Stonehenge

Teorie o stavbě Stonegenge

Jak uvádí populárně-naučný měsíčník National Geographic Magazine, britští vědci získali téměř stoprocentní jistotu, o tom, jakým způsobem a odkud se vzaly obrovské kamenné bloky, z nichž největší se vyznačuje hmotností až 50 000 kg. Megalitický komplex Stonehenge v Jižní Anglii, tedy kámen, ze kterého byly bloky lámány či vysekávány, podle dřívějších názorů pradávní stavitelé unikátního kamenného komplexu pocházejícího z doby bronzové pochází z kamenů skal Preseli Hills ve Walesu. Podle současných petrografických zkoušek však tomu tak není a výsledek je vskutku překvapivý. S pravděpodobností hraničící téměř s jistotou kameny pocházejí z až 1 500m vzdáleného Pembroke ve stejném hrabství. Dvanáct geologů a archeologů z celé Velké Británie našlo důkazy o prehistorických nástrojích, kamenných klínech a výkopech v lomech Pembroke, které pocházejí přibližně z roku 3000 př.nl, tedy z doby, kdy byla postavena první část Stonehenge.

Jak byly kameny pro stavbu Stonehenge získávány ?

Jednou ze záhady Stonehenge je, že každá jiná neolitická památka v Evropě byla postavena z megalitů dopravených z necelých 10 kilometrů daleko lomů či skal. Největší kamenolom, ze kterého kameny pocházejí, byl nalezen téměř 180 kilometrů od Stonehenge na výběžku Carn Goedog, na severním svahu preseliských kopců. Právě toto místo bylo dominantním zdrojem pro takzvaný skvrnitý dolerit, kdy jeho název je odvozen od bílých skvrn ve vyvřelé modré skále. Ty byly lámány klíny, které pradávní stavitelé zaráželi do puklin skal a pravděpodobně využívali efektu zvětšování objemu dřevěných klínů v rámci procesu vlhnutí po dešti. To klíny pak rozevíraly pukliny a následně pak silou lidských svalů, a i díky tomuto efektu zvětšování objemu klínů, byly obrovské bloky ze skály vylamovány.

Jak byly kameny pro stavbu Stonehenge na vzdálenost 1500m v době bronzové dopraveny ?

Teorií o způsobu přepravy kamenných bloků, které v současnosti tvoří megalitickou stavbu Stonehenge existuje několik a ani jedna z nich není doposud uspokojivě prokázána. Třebaže je původ megalitů známý již více než sto roků, kdy po více než osmdesáti letech práce místo původu kamenů určil britský geolog a archeolog Herbert Henry Thomas ( 1876 - 1935 ). V roce 1923 byl Herbert Henry Thomas prvním, kdo navrhl, že kameny použité při stavbě Stonehenge byly totožné s kameny v Preseli Hills v Pembrokeshire ve Walesu. V roce 1925 získává Murchisonovu medaili geologické společnosti a je dne 12. května 1927 zvolen členem Královské společnosti. Práce Herberta Henry Thomase týkající se Stonehenge se dodnes považuje za nejvyšší autoritu.

