Jste zde

Domů

Tištěné kalendáře a vynález knihtisku

Magazín:

Vynález knihtisku a tištěné kalendáře

Do doby, než byl vynalezen knihtisk roku 1444 byly rozšiřovány pouze kalendáře psané rukou, což je hlavním důvodem, proč se jich mnoho nezachovalo - jednoduše jich tolik nebylo a byly finančně velmi nákladné. Avšak již od roku 1489, kdy Mikuláš Štětina vydává v Plzni první tištěný kalendář, bylo tehdejším vydavatelům jasné, že jejich tisk a následný prodej bude výnosný.

Od vynálezu knihtisku byly tištěné kalendáře vydávány každým rokem

Do tištěných kalendářů byly přidávány pranostiky, lidová rčení, fáze Měsíce, slavné svátky či data konání důležitých trhů.

Gregoriánská kalendářní reforma - gregoriánský kalendář

V době gregoriánské kalendářní reformy ( Gregoriánský kalendář ), kterou zavádí papež Řehoř XIII.  bulou Inter gravissimas z roku 1582, seděl na císařském trůnu Rudolf II., jenž byl velkým podporovatelem snad veškerých tehdy známých věd; tedy především astronomie, astrologie, alchymie a právě z tohoto důvodu dokázal pochopit, proč se jarní slunovrat vzhledem k 21. březnu posouvá a proto byl císař jedním z hlavních podporovatelů gregoriánské kalendářní reformy a přál si, aby se kalendář opravil v co nejrychlejším čase.

 

Vzpoura proti pražskému arcibiskupovi, který hodlal změnit kalendář

Na císařovo přání, již o pouhý měsíc později, než doporučovala papežská bula Inter gravissismas, nařizuje Martin Medek z Mohelnice ( 1538 - 1590 ), arcibiskup pražský, aby po 14.listopadu 1582 následoval hned 25.listopad. Neplánované jednorázové odstranění deseti dnů v kalendáři však vyvolává značné pobouření. Protestovala zejména města, a to proto, že kalendářní změna nebyla projednána se stavovskými sněmy, nekatolíci zcela odmítali na papežovu bulu přistoupit a navíc vzniká ničím nepodložená fáma, podle které se údajně mělo změnit i pořadí dnů v týdnu, což mělo za následek, že arcibiskup Medek byl tímto donucen své nařízení dočasně zrušit. Martin Medek však reformu nakonec spolu s císařem prosazuje, a to roku 1584. Martin Medek se však nezasloužil pouze o kalendářní reformu - byl knězem, velmistrem Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou a v rámci vykonávání svých úřadů nikdy nezapomínal na rodnou Mohelnici, ve které za vlastní finanční prostředky buduje " hospitál ", " špitál " tedy útulek pro nemocné, přestárlé a chudé.

Boj o gregoriánskou kalendářní reformu se mění v zápas mezi katolíky a protestanty

Císař Rudolf II. byl katolíkem, výrazně se snažil o potlačení protestantského učení, a tedy i o protestantské kalendáře. Déle než rok trvající třenice vyvrcholily vydáním císařského mandátu z roku 1583, podle kterého se mělo v kalendáři přejít z 6. ledna na 17. ledna. Moravské země přijímají gregoriánskou kalendářní reformu 8.července 1584 s nařízením, aby po 4. říjnu následoval říjen patnáctý. Císařská katolická cenzura však do kalendářní reformy výrazně zasahuje a snaží se například, aby z nově vydávaných kalendářů byly odstraněny svátky českých mučedníků filosofa a teologa Císař Rudolf II. (  1377 - 1416 ) upáleného v Kostnici a Mistra Jana Husa ( 1370 -1415 ), což vyvolávalo bouře odporu a odmítavá prohlášení protestantských duchovních i vydavatelů kalendářů, kteří v některých případech šli tak daleko, že prohlásili gregoriánskou kalendářní reformu za bludnou. Protestanté přijímají bulu Inter gravissimas teprve v roce 1700, ale ještě v letech 1787-1798 vydává Václav Matěj Kramerius ( 1753 – 1808 ) toleranční kalendáře, v nichž bylo juliánské i řehořské datování.

Tištěný kalendář se stává oblíbenou pomůckou v domácnosti

V první polovině 19.století byla převratně zlevněna tiskárenská technika a výroba papíru, takže kalendář se stává dostupnou a nepostradatelnou pomůckou v každé domácnosti. Včetně jednoduchých datových kalendářů se začínají  tisknout i kalendáře oborové, jako například Hospodářský kalendář pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko, Kalendář obchodnické omladiny, Všeobecný dělnický kalendář, Kalendář českých chemiků, dále právníků, stenografů, duchovenstva čechoslovanského, hudebníků, studentů ... Všechny kalendáře kromě hospodářských a rodinných kalendářů, měly velikost malé knížečky, která se vešla do kapsy, ve které nechyběly volné listy na zapisování poznámek.