6. prosinec | Mikuláš Svátek sv. Mikuláše

Postava sv. Mikuláše je prodchnuta láskou, dobrotou, ale i tajemstvím

Mikuláš je postavou, která je zčásti zahalena mlhou tajemství, neboť většina dat o jeho narození, působení a smrti se dlouhou dobu předávala ústně, a co je potřeba zdůraznit, spíše ve východních zemích - Evropa přijímala svatého Mikuláše a tradice s ním spojené poměrně pomalu a váhavě. Nicolaos z Patary ( sv. Mikuláš ) přichází na svět přibližně v roce 280 n.l. až 286 n.l. ( ? ) do bohaté křesťanské rodiny, která se s vysokou pravděpodobností zabývala obchodem s rybami. Mikuláš byl od útlého věku vychováván v křesťanské víře a k lásce k dobru, soucitu a pochopení. Mikuláš se poté, co absolvoval pouť do Svaté země, stává ve velmi mladém věku Myrským biskupem : z toho lze usuzovat, že se tak mohlo stát přibližně v Mikulášově dvaceti letech.

Sv. Mikuláš vynikal skromností a láskou ke spravedlnosti

Tradovaly se, a dodnes se tradují příběhy z Mikulášova života, třebaže běžný život světcům historicky v podstatě dochován není. Jisté však je, že již několik let po jmenování biskupem započalo pronásledování křesťanů za vlády císaře Gaia Galeria Valeria Maximiana ( * 250 nl. - †  360 n.l. ), ve kterém pokračoval jeho nástupce a politický současník caesar Maximinus Daia. I sv. Mikuláš byl zajat přibližně v roce 310 n.l., uvržen do vězení a tam krutě mučen - ještě výrazně vyčerpán a poznamenán nelidským zacházením se v roce 325 n.l. sv. Mikuláš zúčastňuje pověstného Prvního Nikájského koncilu, svolaného císařem Konstantinem I., který je dodnes uznáván jako sv. Konstantin či "Konstantin Veliký". Stalo se tak na základě Milánského ujednání z roku 313, mezi Konstantinem I. a jeho spoluvladařem Liciniem, které představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství; kdy křesťané jsou v dohodě zvláště jmenováni.

Význam sv. Mikuláše pro křesťanství

První Nikájský koncil byl prvním ekumenickým koncilem, tedy shromážděním biskupů křesťanské církve, které přijalo především jednotné datum pro slavení Velikonoc a zejména zde, a to je nejdůležitější, bylo zformulováno tzv. "nikájské vyznání víry", které vyznává, formuluje a uznává božství Ježíše Krista a Jeho jednotu s Otcem jako Bohem živoucím viditelným a neviditelným; vyznání víry, že třetího dne vstal Krtistus z mrtvých a vstoupil na nebesa : sv. Mikuláš tedy prakticky stál u zrodu základních církevních dogmat. Mikuláš se zasazoval o spravedlivý přístup k cizincům a dohlížel na spravedlivý chod soudů - a to samozřejmě i církevních.

Život sv. Mikuláše a legendy o životě sv. Mikuláše

O životě sv. Mikuláše nevíme v zásadě téměř nic; lze očekávat, že se věnoval především své pastýřské práci biskupské; rozhodně však jako nejvyšší církevní představitel v regionu měl značnou moc i nad vykonáním rozsudků smrti, resp. trestů vůbec. Údajně se sv. Mikuláš zasloužil o propuštění tří měšťanů, neprávem obviněných z účasti na protistátní vzpouře ve Frýgii. Snad i právě proto je jednou z legend o sv. Mikuláši legenda o záchraně tří chlapců, které jejich otec zakoval do sudů, avšak sv. Mikuláš je zachránil ( horší varianta je ta, že je otec hostinský zabil, naložil do soli, avšak Mikuláš učinil zázrak a synové se probrali k životu ... ). Jiná legenda O třech dcerách / legenda o třech sestrách / praví, že se narodily do velmi chudé rodiny a otec je poslal do nevěstince, aby si vydělávaly na věno a živobytí - v jiné verzi se jednalo o dcery zchudlého šlechtice. Sv. Mikuláš se o tomto případu dozvěděl, vylezl k oknu a vhodil tři měšce mincí dívkám do pokoje, kdy jedním z nich se trefil jedné z dívek přímo do punčochy - odtud pramení zvyk, že Mikuláš naděluje dary právě do punčoch či bot. Rovněž tak v mnoha spíše v lidovém vyprávění dochovaných Mikulášových skutcích, se často vyšplhal na střechu a dary či peníze vhazoval komínem tak, aby nebylo jasné, kdo tak činí - připomeňme si, že Mikuláš byl finančně zajištěným člověkem a jeho konání dobra spočívalo mimo jiné právě v tom, že svůj majetek používal pro dobro ostatních. Svatý Mikuláš umírá přibližně roku 352, a to 6. prosince - údajně však toto datum bylo stanoveno proto, aby se původní pohanský svátek bohyně Diany překryl svátkem významného církevního hodnostáře. Sv. Mikuláš je pohřben nejdříve v Myře, nicméně v 11. století pod nájezdy Turků se stala Malá Asie součástí islámského světa. Mikulášův hrob padl do rukou muslimů a italští věřící námořníci nasadili v roce 1087 životy, Myru přepadli, a ostatky odvezli do Bari a na věčnou památku stojí prázdný sarkofág v Demre do současnosti. Kryptu s Mikulášovými ostatky světí roku 1089 papež Urban II.