• Teorie o využití ledovců : Riolit, hornina sopečného původu, ze které jsou některé bloky vytvořeny, se nachází na ploše pouze několika stovek m2. Je však možné, že se nad pradávnými staviteli slitovala příroda a díky tomu, že se pohyboval ledovec v oné době směrem k místu, kde se Stonehenge dnes nachází, kamenné bloky mohly snadněji po ledu klouzat a nebo díky pohybu samotného ledovce byly kameny samy přesunuty. Tuto možnost nyní vědci považují za nepravděpodobnou s ohledem na to, že se v okolí žádné kameny podobného složení nenacházejí.
• Doprava po vodě : Zdá se, že i možnost přepravy nejtěžších kamenných bloků mohla proběhnout po vodě, a to konkrétně korytem řeky Avon a prostřednictvím Bristolského kanálu prostřednictvím vorů. I tato teorie však mírně pokulhává, neboť obě koryta jsou po souši Stonehenge značně vzdálena, a muselo by tedy dojít i přepravě po souši, což se zdá v podstatě velmi nepravděpodobné. Dokládá to i pokus z roku 2000, kdy byl pouze za použití lidské síly a pět tisíc let starých technologií přesouván megalit na dráhu o délce více než 360 kilometrů. Pokus skončil nezdarem a dotyčnému kameni je dodnes příjemně na dně moře nedaleko přístavu Milford Haven.
• Pneumatiky z proutí : Velmi zajímavou teorií, která se podařila v menším měřítku i úspěšně vyzkoušet, je nápad Garryho Lavina, který vyslovit domněnku, že megality byly přesouvány pomocí proutěných pneumatik, pomocí kterých bylo teoreticky možné přepravovat za pomocí lidské síly a v podstatě docela snadno. Garry Lavin svou teorii prakticky vyzkoušel : obalil kámen dřevem a proutím, kterým kámen následně ještě upevnil. Za pomocí lan a lidské síly bylo možné s kamenem relativně snadno válet po zemi podobně, jako s obří tužkou na stole. Je jisté, že, podobně jako nyní, materiálu na obal kamene byl dostatek a záleželo jen na praxi, síle a šikovnosti pradávných stavitelů, aby megality dopravili na místo stavby podle svých představ. Je třeba uznat, že tato teorie se s ohledem na praktické úspěchy zdá poměrně pravděpodobná.
• Kolébková teorie : Dalším významným praktikem i teoretikem je Wally Wallington, jenž roku 2003 předvádí jednoduchou techniku, která ukazuje, že komplex Stonehenge mohl s dostupnými materiály postavit i jen jeden člověk, který by však musel být dostatečně inteligentní a velmi zručný. Stále však zůstává faktem, že k opracování kamenů a jejich dopravení na místo by stále bylo potřeba mnoho lidí.

• Teorie šamanských kouzel : Pro člověka dnešní doby je téměř nepředstavitelné, že by existovala síla mezi nebem a zemí, která by díky rituálům a šamanským kouzlům uměla rozhýbat kameny a přesunout je silou vůle či kouzel mnoha lidí na místo, které si přejí. Síla myšlenky je však obrovská a pokud se mnoho lidských bytostí soustředí dokonale na jednu a tutéž věc, existuje pravděpodobnost, že se tak i stane. Sílu myšlenky nám ukazuje mnoho náboženských myslitelů či zakladatelů náboženství. Víme, že lidé, kteří věří ve svou myšlenku a umí si jít za svým cílem své vize téměž vždy dosáhují - ať již v běžném životě, ve sportu, v politice či v umění. Ve spojení s kouzly, resp. pradávnými rituály, kterým my dnes pranic nerozumíme, teoreticky bylo možné kameny přesouvat, pokud se na jejich pohyb soustředily tisíce lidí. 
• Teorie návštěvy mimozemšťanů : Významným propagátorem teorie návštěvy obyvatel jiných planet je kontroverní autor populární literatury zabývající se návštěvami mimozemšťanů na planetě Zemi, Erich Anton Paul von Däniken, který dlouhodobě zastává názor, který svými knihami bohatě popularizuje; totiž, že planetu Zemi v minulosti navštěvovali mimozemšťané a systematicky ovlivňovali vývoj člověka a lidské dějiny. Je třeba připomenout, Erich von Däniken se může pochlubit překladem svých knih do více než dvaceti jazyků a získaly značnou podporu i despekt odborné i laické veřejnosti. Erich von Däniken je dlouhodobě přesvědčen, že Stonehenge mohlo být postaveno ve spolupráci s mimozemšťany a nebo za pomoci jejich pokročilých technologií, které lidstvu po své návštěvě zanechali - zajímavá je i jeho teorie, která tvrdí, že Stonehenge mohl sloužit jako chrám a astronomický kalendář v jednom. V tweetu ze dne 07.01. 2017 doslova píše : " Kolem Stonehenge a pod Stonehenge v Anglii se neustále objevují nové megality. Všechno je ještě větší - a ještě starší. Svítá ... "  Von Däniken tím naznačuje, že jeho teorie o návštěvě mimozemšťanů bude správná, neboť lidé v oné době, podle něj, nemohli mít dostatečné technologické prostředky a dostatečné znalosti astronomie a zdá se, že celý komplex je podstatně starší, než uvádí oficiální badatelé.

Sloužil Stonehenge jako model sluneční soustavy a přesný pravěký astronomický, lunární a solární kalendář ?

I Erich von Däniken zastává názor, že Stonehenge sloužil jako pravěký kalendář, možná model sluneční soustavy a možná i více - jako plocha pro přistávání mimozemšťanů. V každém případě je rozestavení trilitonů a menhirů ještě dnes natolik přesné, že v době letního slunovratu a zimního slunovratu lze Slunce pozorovat v přesném průhledu mezi kamennými bloky a každý rok, ve dny letního slunovratu a zimního slunovratu se v okolí Stonehenge setkávají tisíce lidí, aby shlédly nádherný úkaz, kdy se sluneční paprsky začnou pohybovat od patního kamene přesně na místo, kde se nachází oltář. Tím vlastně lidé potvrzují Dänikenovu teorii o Stonehenge jako o místu prastaré astronomické observatoře - Däniken se totiž rovněž domnívá, že Stonehenge znázorňuje, resp. znázorňoval tehdejší model sluneční soustavy o devíti planetách. V této souvislosti je zvláštní, že právě Pluto bylo ze seznamu planet vyjmuto, a tak se nyní, od roku 2006 Pluto mezi planety neřadí. Kde však lidé doby bronzové získali tak vynikající znalosti sluneční soustavy, když právě Pluto bylo objeveno až v roce 1930 americkým astronomem Clydem Tombaughem ( 1906 - 1997 ) ?? Tato otázka zůstane pravděpodobně navždy nezodpovězena ...

Legendy o stavbě Stonehenge

První písemná zmínka o Stonehenge pochází z díla Historia Regum Britanniae ( Historie králů Británie ) oxfordského katolického kněze, historika, básníka a spisovatele Geoffreyho z Monmouthu z roku 1136 n.l., kdy tvoří jedno ze stěžejních děl středověké literatury "Matter of Britain", legendárním materiálem spojeným s Velkou Británií a Bretaní a je považováno za primární artušovskou literaturu. Podle Geoffreyho z Monmouthu vystavěl za pomoci tajemných magických rituálů Druid Merlin, aby zde angličtí šlechticové přísahali věrnost králi Artušovi. William Stukeley a John Aubrey na přelomu 17. a 18. století pak přispívají ke znázornění Stonehenge jako chrámu druidů a nejvýznamnějšího místa keltské kultury.

Stavba Stonehenge a její průběh

Podle nejnovějších údajů se na místě, kde se lidé dnes mohou pohledem na Stonehenge pokochat, se nacházelo osídlení již přibližně v roce 7000 př.n.l. na základě nálezů lidských a zvířecích kosterních pozůstatků. Základy megalitické stavby tak jsou tvořeny kostmi, především zvířat, což pak dokladuje, že význam místa, na kterém se Stonehenge nachází je skutečně značný - lidé toto místo zkrátka vyhledávali takřka odnepaměti a zvláštní je, že se podařilo prokázat 156 atronomických jevů, které lze prostřednictvím Stonehenge pozorovat díky významnému badateli a astronomovi Geraldu Hawkingovi ( 1928 – 2003 ). S výzkumem Stonehenge však započal zejména spisovatel, starožitník a průkopník archeologie John Aubrey ( 1626 - 1697 ), který si rovněž všiml některých astronomických jevů, které Stonehenge nabízí a začal tak potvrzovat nejznámější teorii, kterou mnoho vědců zastává dodnes, že totiž Stonehenge sloužil jako velký pradávný astronomický kalendář. 

Čtyři fáze stavby Stonehenge

Průběh stavby Stonehenge se podle oficiálních údajů udál v podstatě ve čtyřech až čtyřech fázích, kdy nejstarším kruhem je oblast o přibližném průměru 110 metrů vybudovaným přibližně v roce 3100 př. n., jenž je z vnější strany tvořen příkopem a z vnitřní strany zeminovým valem. Nejdříve pak byly na místě dnešního Stonehenge vybudovány dva kruhové valy ohraničující jeden příkop narušený jen na severovýchodě místem, kde se dalo do kruhu vstoupit. Kousek od vstupu pak osamoceně hlídal patní kámen, který byl prvním kamenem ve Stonehenge. Je zvláštností, že příkopy se pravděpodobně vůbec nevynášely a díky tomu jsme v současnosti mohli provést datování jeho obsahu moderními metodami. Vystavěný val vnitřní byl o poznání vyšší než val vnější a je velkou zvláštností, že u naprosté většiny podobných megalitických staveb se nachází vyšší val před příkopem, avšak u Stonehenge tomu je přesně naopak a zatím se nepovedlo nikomu rozumně vysvětlit, proč je tomu u Stonehenge právě takto.

Severovýchodní vstup pak byl vybudován tak, aby osoby nacházející se přesně uprostřed Stonehenge mohly v průběhu letního slunovratu pozorovat východ slunce naprosto přesně u paty patního kamene, o kterém se dnes archeologové domnívají, že stál v dávných dobách rovně. Uvnitř těchto valů padesát šest Aubreyho jam na kružnici o průměru 88 metrů - tyto jámy objevil právě onen John Aubrey. Jako poslední pak byly pravděpodobně vztyčeny čtyři statické kameny kolmé na linii letního slunovratu.

V druhé fázi, přibližně v letech 2900 př.n.l. až 2400 př.n.l. pravdědpodobně došlo ke vztyčení modrých kamenů a výstavbě dřevěné palisády. Rovněž se archeologové domnívají, že ve druhé fázi došlo k rozšíření vstupu a vybudování dvanáct metrů široké cesty lemované valy a kameny, která vedla přímo až k řece Avon, což činí přibližně tři kilometry.

Třetí fáze stavby Stonehenge, o které si v podstatě nejsme jisti jak dlouho trvala, hovoříme jako o fázi nejdelší, ve které se událo nejvíce změn. Třetí fázi řadíme přibližně do let 2550 př. n. l. – 1600 př. n. l. došlo ke vztyčení modrých kamenl do dvou soustředných kruhů a umístění oltářního kamene. Přibližně o  sto až dvě stě let později byly modré kameny odstraněny a Stonehenge začal získávat podobu, v jaké jej známe v současnosti. V kruhu třiceti metrů byly vztyčeny padesátitunové pískovcové bloky, které obklopovaly pět trilitonů ( to jsou ony vztyčené bloky, které podepírají jeden vertikálně uložený ) sestavených jihovýchodně do tvaru podkovy. Následně pak došlo k umístění některých modrých kamenů do oválu uvnitř a následně do tvaru kružnice mezi podkovou trilitonů a kruhu. V současnosti se má za to, že právě v tomto období byl Stonehenge dokončen, neboť oltářní kámen se tak stal středem dvou kruhů a dvou podkov, neboť kruh modrých kamenů byl přestavěn rovněž do tvaru podkovy.

Čtvrtá fáze výstavby Stonehenge se udála přibližně okolo 2400 př.n.l. a spočívala ve vybudování dvou kruhů jam okolo hlavního kruhu, které měly s vysokou pravděpodobností sloužit k tomu, aby se funkce Stonehenge rozšířily, avšak ke vztyčení kamenů již z navěky neznámého důvodu nedošlo.