Advent | První adventní neděle

První adventní neděle je začátkem liturgického roku

První adventní neděle je však samozřejmě především začátkem liturgického roku, kterou charakterizuje tmavě fialová barva doplňků či rouch kněžích. Při bohoslužbách ve fialové barvě se žehná adventní věnec a zapaluje se jeho první svíce. Texty evangelia hovoří o druhém příchodu Páně a nabádají k bdělosti. Lidé si neděle pojmenovali podle dnes již velmi obtížně zjistitelných důvodů jako železnou, bronzovou, stříbrnou a zlatou, pravděpodobně to však souviselo s dobou čtyřicetidenního půstu před začátkem Vánoc.

O první adventní neděli si připomínáme druhý příchod Krista

O první adventní neděli si připomínáme druhý příchod Krista, druhá adventní neděle vyzývá k pokání, třetí adventní neděle vyjadřuje radost z blížící se oslavy narození Páně a čtvrtá adventní neděle (zlatá) je již ve znamení příprav na slavnost Narození Páně.

V dobách před příchodem křesťanství bylo adventní období spojeno se zimním slunovratem

V dobách před příchodem křesťanství bylo adventní období spojeno se zimním slunovratem a tak je chápáno jako toužebné očekávání příchodu jara, kdy se vše znovu zrodí po dlouhé zimě. Dříve byl adventní čas vázán k zimnímu slunovratu, daleko před příchodem křesťanství. Ve starém Římě v období kolem 17. - 22. prosince začínaly lidové slavnosti Saturnálie, tradiční římský svátek k poctě boha Saturna konaný v Saturnově chrámu ve Forum Romanum, centru veřejného dění ve městě i v říši. Jedná se o obdélníkové náměstí o rozměrech přibližně 130x60 m mezi pahorky Kapitol a Palatin, kterým prochází hlavní římská cesta Via Sacra, spojující pahorek Kapitol s Koloseem

Historie Saturnálií a jejich význam ve starém Římě

Popíjelo se víno s kořením a při bujarých oslavách byl volen "Rex bibendi" (král popíjení). V tento den se otroci stávali rovnými se svými pány, ba dokonce si vyměnili role a byli od nich obsluhováni. Původně byly Saturnálie svátkem jednodenním, avšak postupně se rozrostly až na 7 dní. Císařové včetně císaře Caliguly se snažili tuto dobu zkrátit, avšak nedokázali odolat tlaku lidu a tak k ustálení svátku došlo až s kalendářní reformou Julia Caesara ( juliánský kalendář ), kdy Římané slavil Saturnálie 5 dní. O Saturnáliích si většina obyvatel města nasazovala na hlavy klobouk pileus jako symbol svobody, a tak se kladl na hlavu propuštěným otrokům, Římští občané odkládají těžké tógy a oblékají si volné hostinové barevné veselé oblečení.

Západní církev slavila různý počet, někdy i 6 adventních nedělí

Západní církev slavila různý počet, někdy i 6 adventních nedělí; v italském Miláně se dodnes v diecézi slaví nedělí šest jako věčná vzpomínka na jednoho z nejvýznamnějších církevních otců Aurelia Ambrosia, tedy sv. Ambrože, kterého papež Bonifác VIII. v roce 1295 ustanovil jako prvního učitele církve. Sv. Ambrož pokládá základ významným principům nezávislosti církve a povinností křesťanského panovníka, které se dále rozvíjí ve středověku.

Advent  nesestával se shodně dlouhých období

Adventní čas, přesněji samotný advent však nesestával se shodně dlouhých období, kdy jedna z nejstarších zmínek pochází z roku 581 n.l., kdy biskup Perpetuus stanovil začátek adventu na 11. listopad, tedy na svátek sv. Martina.

Papež Řehoř Veliký stanovil čtyři adventní neděle jako jejich definitivní počet

Až papež Řehoř Veliký stanovil čtyři adventní neděle jako jejich definitivní počet. Třebaže francký král Pipin III. podobně jako jeho syn Karel Veliký, nařizují dodržovat papežské ustanovení, slavení čtyř nedělí se mezi lidmi ujímalo doslova obtížně.

Řehoř I. Veliký a jeho význam nejen pro Advent, ale pro historii křesťanské církve

Řehoře I. Velikého pokládáme za jednoho z největších duchů, kteří kdy usedli na Petrův stolec. Papežstvím Řehoře I. Velikého je zahájen aktivní postup katolické církve v šíření křesťanství a dá se říci, že jeho osobu počíná středověké období.

Sv. Řehoř I. Veliký pochází z pradávného šlechtického rodu, kdy na svět přichází přibližně roku 540 v Římě. Bohabojnost a pokora jsou hlavními charaktery jeho výchovy a navíc se mu dostává výborného vzdělání – vystuduje práva a stává se praetorem v Římě. Po otcově skonu opouští úřad a odchází na rodinné statky na Sicílii, kde zakládá celkem šest klášterů a navíc benediktinský klášter vybuduje i v Římě, a to z rodinného paláce. Nesmrtelnost získává Řehoř I. Veliký zvelebením bohoslužebných úkonů a zpěvu, dodnes známého jako gregoriánský chorál. Zakládá v Římě pěveckou školu, kde chorál dokonce osobně vyučuje.

Prvopočátky slavení adventu datujeme ke konci 4. století n.l. 

Prvopočátky slavení Adventu tak, jak jej dnes známe datujeme ke konci 4. století n.l. ve Španělsku, až přibližně v roce 1001 můžeme z písemných záznamů opatství Abbo vyčíst zmínku o čtyřnedělním adventu. Od dob 12. do 13. století se Advent stává počátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi.

Slavení adventní liturgie má historický biblický význam

Tím, že každoročně prožíváme Adventní čas spolu se slavením adventní liturgie zpřítomňujeme křesťanské očekávání proroků Starého Zákona, kteří připravují lidstvo na druhý příchod Mesiáše.

Kristus nás nenutí k tomu, abychom Jej přijali do svého života

V biblické knize Zjevení svatého Jana říká Ježíš: "Hle, stojím u dveří a tluču. Kdož uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst - já u něho a on u mě" (Zj 3,20). Tato slova nám jednoznačně říkají, že Kristus nás nenutí k tomu, abychom Jej přijali do svého života; pouze klepe na naše srdce a záleží na nás, zda mu své srdce otevřeme, neboť jsme to jen a pouze my, kdo toto může učinit : srdce se totiž dá otevřít pouze zevnitř.

Adventní čas výstižně vyjadřují staročeské adventní písně 

Adventní čas výstižně vyjadřují staročeské adventní písně "roráty", sestavené podle biblických, převážně prorockých textů, kdy jejich název vychází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol z Francie: "Rorate coeli de super..." ( "Daruj nám nebe Rosu a Pána ..." )