Svatý Valentýn

Ekonomická a politická situace v době vlády Claudia II.

Řím se tedy nacházel za vlády císaře Claudia II. ve složité politické i ekonomické situaci, rostly výdaje na armádu a státní správu. Z tohoto důvodu císař zakázal mladým mužům zasnoubení a svatby v celé říši, aby je partnerské svazky neodváděly od služby v armádě. Křesťanský biskup Valentýn však císařské nařízení nerespektoval a zamilované páry oddával dál, ovšem tajně : Byl však prozrazen skupinou pronásledovatelů křesťanů, obviněn z nedodržení císařova nařízení, usvědčen a 14. 02 roku 269 popraven. Před exekucí údajně napsal dopis ženě, kterou miloval a v dopise se údajně vyznal jak z lásky ke Kristu, tak z lásky k ní samé. 

Celibát křesťanských kněží a svatý Valentýn

V této souvislosti je třeba připomenout, že celibát křesťanských kněží, resp. celibát kněží Ježíše Krista v té době v podstatě neexistoval. První zmínku o povinném celibátu pro duchovní osoby máme ještě z doby Diokleciánova pronásledování. Jedná se o usnesení synody v Karthágu r. 305, kde se říká, že „jáhni, kněží a biskupové mají žít bez ženy, jak je tomu již odedávna zvykem“. Z této formulace sice vyplývá, že povinný celibát pro nositele církevních úřadů je starší záležitostí, ovšem z hlediska lexikologie a sémantiky lze spíše říci, že slovní spojení „odedávna zvykem“ znamená spíše vyjádření váhy, která se zvyku přikládala . Dekret karthaginské synody potvrdily ve 4. a 5. stol. i jiné regionální sněmy v západní, tj. latinské církvi.  Východní řecká církev, v té době ještě v podstatě zcela sjednocená s Římem nezaujímala tak přísný postoj, neboť celibát doporučovala pouze biskupům - na kněze a jáhny mohli být svěceni i ženatí muži.

Rozvoj křesťanství a význam partnerských svazků kněží

Křesťanský východ měl pro církev a rozvoj křesťanství ve starověku značný význam, a to jak z hlediska teologického, tak i organizačního. Typickým příkladem je fakt, že všech prvních 8 koncilů se konalo pouze na východě, z toho čtyři v Cařihradě, dva v Niceji, jeden v Efesu a jeden v Chalcedonu. Proto nakonec převládlo i v západní církvi východní pojetí celibátu. III. cařihradský koncil roku 680 rozhodl přesně v duchu východní praxe, že na biskupy smějí být svěceni pouze mužové žijící v celibátu, na kněze a jáhny však i ženatí s tím, že v případě ovdovění se nesmějí znovu oženit. Přitom ale dotyčný dekret tohoto koncilu umožňoval biskupům západní latinské církve řídit se ustanovením karthaginské synody z roku 305, tj. světit na kněze a jáhny pouze svobodné muže. V církevní praxi první církve se na to však příliš nehledělo a v průběhu 8.-11. stol. se stalo i v latinské církvi běžným, že kněžské svěcení přijímali vedle svobodných i ženatí. K tomu přispělo u nově obrácených národů též prolínání byzantské a latinské misie. Proto nepřekvapuje, že i v českých zemích se v raně přemyslovském období setkáváme i se ženatými kněží, čehož příkladem je i první český kronikář, děkan Karlovy univerzity, autor Kroniky české, kanovník Kosmas Pražský ( 1045 – 1125 ), který byl také ženatý.

Legenda o postavě Svatého Valentýna se v mnoha ohledech liší

Legenda o postavě Svatého Valentýna se v mnoha ohledech a v různých vyprávěních liší, rozšiřuje či naopak zužuje : Svatý Valentýn byl ve své době výraznou postavou a jeho smrt tehdejší křesťany zcela jistě zasáhla. Jednou z takových verzí je mimo jiné verze, která udává, že Valentýn byl velmi moudrým mužem se značným rozhledem, kterého uznával i sám císař Claudius II., kterému však vadila jeho křesťanské vyznání. Z tohoto důvodu císař pověřil městského prefekta Astoria, aby vzal Valentýna do svého domu, domluvil mu a oznámil,  že je pod císařovým přísným dohledem. Vedli spolu dlouhou debatu o Valentýnově víře a když prefekt požadoval důkaz Valentýnových tvrzení, ten se hluboce pomodlil za slepou prefektovu dceru, které se vrátil zrak. Pohané však zázraku neuvěřili, vtrhli do prefektova domu a Valentýna sťali. Před smrtí Valentýn stihl napsat krátké psaní své lásce, se kterou byl pravděpodobně krátce ženatý. Tento vzkaz plný vroucích vyznání lásky se jeho ženě dostal k rukám, a tak se jeho poslední počin na tomto světě stal symbolem lásky. 

Jiná verze vzniku oslav Svatého Valentýna

Další verze hovoří o tom, že svobodní muži měli v armádě podstatně lepší výsledky, byli výkonnější, a proto byly sňatky císařem zapovězeny. Svatý Valentýn však císaře neuposlechl, oddával zamilované páry dál a proto byl na prefektův příkaz pro výstrahu veřejně sťat. Jeho čin se stal symbolem práva muže a ženy rozhodnout si o svém svazku svobodně. Podle životopisu sv. Valentýna ve Zlaté legendě ( Legenda Auera ), kterou napsal v roce 1260 italský dominikánský mnich Jakub de Voragine. Následně se vypráví, že sv.Valentýn odmítl před císařem Claudiem II. zapřít Krista, a to byl důvod jeho popravy. 

Oficiální uctívání sv. Valentýna

Uctívání sv.Valentýna stanovil papež Gelasius I. roku 496, kdy uvádí, že Valentýn patří mezi svaté „…jejichž jména jsou právem uctívaná, ale jejichž činy zná pouze Bůh“. První byly Acta sv.Valentýna (7.století) a dále především Legenda Aurea od Jakube de Voragine z roku 1260.

Svatý Valentýn a romantická láska

Historicky poprvé je 14. únor a Valentinův svátek spojován s romantickou láskou až ve 14. století – konkrétně v díle Geoffrey Chaucera – Ptačí sněm vyprávějící o tom, jak si ptáci vybírají své partnerky. Tato báseň byla napsána jako pocta k zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s o osm měsíců starší princeznou Annou Českou, dcerou Karla IV.  Samotný sňatek novomanželé uzavřeli 22. ledna 1383 za vlády jejího nevlastního bratra Václava IV., kdy Geoffrey Chaucer působil u dvora Richarda II. jako diplomat.

Svatý Valentýn a svátek velké věčné lásky

V této souvislosti je zajímavé, že ačkoliv byl sňatek anglického krále s českou šlechtičnou uzavřen z politických důvodů, údajně vzplanula  mezi manželi velká láska. Nicméně faktem zůstává, že to byl právě Geoffrey Chaucer, kdo učinil ze sv. Valentina patrona zamilovaných spojil Valentýna s romantickou láskou a učinil z něj patrona zamilovaných. Obrazem lásky jsou zde holub a holubice - mají v životě pouze jednoho partnera: obraz věrné lásky…. Již ve středověku získala postava sv.Valentýna na popularitě. První „valentýnku“ poslal údajně francouzský vévoda Karel Orleánský své ženě z vězení v Toweru, kam byl umístěn jako zajatec po bitvě u Angicourtu.

O životě Svatého Valentýna koluje v legendách mnoho nejasností

Ve skutečnosti kolem svatého Valentýna panuje řada nejasností. Opravdu žil a působil jako katolický kněz. Podle historických zdrojů měl značné léčitelské schopnosti. Osoby, které uzdravil, se následně měly obrátit na křesťanskou víru, což nesla nelibě tehdy v Krista nevěřící široká veřejnost. Valentýn byl zatčen a sťat. Lopatka sv.Valentýna je údajně uložena v nedávno nalezeném relikviáři v Praze na Vyšehradě, kam ji nechal převézt císař Karel IV.

Historie oslav svátku sv. Valentýna na 14. únor 

Oslavy zamilovaných se však připomínají již z doby dávno přes sv. Valentýnem. Již ve starém Římě v předvečer svátku Fauna Luperka, ochránce stád před vlky, vkládaly mladé dívky do nádoby lístky se svými jmény. Mladíci následně tyto lístečky losovali a dívka, jejíž jméno si na lístku vytáhli, se měla stát v následujícím roce jeho vyvolenou. Luperkálie,  předjarní starořímská slavnost, byla provozovaná kněžími každoročně na Palatinu. Magicky podbarvené šlehání žen a dívek řemínky z kozí kůže následně přechází do obyčejů mnoha zemí v podobě velikonoční pomlázky.

Obnova svátku zamilovaných na začátku 20. století

Obnova svátku zamilovaných proběhla až na začátku 20. století v USA a podle očekávání jde o ryze komerční svátek. Jeden z výrobců tištěných vánočních zdravic se dostal do finančních potíží a začal proto hledat nový produkt, kterým by oslovil potenciální zákazníky. K tomu mu dopomohl nápad obnovit svátek svatého Valentýna. Nová tradice byla zavedena v roce 1907 a už o 2 roky později si výrobce valentýnských přáníček mohl mnout ruce, neboť obrat jeho firmy se znásobil. Svátek zamilovaných se tak rok od roku stává více a více spíše komerčním svátkem, kdy největší profit ze svátku svatého Valentýna mají obchodníci a nikoliv zamilovaní.

Svatý Valentýn v Anglii

V Anglii byli lidé přesvědčeni, že 14. února si ptáci volí své partnery. Zejména holubi a holubice, kteří jsou známí tím, že se páří na celý svůj život jen s jedním partnerem, podobně jako labutě. Proto jsou holubi používáni i jako symbol věrnosti.

Svatý Valentýn ve Skotsku

Ve Skotsku se každoročně pořádá festival, na kterém si mladí lidé losují z klobouku jméno svého Valentýna nebo Valentýnky, se kterou pak mají protančit následující večer. Podle jiného skotského zvyku se vaším Valentýnem nebo Valentýnkou stane první člověk, do kterého ten den náhodou narazíte na ulici.

Svatý Valentýn v Austrálii

Australští obchodníci byli v době zlaté horečky každoročně zahlcováni objednávkami "valentýnek" v ceně mnoha tisíců liber. V Austrálii byli totiž náhle zbohatlí zlatokopové ochotni platit nehorázné sumy za pečlivé propracované navoněné valentýnské figurky vyrobené ze saténu a zdobené květinami, malovanými škeblemi a vzácným ptačím peřím.

Svatý Valentýn v Itálii

V Itálii se dříve touto dobou konal "jarní festival" pod širým nebem. Mladí lidé se shromažďovali v okrasných parcích, poslouchali hudbu a četli básně a pak korzovali se svým vyvoleným Valentýnem nebo Valentýnkou parkem.

Svatý Valentým, jehož svátek, svátek zamilovaných, je rovněž patronem :

• proti mdlobě
• proti moru
• včelařů
• zasnoubených párů
• oddaných párů
• zamilovaných
• šťastných manželství
• lásky
• milenců
• cestovatelů
• mladých lidí