Křesťanský kalendář

Popeleční středa patří mezi jedny z velmi významných křesťanských svátečních dnů. Popeleční středou skončilo období masopustního veselí a právě začíná období půstu, který trvá čtyřicet dní.  Postní období je přípravou na oslavu Velikonoc, nejvýznamnějšího křesťanského svátku. V liturgickém křesťanském kalendáři je středou, jenž předchází první postní neděli.

Pro křesťany vrcholí období Vánoc svátkem Tří králů, který připadá podle křesťanského kalendáře každoročně na šestý den v roce, měsíce ledna. Pro křesťanskou praxi však lidový svátek Tří králů znamená Svátek Zjevení Páně. Oba dva svátky však mají zásadně něco společné; a to, že se Bůh zjevuje v podobě lidské bytosti, tedy člověka, konkrétně narozeného dítěte.

Druhá adventní neděle je časem, který nás připravuje na druhý adventní týden; na adventním věnci lidé zapalují svíčku druhou, rovněž fialové barvy. Velmi často se můžeme setkat i s adventními věnci jednobarevnými, resp. s adventními věnci, jejichž svíčky mají shodnou barvu. Druhá adventní neděle, rovněž nazývaná jako adventní neděle bronzová, následuje po první neděli adventní, kterou nazýváme železnou. 

Svátek sv. Mikuláše tradičně připadá na 6. prosinec křesťanského kalendáře, avšak mikulášská tradice se udržuje tradičně již 5. prosince, kdy Mikuláš, zpravidla v doprovodu čertů a andělů navštěvuje domácnosti a zejména dětem, ale i dospělým, předčítá ze zlaté knihy jejich dobré i špatné skutky. Mikulášská nadílka je pak přípravou na Vánoce a dary pod vánočním stromem.

První adventní neděle je dnem, kdy začíná křesťanský liturgický rok - první adventní neděle nakrojí čas, který spěje k době Vánoc. Bohoslužbám vévodí fialová barva jako barva liturgická, barva Boha, barva symbolizující pokoru, pokání, skromnost, zdrženlivost; v širším významu je pak fialová barva symbolem popela či prachu, ze kterého jsme povstali a v nějž se také obrátíme.

Svatý Martin se narodil roku 316 n.l. jako Martin Tourský. Jeho otec, římský důstojník v římské provincii Horní Panonie, dnešním Maďarsku,  již v patnácti letech donutil Martina stát se vojákem. Legenda říká, že jedné temné noci uviděl Martin na ulici polonahého žebráka, který ho žádal o almužnu. Martin ale peníze neměl, a protože chtěl žebráka alespoň ochránit před chladem, rozetnul svůj vojenský plášť na dvě poloviny a jednu mu daroval.

Bílá sobota, kterou rovněž nazýváme světlou či velkou je dnem, který tvoří součást Svatého týdne, kdy zůstává prostředním dnem velikonočního tridua, kdy si připomínáme druhý den, který Kristus prožil v hrobě. Bílá sobota je tedy dnem ticha, dnem, ve kterém se křesťané zamýšlí nad významem smrti a Kristova utrpení na kříži. V průběhu Bílé soboty křesťané, resp. křesťanští duchovní, nevykonávají liturgické obřady, nekoná se tedy ani mše svatá.

Podle křesťanské tradice je "Zelený čtvrtek" dnem pátým ve Svatém týdnu. Křesťanská církev, a nejen pravověrní křesťané, si v průběhu zeleného čtvrtku připomínají Poslední večeři Páně a rovněž tak i Kristovu modlitbu v zahradě getsemanské.

Velký pátek je nejen pro věřící křesťany významným dnem, dnem kdy vzpomínáme na smrt Kristovu, smrt člověka, pro jiné Boha, Božího syna či proroka, který svým učením založil novou kulturu; nový systém chápání Boha. Boha, který již není tím ukrutným vládcem, starozákonní přísnou podstatou ve smyslu „oko za oko, zub za zub“, ale Bohem novým, odpouštějícím, konajícím pro své Stvoření jen dobré, pokud dobré koná.

Jedná se o den 4. prosinec, přesně dvacet dní před Štědrým dnem, ke kterému se váže krásná lidová, původně pohanská tradice řezání barborek ( Barborky ) větviček jabloně, třešně, či trnky a nebo zlatého deště. Pokud barborka dívce či ženě do Vánoc vykvete, měla by se do roka vdát. Svatá Barbora z Nikomédie, mučednice, patří ke čtrnácti svatým pomocníkům, kteří jsou voláni zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích.