Orloje

Stručná historie stavby orlojů a věžních hodin

V souvislosti s počátky tvorby časoměrných přístrojů se využívaly hodiny vodní, které postupem doby obsahovaly celou řadu často velmi složitých mechanismů, avšak základem pohonu těchto hodin byla vždy voda a byly ovládány jejím průtokem jednotivými otvory. Významným krokem kupředu v konstrukci hodin pak nastává, když se zrojem energie k pohonu stává klesající závaží a regulaci zajišťuje mechanický oscilátor. 

Orloje jako mechanické věžní hodiny a jejich vznik

První mechanické hodiny se stavěly ve 13. stol. - 14. stol. a vyskytovaly se v podstatě velmi zřídka v domácnostech velmi bohatých majitelů domů, kteří je zavěšovali vysoko na zeď pro dostatek místa na klesající závaží. Jednalo se většinou o masivní stroje vyráběné z litiny, kde pohyb závaží často zajišťovaly zavěšené kameny. V křesťanských zemích hodiny zpravidla nechávala sestrojit církev a instalovala je v katedrálách či klášterech pro sledování data Velikonoc ( Pascha ) a ostatních církevních svátků; často sloužily ke svolávání poddaných k modlitbě. Tyto hodiny neměly žádné ručičky k ukazování času; místo toho však zvonily každou jednu hodinu. Není bez zajímavosti, že anglický výraz pro hodiny "clock" pochází z latinského slova "clocca", které nese význam "zvon". Zavádění těchto obrovských strojů možná alespoň částečně souviselo s evropským oblačným počasím. Ve středomoří po dlouhou dobu postačovaly hodiny sluneční, avšak právě v často zamračeném evropském kontinentu potřebovali věřící podstatně spolehlivější podnět k modlitbám a slavení svátků. Zvony se tak staly nejen měrkou času, ale i prostředkem k udržování církevních rituálů.

Orloj a vývoj hodinářského řemesla

Třebaže po řemeslné stránce podporovala specializace růst individualistického pojetí hodinářské ( orlojnické ) práce, stavba orlojů jako velkých astronomických přístrojů byla již tehdy do jisté míry prací kolektivní. Vyjma těch nejlepších řemeslníků se na stavbě orlojů podíleli rovněž astronomové a matematici. Vlastní funkce a složení orloje však byla v té době průměrnému hodináři zcela nepochopitelná a tak není divu, že v té době byl znám jen malému počtu odborníků i princip tak jednoduchého přístroje, kterým byl astroláb. Pojďme si tedy připomenout některé z mechanických prapůvodních věžních hodin. Jedněmi z nich jsou 18 metrů vysoké hodiny Tří králů ve štrasburské gotické katedrále, které byly sestrojeny v letech 1352 - 1354. Jejich součástí jsou různé přístroje jako kalendář či astroláb, avšak nejpůsobivější je však pozlacený kohout; symbol Kristova utrpení, který v poledne mává křídly a kokrhá a navíc se u něj před postavami Marie a Ježíše klaní tři králové. Poté, co hodiny přestaly fungovat, byly v 16. století nahrazeny složitejším strojem. I na něm byl umístěn zlatý kohout, avšak v roce 1640 do něj udeřil blesk a byl znehodnocen. Současnou podobu Tříkrálových hodin sestrojil v roce 1843 Jean-Baptiste Schwilgué ( 1776 - 1856 ).

Jean-Baptiste Schwilgué, významní orlojníci a stavba orlojů

Jean-Baptiste Schwilgué jako autor třetího orloje ve štrasburské gotické katedrále, byl hodinářstvím fascinován již v roce 1788 a znalosti hodinářského řemesla získává jako umělec - samouk. Schwilgué fakticky stavěl jeho astronomické hodiny mezi 1838 a 1842 s pomocí přibližně třiceti dělníků. Nejpozoruhodnějšími rysy hodin je církevní kalendář a označení skutečných pozic Slunce a Měsíce. Schwilgué postavil kolem 500 hodin umístěných ve stavbách, z nichž nejznámější jsou hodiny kostela Saint-Georges ve městě Sélestat ( 1825 ), astronomické hodiny ve Štrasburku ( 1838 - 1843 ) a hodiny v kostele sv. Aurelie ( 1845 ), Kostel sv. Bartoloměje ve Wingenu ( 1844 ), katedrála Panny Marie ( Freiburger Münster ) ve městě Freiburg im Breisgau a další.

Opat ze St. Albans, Richard z Wallingfordu pak staví pro své opatství hodiny, které byly v roce 1336, kdy zemřel, těsně před dokončením. Jejich primárním účelem bylo určování doby modliteb a doby práce pro řádové mnichy. Hodiny odbíjely celé hodiny, avšak měly i jednoduchý ukazatel času. Vyjma toho rovněž ukazovaly fáze a zatmění Měsíce a rovněž tak měly i hvězdy, které bylo možné ze St. Albans pozorovat. Mezi další pozoruhodné středověké hodiny  patří v současné době nejstarší fungující mechanické hodiny, které byly postaveny přibližně v roce 1386 v katedrále v Salisbury; zmiňovaný orloj na Staroměstském náměstí v Praze ( Pražský orloj ) s procesím apoštolů, kokrhajícím kohoutem a slavnou smrtkou a v neposlední řadě hodiny v katedrále ve Wellsu, dokončené v roce 1392. Tyto typy hodin, tedy tyto orloje ukazovaly pozici Slunce a Měsíce, planet a hvězd a říkalo se jim rovněž astronomické hodiny.

