Jste zde

Vše o čase

Rekonstrukce středověkých bicích věžních hodin - 14. století

Zcela samostatnou kapitolou ve vývoji měření času je vynález mechanických hodin. Elementární časové přístroje, jako jsou vodní či pískové nebo sluneční hodiny uzavřely první fázi vývoje chronometrie, tedy vědy o měření času. Převratným vynálezem, který hluboce poznamenal další etapy vývoje, bylo sestrojení prvních kolečkových hodin, s jejichž příchodem začíná první skutečná moderní éra chronometrie.

Severní Afrika r. 2009
Rozhodně lze říci, a nemusíme se bát naznačit že snad již odpradávna, že vnímání času, a to nejen jako fyzikální veličiny - neboť čas je skutečně relativní, je ve značné míře závislé na kulturních zvycích dané země či státu a na jeho kulturním prostředí. Zapomínat přitom nesmíme na náboženské zvyklosti a podnebí. S časem to zkrátka lidé nemají jednoduché nikde na světě.
Základní jednotkou času je ( jedna ) sekunda, což je doba trvání 9 192 631 770 period záření, které přísluší přechodu mezi dvěma hladinami základního stavu atomu Cesia C133. Jednu sekundu značíme malým písmenem "s".
Přesný čas v České republice je měřen rovněž atomovými hodinami. Přesný čas, tedy Koordinovaný čas v Praze, platný od ledna 1969, je neustále udržován ve shodě se Světovým koordinovaným časem pracovníky časové laboratoře Akademie věd České republiky v Praze.
Interaktivní mapa časových pásem
Historie měření času spadá již do počátků vývoje lidského druhu na této planetě. Kdy přesně si lidé uvědomili existenci času patrně již nezjistíme, jisté však je, že staří filosofové považovali čas za natolik abstraktní, že dokud o čase nepřemýšlíme, či dokonce o něm nehovoříme, jako by neexistoval.
Sv. Ambrož
Jako tradičně se každým rokem setkáváme s jedinečným obdobím, které nám připomíná příchod Ježíše Krista na svět. Tento sváteční čas samozřejmě nepatří mezi výjimečné pouze pro křesťany, ale samozřejmě i pro naprostou většinu lidí, kteří žijí v zemích, jejichž kultura vychází z křesťanské tradice.

Na člověka velmi často, zvláště v poslední době doléhá jeho vlastní minulost, ba dokonce i ta nejvzdálenější. Moderní astronomie chápe počátek existence času,  bytí jako okamžik Velkého třesku, jako absolutního počátku, chápeme-li čas lineárně podobně, jako současná věda. Čas v bodě nula, okamžik zrození Vesmíru chápeme jako nejzažší počátek vešekerého bytí, a tedy i toho, o němž ani netušíme, že existuje. V této situaci si neumíme, ba ani nedovedeme představit starší dějiny světa, než jak  nám je předkládá moderní astronomie.

Čím déle člověk žije, tím více se, samozřejmě zajímá o své dějiny samozřejmě i o dějiny času. Platí to nejen pro jednotlivce, ale i pro lidstvo jako celek. Přejeme si vědět, jak žili naši předkové, zajímáme se o skutky významných historických osobností které změnily běh světa, o dějiny civilizací, které položily základ světa takového, jak jej známe dnes.

​Zákon příčiny a následku patří mezi nejzákladnější zákony Vesmíru a funguje s absolutní přesností vždy a všude, v kterékoliv části Všehomíra - platí jak pro živé, tak i pro neživé součásti Stvoření. První popsal tento zákon Aristoteles a my, lidé 21. století, jej začínáme znovuobjevovat. Lidé dospívají k názoru, že nejen život sám ve své podstatě je inteligentní, ba dokonce zjišťujeme, že sám Vesmír je inteligentní. Jeho zákony znovuobjevujeme až v současnosti.

Stránky