čas

Na jižním okraji staroegyptského pohřebiště v Abydu na západním břehu Nilu objevil v roce 1899 archeolog William Flinders Petrie hromadu sutě, v níž zkušeným okem odborníka rozpoznal zbytky pyramidy. O tři roky později nález datoval do období vlády Ahmose I. (asi 1539-1514 př. n.1.), prvního faraona 18. dynastie.

Složitější organizace života ve městech a zejména v armádách si vynucuje přesnější dělení dne. Ve starší době se mluví o různých “hlídkách” , “hodiny” se poprvé objevují v Egyptě, je jich 12 denních a 12 nočních a slouží k popisu okamžité polohy Slunce. Rozdíly v délce letního a zimního dne, které v Egyptě nejsou tak výrazné, bylo možné zanedbat.

Polynésané osídlili širokou plochu ostrovů v Tichém oceánu. Jejich vnnímání času se významně odvíjelo i od pozorování slunečních cyklů a to se samozřejmě odrazilo i pro nás méně pochopitelnou výraznou znalostí navigace. Podobně jako pro mnoho národů byla tou pravou mapou noční obloha a pozorování zdánlivých pohybů Měsíce a Slunce, o kterém existuje řada mýtů.

Lidé se snažili měřit čas odpradávna pomocí různých zařízení, a to délkou stínu počínaje až po nejmodernější atomové či světelné hodiny. Samozřejmě, že lidé logicky vždy uvažovali nad tím, jakou má čas podstatu a jak je možné že například ženy, ryby, rostliny a spousta dalších živočichů je ovlivňována cykly Měsíce. Krásnou otázkou je pak zamyšlení, které naznačuje, že je velmi zvláštní pocit, kdy medůza člověka žahne v průběhu okamžiku.