Svatý Karel Veliký

Sv. Karel I. Veliký - svatořečený "otec sjednotitel" Evropy

Karel Veliký založil princip jednotné Evropy na ideji křesťanství, kdy právě křesťanská idea se stává hlavním hnacím motorem veškerých velkých politických a společenských změn v systému které plánoval, avšak pouze některé z nich uskutečnil. Francký král a pozdější římský císař, člověk nepocházející z panovnického rodu stvořil prazáklad jednotné formy soužití více národů vedených shodnou cestou, kterou představuje právě jednotný ideový princip.

Historické pozadí počátku vlády sv. Karla I. Velikého

Ve francké říši ( Království Franků ), rozkládající se na území současného Německa, Francie, Nizozemí, Švýcarska, Belgie a zčásti Čech, Moravy, Slezska, Itálie, Rakouska, Španělska, a Polska vládnul na počátku raného středověku rod Merovejců, z nichž nejvýznamnějšími panovníky byli Chlodvík I. ( 466-511 ), zakladatel Franské říše, jeho synové Theuderich I., Chlothar I., Chlothar II. - syn Chlothara I., Dagobert I.( 608-638 ) - syn Chlothara II. a Childerich III. – poslední panovník Merovejské dynastie. Karel Veliký spolu s bratrem Karlomanem I. Franským, rození Frankové, tedy romanizovaní Germáni, následně společně přebírají v roce 768 vládu nad Franskou říší. Otcem Karla Velikého byl franský majordomus, tedy nejvyšší správce statků a představitel čeledi, pozdější franský král Pipin III. Krátký, jehož krev pocházela z jednoho z nejvýznamnějších středověkých vládců, totiž Karla Martela, jenž po více než 200 letech sjednotil všechny Franky. Bratr Karla Velikého, Karloman, pohé tři roky po začátku vlády, roku 771 náhle umírá a Karel I. Veliký se stává jediným a neomezeným vládcem Franské říše.

Územní, politický a kulturní rozmach Franské říše za vlády Karla Velikého

Pipin Mladší, otec Karla Velikého, který definitivně skoncoval s dynastií Merovejců se nechal roku 751 na sněmu franských velmožů zvolit franským králem a posledního merovejského vládce Childericha III. i s jeho synem nechal odvézt do kláštera. Karel následně, po bratrově smrti, jako neomezený franský král pokračuje v Pipinově politice.Karel I. Veliký, třebaže byl sám negramotný ( se značnou a dlouhodobou pílí se naučil pouze zběžně číst - psát však nekokázal ), se výrazně zasloužil o kulturní a politický rozmach Franské říše a zejména o její christianizaci - tedy o rozšíření křesťanství v Evropě; pokřesťanštění pohanů. Ve značné míře však, zejména na počátku vlády, byla christianizace stále spíše formální - mezi vládnoucími vrstvami i prostým lidem se stále udržovaly některé pohanské zvyky, bylo rozšířeno mnohoženství nebo uctívání i jiných bohů. Sám Karel Veliký měl postupně několik manželek, avšak v průběhu jejich legálního sňatku udržoval vztahy s dalšími ženami. Kromě devíti legálních potomků měl Karel Veliký řadu dětí nemanželských, kdy prvním z nich byl tělesně postižený prvorozený syn Pipin Hrbatý zrozený ze vztahu s původní první manželkou Hilmitrudou. Jejich manželství však bylo anulováno a prohlášeno za neplatné. Karel Veliký dobyl roku 774 Pavii, čímž zasadil langobardské říši v severní Itálii smrtící úder. Osobně se ujímá otěží vlády a k titulu krále Franků připojil i titul krále Langobardů. Začal se nazývat "Patricius Romanus" - titul nejvyšších funkcionářů za časů římských císařů. Z toho opvšem, rozhodně neměl radost tehdejší papež Hadrián I., neboť tím Karel Veliký dával najevo nárok i na část území v Itálii. Temné papežovo tušení se vyplnilo roku 781. Karel Veliký vymezuje nové hranice papežského státu a prohlašuje se jeho ochráncem. Král rovněž více než 30 let válčil se vzpurnými Sasy, proti kterým podnikl 18 velkých válečnýchj tažení. Jejich pohanské zvyky i odmítání křesťanství trestal velmi krutě; je známé, že během jednoho dne nechal povraždit více než 4500 Sasů. Karel Veliký si následně podmaňuje Bavorsko, což mělo za následek, že se dostal do přímého sousedství pohanských Slovanů, získává rovněž současné Rakousko; v severní části Karlova říše sahala až k polostrovu Juta, který tvoří hlavní pevninskou část současného Dánska - Karel Veliký se stává nejmocnějším mužem Evropy.

Karel Veliký římským císařem

Sv. Karel I. Veliký měl velké plány - chtěl se stát římským císařem a korunu si vsadit na hlavu sám. Předešel ho však papež Lev III., který mu vsadil na hlavu přichystanou zlatou císařskou korunu na Vánoce 25.12 800. Jednalo se o velmi promyšlený tah - Karel I. Veliký papeže, který neustále řešil výrazné spory s římskou aristokracií zachránil - hlava katolické církve byla v roce 799 týrána a vězněna a Karel jako ochránce papežského státu přispěchal na pomoc. Jednalo se tak nejen o jakousi "odměnu" - Lev III. tím zajistil, že že císař se stává císařem až tehdy, kdy je pomazán a korunován z rukou papeže - papežství se tedy stává nadřazeným nad císařstvím. Lev III. byl rehabilitován a Evropa se stává po 323 letech císařstvím. Karel Veliký je nucen c důsledku rozpínání říše provést významné státní reformy a reformu státní správy - území říše bylo rozděleno na hrabství v čele s hrabaty a na hranicích bylo uzemí ohraničeno "marky", jejichž nejvyšším představitelem byl markrabě.

První renesance v Evropě

Dobu vlády Karla Velikého charakterizujeme jako dobu Karolinské renesance - císař si zval na dvůr přední učence a umělce své doby, christianizoval pohany, vládu a politiku postavil na základech obnovení římských tradic a křesťanství. S uměním se lze setkat například i v klášterech, které byly v té době centrem vzdělanosti, umělce si Karel Veliký na dvoře platil. Za jeho vlády se daří zemědělství a obchodu, vzkvétá vzdělanost a krásná umění. Vzniká Svatá říše římská trvající téměř tisíc let. Nástupcem Karla I. Velikého se stává ze tří synů, kteří měli císařství převzít pouze jediný - Ludvík, zvaný Pobožný.