Jste zde
Keltové a počátky jejich historie
Magazín:
Keltové, „národ, který vyšel z temnot", jak zní výstižný název jedné knihy, nezanechali žádné písemné záznamy. Při výzkumu jejich dějin jsou archeologové a historici odkázáni na archeologické nálezy a antické spisy. Při jejich výkladu je však třeba postupovat opatrně, protože antičtí dějepisci často psali o událostech, odehrávajících se před 100 až 200 lety, a kromě toho Kelty hodnotili podle vlastních představ.
Nejdůležitější písemné doklady z antiky o keltské kultuře zahrnují dobu asi od konce 6. st. př.n.l. až k jejímu rozpadu na konci 1. st. př.n.l., které způsobila hlavně válečná tažení Gaia Julia Caesara do Galie. Jeho zpráva římskému senátu, známý spis ‚Zápisky o válce galské", je jedním z nejdůležitějších písemných pramenů, z něhož se vytvořil dnešní obraz Kel-tů. Je však třeba brát v úvahu, že se Caesar snažil v první řadě ospravedlňovat svá opatření, a informace o Keltech, zde nazývaných Galové, měly jen okrajový význam. Toto období se nazývá dobou „historických" Keltů.
Při výkladu náboženských představ Keltů se čerpá především ze starých pověstí a mýtů, z nichž byly některé sepsány až ve středověku. Další důležitý zdroj informací tvoří archeologické nálezy, pocházející většinou ze sídlišť a hrobů, ale existuje i mnoho skladů zbraní, nádob, šperků nebo peněz (poklady), zakopaných do země nebo potopených
ve vodách.
Archeologie rozlišuje dva kulturní stupně, nazvané podle dvou bohatých nalezišť
Začátek keltské kultury, nazvané podle naleziště Hallstatt v Rakousku, „pozdní doba halštatská", se datuje zhruba do roku 600 př.n.l. Kořeny keltské kultury se sice nacházejí už v rané době halštatské (asi 750-600 př.n.1.), či dokonce v době popelnicových polí (asi 1200-750 př.n.l.), ale přesto se tyto úseky neřadí k. vlastnímu keltskému období. V halštatské kultuře nacházíme místní rozdíly. Dělí se na dva okruhy, západní a východní. Do západního okruhu patří oblasti východní Francie, Švýcarska, jižního Německa a západního Rakouska, východní okruh zahrnuje zbytek Rakouska a Balkán. Samotný Hallstatt leží v hraniční oblasti obou kulturních okruhů. Důležitá naleziště doby halštatské jsou mj. Hohenasperg a Hohmichele u Stuttgartu, Magdalensberg u Villingen, Heuneburg na horním Dunaji, sídliště Eberdingen-Hochdorf u Stuttgartu a Mont Lassois u Chátillon-sur-Seine s hrobem „princezny z Vix".
Období asi od roku 480 př.n.l. až k přelomu tisíciletí se nazývá podle naleziště La Fěne u švýcarského jezera Neuchátel dobou „laténskou". Obvykle se dělí na ranou, střední a pozdní a její časové ohraničení se regionálně různí. S laténskou dobou se rozvinula nová hospodářská a kulturní střediska v okrajových oblastech halštatských okruhů. Rozvinula se samostatná kulturní tvorba, která byla pravděpodobně výrazem důležitých změn náboženských představ a světového názoru. Od konce laténského období do doby římských výbojů vedených Caesarem se rozkládá doba keltských oppid. Interpretace nálezů a pramenů se však často projevily jako obtížné. Mnohé se lze jen dohadovat, protože nálezy není možné vysvětlit pomocí patřičných písemných dokladů.
Kolem roku 500 př.n.l. se již řecký historik Hekataios z Milétu zmínil o keltských sídlištích ve svém „Popisu země"
Je to nejstarší zpráva o národu Keltů, dochovaná však jen v citátech pozdějších spisů. O 50 let později umístil Herodot, narozený asi 480 př.n.l.,. do země Keltů pramen Dunaje. Platon (428/27-349/48) jim přisuzuje bojovnou povahu, ale i sklony k opilství. Řecky dějepisec Polybios (kolem 200-120 př.n.l.) věnoval Keltům samostatnou pasáž, přičemž popis jejich života ale pojednal jen krátce. Přesto je jeho spis, kromě děl Poseidonia z Apemeie (135-51/50 př.n.l.), jedním z nejdůležitějších zdrojů informací o keltských zvycích. Poseidonios se také bohužel nedochoval v originále, ale je znám jen z citátů pozdějších autorů. Diodoros ze Sicílie, píšící na začátku 1. st. př.n.l., byl jedním z historiků opírajících se v podstatě o Poseidonia a o „barbarech" od něj převzal četné detaily. Ale i dílo Pompeia Troga, napsané ve druhé polovině 1. st., představuje významné dědictví.
Důležitým zpravodajem o pozdější době keltské kultury je Gaius Julius Caesar (100 11 př.n.l.)
Hospodářské a historické informace nebo poznámky, týkající se života Keltů, se nacházejí roztroušeny v celém jeho díle „Zápisky o válce galské". Nestojí však v popředí jeho zájmu, nýbrž slouží spíš oživení textu. Dalším důležitým pramenem jsou „Dějiny" od Livia Tita (70 př.n.l.-17), píšícího o dobytí Říma Kelty v roce 387 př.n.l. Téměř ve stejné době napsal Strabon z Amaseie (64/63 př.n.l.-23) svou „Geógrafiku" (Zeměpis), v níž je zřejmé, že se rozšířily znalosti tohoto Řeka o severní Evropě. I v díle Plinia Staršího (23/24 př.n.1.-79) „Přírodověda", bohatém prameni nejrůznějších zpráv, se autor zmiňuje o Keltech.
Související obsah
AKTUÁLNÍ PŘESNÝ ČAS
Nový obsah
Oblíbený obsah
- 1 of 28
- »»