Oblíbenost svatého Mikuláše skrze kultury

Mikuláš a mikulášská tradice se nejdříve šířila na východě - Kult sv. Mikuláše se šíří zhruba dvě století po jeho smrti - přenáší se na Kyjevskou Rus, kde se sv. Mikuláš postupně stává nejoblíbenějším svatým ruské pravoslavné církve a stává se patronem země, kdy i poslední ruský car se jmenoval Mikuláš. Na Východě je doposud sv. Mikuláš nejuctívanějším svatým po Panně Marii. V Římě se objevuje svatomikulášská tradice v 9. století za papeže Lva IV. ( 847 - 855 ) a následně světcův jmenovec, papež Mikuláš I. ( 858 - 867 ) zasvěcuje první kapli u Santa Maria del Cosmedin. V Německy hovořících zemích počátky uctívání sv. Mikuláše sahají do 10. století do oblasti Porýní, odkud pramení návštěvy a obdarovávání dětí. V Čechách je sv. Mikulášovi zasvěceno 124 chrámů,; především se jedná o katedrálu v Českých Budějovicích. 

Zobrazení sv. Mikuláše

Nejčastěji se sv. Mikuláš zobrazuje jako starý muž s biskupskou mitrou, dlouhými či krátkými vousy, biskupskou pastýřskou berlou a v biskupském oděvu nesoucí zlatou knihu ( Bibli ) , do které však zapisuje hříchy i dobré skutky každého člověka. Často je zobrazován se třemi zlatými jablky, třemi měšci či třemi chleby, které připomínají jak tři dcery, kterým vhodil měšce; podobně tak i tři zachráněné děti ze sudů.

Proč chodí Mikuláš za dětmi o den dříve ?

Svátek sv. Mikuláše provází odpradávna bujará oslava adventu. Svatý Mikuláš byl patronem školní mládeže. Ve středověku se na jeho oslavu pořádaly tzv. biskupské chlapecké hry. Ve Francii je tradice mikulášských her doložena od roku 1291, v našich zemích od 13. století. Z biskupských her se časem vyvíjí obyčej svatomikulášských obchůzek a průvodů. Žáci farních škol chodili na mikulášskou koledu v doprovodu správců škol, v maškarních průvodech pořádaných ve velkých městech jezdili nádherně ustrojení Mikulášové na koních a doprovázeli je čerti, andělé a nejrůznější bizarní masky. Mikuláš chodí již v předvečer 5. prosince, což má zcela realistický důvod : přibližně před 500 lety dochází k zásadní změně v počítání a měření času : dříve se počátek, resp. konec dne stanovoval ( podobně, jako je tomu u židovského náboženství ) na podvečer a západ Slunce; poledne bylo okamžikem, kdy byl sluneční stín nejkratší. V roce 1547 zavádí mechanický čas německý císař Ferdinand I. Habsburský, což souviselo s vynálezem  mechanického hodinového strojku. Skutečným důkazem skutečnosti, že vše bylo tak, jak je popsáno je jeden z nejznámějších časoměrných přístrojů, totiž Staroměstský orloj, který dosud měří čas staročeský ...