Sluneční hodiny

Vedle slunečních hodin se již v Egyptě i jinde ve starověku vyskytují jednoduchá zařízení na odměřování úseků trvání, například “kalibrované” svíčky a zejména vodní hodiny, řecky “ukrádač vody” čili klepsydra. Původně to byla obyčejná nádobka s malým otvorem, později mohla dostat i nějakou stupnici a známe i konstrukce, které výměnou stupnic nebo zalepováním otvorů odměřovaly různě dlouhé hodiny v létě a v zimě.

Složitější organizace života ve městech a zejména v armádách si vynucuje přesnější dělení dne. Ve starší době se mluví o různých “hlídkách” , “hodiny” se poprvé objevují v Egyptě, je jich 12 denních a 12 nočních a slouží k popisu okamžité polohy Slunce. Rozdíly v délce letního a zimního dne, které v Egyptě nejsou tak výrazné, bylo možné zanedbat.

V Jižní Anglii, v hrabství Wiltshire, blízko města Salisbury se nachází jeden z nejstarších kamenných kalendářů, Stonehenge, sestávající z menhirů, tedy kamenných bloků, svisle zasazených do země, kdy stáří nejstaršího kruhu odhadujeme přibližně na 3 200 let. Kruh menhirů a trilitonů, který považujeme za nejstarší, pochází z doby bronzové a stále se nepodařilo uspokojivě vysvětlit přesnost a způsob, jakým byly menhiry a trilitony sestaveny.