První známý sestrojený orloj

První orloj, astrarium, sestrojil Giovanni Dondi dell'Orologio ( 1330 – 1388 ), žijící se svým otcem, hodinářským mistrem, v Padově, v roce 1364. Dondi byl již odmalička fascinován matematikou a sdílel se svým otcem zájem o astronomii a hodinářství. Dondi se věnoval i literární činnosti, ale jeho bezpochyby nejslavnější prací je Tractatus astrarii, které popisuje právě Astrárium. Jedná se o jeden z prvních dochovaných popisů orloje svého druhu vůbec. Giovanni Dondi dell'Orologio byl poměrně finančně zajištěným člověkem, dokonce působil v roce 1371 jako velvyslanec v Benátkách; po konfliktu mezi Padovem a Benátkami v roce 1372 nastupuje na univerzitu v Pavii a působí jako učenec a diplomat až do své smrti; je pohřben v Miláně. V roce 1348 začal pracovat na tom, čemu říkal astrárium nebo planetárium. Svůj návrh velmi pečlivě popsal a zakreslil, takže bylo možné provést jeho rekonstrukci. Dondiho orloj ( Astrarium ) je přibližně 1 metr vysoký a s využitím 107 ozubených převodů znázorňuje na 24 hodinovém číselníku polohu Slunce, Měsíce a pěti tehdy známých planet, čas a na velkém kalendářním válci všechny církevní svátky. Giovanni Manzini z Pavie v roce 1388 popisuje Dondiho orloj jako

 ... nápaditý, propracovaný a zdokonalený vašima rukama a sestaven se zručností, jaké nikdy zkušená ruka žádného řemeslníka nedocílila. Dospěl jsem k závěru, že  ještě nebyla vynalezena rafinovanost tak znamenitá, úchvatná a geniální ...

a skutečně se nejednalo jen o zdvořilostní fráze a nebo pouhé pochlebování. Dondiho Astrarium bylo ve své době absolutním vrcholem tehdejší astronomie, matematiky a mechaniky - nebylo však první - jedná se však o historicky první záznam o existenci sestrojeného orloje. Dondi navíc píše, že myšlenka na tvorbu astraria jej napadla při četbě díla Theorica planetarum od Giovanni Campano da Novara  ( 1220 - 1296 ), která však popisuje stavbu equatoria. Giovanni Campano da Novara patřil mezi nejvýznamnější vědce a matematiky 13. století. Da Novara byl kaplanem papeže Urbana IV. a osobním lékařem papeže Bonifáce VIII. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Elementa geometriae ( 1482 ), ve kterém se zabývá výpočtem úhlů petiúhelníků a základy geometrie. Na objednávku samotného papeže Urbana IV. ( 1261 - 1264 ) se zabývát také astronomií a píše dílo Theorica Planetarum, ve kterém geometricky popisuje pohyby planet a způsob, jak vytvořit planetárium. Údaje o planetách pak přejímá z tabulek arabského astronoma Abū Isḥāq Ibrāhīm ibn Yaḥyā al-Naqqāsh al-Zarqālī ( Zarqálí ), který působil ve městě Toledo. V roce 1381 Dondi představil svou práci, tedy Astrarium vévodovi Giannimu Gelazzo de Visconti, který jej instaloval v knihovně svého hradu v Pavii. Zůstalo zde alespoň do roku 1485 a je možné, že se s jeho chodem osobně seznámil i Leonardo da Vinci ( 1452 - 1519 ). Osud originálu Astraria však není znám.

Orloj údajně zkonstruoval již Archimédes ze Syrakus

Orloj však údajně zkonstruoval již Archimédes ze Syrakus ( 287 př.n.l. – 212 př.n.l. ), kterého považujeme za jednoho z nejvýznamnějších vědců klasického starověku; za největšího matematika své epochy a předevšém za jednoho z největších matematiků vůbec. Nejslavnějším příkladem dávných umění je bezesporu tajemný Mechanismus z Antikythéry. Historie vývoje orlojů nejen jako měřičů času, ale rovněž jako přístrojů k ukazování dat v kalendáři, dat církevních svátků, astronomických a astrologických jevů včetně samotného času, doplněné velmi často o výjevy z života svatých, pohybující se figury, kdy vždy záleželo na fantazii tvůrců a jejich umění, je obsáhlým tématem, které sahá až do starověku - vždyť pohyby nebeských těles lidé sledovali odpradávna a lidská touha pojmout a pochopit čas je stará jak samo lidstvo.

Od zmíněného Mechanismu z Antikithéry, který pravděpodobně v té době nebyl jediným tímto přístrojem na světě až po moderní orloje ( orloj ve městě Brně či Chmelový orloj Chrám chmele a piva v Praze ) lidstvo ušlo vývojem přibližně 2500 let. Vývojem orlojů, věžních hodin, astrolábů chronografů a podobných přístrojů k měření času se tedy budeme zabývat v jednotlivých článcích samostatně.