Třetí adventní neděli nazýváme rovněž nedělí radostnou, kdy se již, z křesťanského hlediska,  přibližuje oslava narození Páně. Gaudete, nešťastnější neděle adventu znamená, že vánoce jsou již velmi blízko.

Druhá adventní neděle je časem, který nás připravuje na druhý adventní týden; na adventním věnci lidé zapalují svíčku druhou, rovněž fialové barvy. Velmi často se můžeme setkat i s adventními věnci jednobarevnými, resp. s adventními věnci, jejichž svíčky mají shodnou barvu. Druhá adventní neděle, rovněž nazývaná jako adventní neděle bronzová, následuje po první neděli adventní, kterou nazýváme železnou. 

Svátek sv. Mikuláše tradičně připadá na 6. prosinec křesťanského kalendáře, avšak mikulášská tradice se udržuje tradičně již 5. prosince, kdy Mikuláš, zpravidla v doprovodu čertů a andělů navštěvuje domácnosti a zejména dětem, ale i dospělým, předčítá ze zlaté knihy jejich dobré i špatné skutky. Mikulášská nadílka je pak přípravou na Vánoce a dary pod vánočním stromem.

První adventní neděle je dnem, kdy začíná křesťanský liturgický rok - první adventní neděle nakrojí čas, který spěje k době Vánoc. Bohoslužbám vévodí fialová barva jako barva liturgická, barva Boha, barva symbolizující pokoru, pokání, skromnost, zdrženlivost; v širším významu je pak fialová barva symbolem popela či prachu, ze kterého jsme povstali a v nějž se také obrátíme.

Jedná se o den 4. prosinec, přesně dvacet dní před Štědrým dnem, ke kterému se váže krásná lidová, původně pohanská tradice řezání barborek ( Barborky ) větviček jabloně, třešně, či trnky a nebo zlatého deště. Pokud barborka dívce či ženě do Vánoc vykvete, měla by se do roka vdát. Svatá Barbora z Nikomédie, mučednice, patří ke čtrnácti svatým pomocníkům, kteří jsou voláni zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích. 

Podobně jako Velikonocům předchází v křesťanském kalendáři období půstu, rovněž tak Vánocům předchází období adventu, kdy slovo „advent“ pak v latině znamená „příchod". Lidé se již soustředí na vánoční svátky, na Krista a tak v podvědomí křesťanů přinesli svými myšlenkami zvláštní postavení také adventu. První stopy adventu, vánoční přípravné doby, se nenacházejí ve starém Římě, kde bychom se je možná snažili nalézt, ale překvapivě ve Španělsku, především v Galicii.