Svatá Kateřina Alexandrijská

Na den sv. Kateřiny platil podle lidové víry zákaz práce se vším, co mělo kola

O výročí sv. Kateřiny se konávaly rozpustilé taneční zábavy, nikoliv nepodobné těm masopustním. Po sv. Kateřině začínala adventní postní doba, v níž byl tanec, zpěv a zábava zakázány. Proto si lidé chtěli ještě naposledy užít a svátek sv. Kateřiny se k toimu přímo vybízel. Během většiny kateřinských tanečních zábav pak platilo "ženské právo" - ženy si samy vybíraly tanečníky, staraly se o občerstvení a platily hudbu; pouze o půlnoci byla mužům povolena volenka.

Čabogaj, něbogaj ( Na tu svatú Katerinu )

Na tu svatú Katerinu, katerinsků nedělu,

/: zverbovali šohajíčka na vojnu :/

Samá královna, samá královna ceduličku psala, ceduličku psala

aby šohajka, aby šohajka na vojnu dostala, na vojnu dostala

/: Čobogaj, něbogaj, čáry něbogaj  x3 :/

Bogaj, bogaj, bogaj, bogaj čáry něbogaj.

Prečo ste ma zverbovali, zverbovali v nedělu,

/: prečo ste to nenechali na stredu :/

Samá královna, samá královna ceduličku psala, ceduličku psala

aby šohajka, aby šohajka z vojny dom dostala, z vojny dom dostala

Legenda o svaté Kateřině

Podle legendy byla svatá Kateřina ženou velmi krásnou a na svou dobu velmi vzdělanou, která se na křesťanství obrátila pod vlivem potulného mnicha, který dokázal v jejím srdci zažehnout žár pro Krista. pocházela z významného egyptského rodu a snad jí náležel i titul "princezna". Císař Marcus Aurelius Valerius Maxentius ( 275 - 283 ) panující pouhých šest let a jehož vláda nebyla nikdy v celé římské říši uznána, zahájil nemilosrdné pronásledování křesťanů což egyptská princezna těžko nesla a otevřeně se proti pronásledování křesťanských věřících vymezovala.

Svatá Kateřina obrátila 50 pohanských mudrců na křesťanskou víru

V učených řečech dokázala sv. Kateřina údajně obrátit na křesťanskou víru 50 pohanských mudrců, za což si vysloužili od císaře uzurpátora trest smrti upálením. Císaři však učená egypťanka natolik učarovala, že se snažil o to, aby se stala jeho ženou, což však sv. Kateřina odmítla s tím, že svůj život zasvětila pouze Kristu - možná, že se tak stala v podstatě jednou z prvních "jeptišek" na planetě. Zhrzený Maxentius následně přikázal sv. Kateřinu uvěznit a poté mučit, na což nechal vyrobit speciální zařízení sestávající z dvou kol osázených hroty a noži, která se točila proti sobě - toto zařízení mělo tělo sv. Kateřiny rozdrtit a rozsekat.

Zázrak v potocích krve

Kateřina však prosila Krista aby jí pomohl, úpěnlivě se modlila a stal se prý zázrak : kola se rozlétla do stran a prý usmrtila čtyři tisíce nevěřících. Nevídaná věc, která se stala obrátila na víru stovky dosud váhajících či nevěřících včetně císařovy manželky, kterou za obrácení ke Kristu nechal uzurpátorský císař odvléci, vyřezat jí prsy a následně oslepit a setnout. K podobnému osudu, tedy smrti stětím hlavy, byly císařem odsouzeny stovky vyznavačů Krista. Svatá Kateřina však i po smrti dokázala císaři zamotat hlavu : poté, co ji sťali, z ran počala téci místo krve bílá mléčná tekutina a její tělo záhadně zmizelo. Legenda říká, že jej odnesli andělé na posvátnou horu Sinaj, kde byly později ostatky nalezeny.

Kult svaté Kateřiny

Činy císaře se promítly do nálad obyvatelstva a zázraky, které se kolem sv. Kateřiny děly, oblétly v ústním podání velkou část římské říše a mnoho lidí v Krista uvěřilo. Zejména zázraky přisuzované sv. Kateřině o ní vytvořily jednoho z nejoblíbenějších světců. Mimořádná vzdělanost, pevná víra a zázrak s mučícím kolem či mlékem místo krve sv. Kateřinu zařadily zejména v 11. století k patronkám všech vzdělanců a univerzit. Svatá Kateřina bývá zobrazována především s kolem, na němž se nacházejí hroty a kterým měla být mučena, s knihou jako symbolem vzdělanosti a moudrosti a pak samozřejmě s korunou a palmovou ratolestí, jenž symbolizují vítězství a mučednictví. Kult svaté Kateřiny se výrazně aktivizoval v průběhu 11. století. Římský císař a český král Karel IV. se pak výrazně zasloužil o propagaci kultu svaté kateřiny, neboť právě na její svátek, tedy v křesťanských zemích, mu bylo dopřáno vítězství v bitvě u San Felice v severní Itálii. Právě na popud císaře Karla IV. vyhlásil arcibiskup Arnošt z Pardubic, první arcibiskup a první arcibiskup, který mohl korunovat české krále, 25. listopad, den sv. Kateřiny zasvěceným svátkem a zůstalo tak tomu až do roku 1771.  Druhý vatikánský koncil její status světce nevyvrátil a sv. Kateřina zůstala na oficiálním seznamu světců.

Svatá Kateřina ve východních církvích

Svatá Kateřina je uctívána i východní církví a je označována za velkomučednici. V pravoslavných církvích má svátek 24. listopadu; pokud tyto církve užívají ještě juliánského kalendáře, pak 24. 11. dle juliánského kalendáře připadá na 7. 12. dle gregoriánského kalendáře.

Kultura a kult svaté Kateřiny

Sv. Kateřina je jednou z nejzobrazovanějších světic pro její oblíbenost, i Johanka z Arku se údajně ke svaté Kateřině modlila; Na sv. Kateřinu bylo v Čechách založeno 57 kostelů. V literatuře se kult sv. Kateřiny objevuje jako "Život svaté Kateřiny" nebo také "Legenda o svaté Kateřině" z 2. poloviny 14. století. Dílo napsal neznámý autor osmislabičným veršem. V ruském carství se uděloval "Řád svaté velikomučednice Kateřiny", který založil car Petr I. Veliký v roce 1714. Jednalo se o čistě dámský řád udělovaný pouze šlechtičnám, tedy kněžnám a velkokněžnám. Řád vznikl na paměť carovy manželky, carevny Kateřiny, která vlastními šperky vykoupila ruské vojsko z tureckého zajetí. Řádový svátek byl slaven 24. listopadu v den sv. Kateřiny, patronky carevny, budoucí carevny Kateřiny I.