Zimní slunovrat - magická noc Zimní slunovrat

Slunovrat (solstitium) ZIMNÍ je astronomický termín pro okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku nejmenší deklinaci

Zimní slunovrat nastává v době, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, kdy noc a s ní spojené síly temna dosahují vrcholu svého působení na Zemi. Náš svět je právě v tomto období nejblíže temnu a v době zimního slunovratu dokonce mizí hranice mezi naším světem a silami podsvětí. Podle pradávné tradice došlo ke zrození boha Slunce při ranním svítání, přičemž je významný díl obřadních činností soustředěn na předvečer dne 25. prosince, tedy na Štědrý večer. Tím ovšem zimní slunovrat nekončí. Dalších dvanáct dní, které jistě zastupují dvanáct měsíců v roce, je označováno jako nečisté dny, které v podstatě končí svátkem Tří králů. Lze předpokládat, že těchto dvanáct dní představuje období, kdy našemu světu vládne bůh podsvětí Veles, jako náhrada za dvanáct měsíců, po kterých světu vládne sluneční bůh Dazboh. I to je důvod, proč má období zimního slunovratu i svou další stránku - tedy svátek spjatý s bohem Velesem, čehož obratně využili křesťané, zejména v oblasti stanovení data Narození Ježíše Krista.

Zimní Slunovrat znamenal a doposud zimní slunovrat znamená významnou událost pro jakoukoliv lidskou kulturu 
Oslavy zimního slunovratu byly i u Slovanů nahrazeny křesťanskými Vánocemi, kdy oslavy zrození slunečního božstva byly nahrazeny svátkem narození Ježíše Krista. Řekové slavili dne 25. prosince zrození boha Slunce Hélia, Římané zimní slunovrat pojali jako svátek hojnosti zasvěcený Saturnovi a zrození Nepřemožitelného Slunce, v pozdním období římské říše se také na toto datum hojně rozšířily oslavy původem íránského slunečního boha Mithry, což byl bezprostřední předstupeň zařazení tohoto svátku do křesťanského ritu.

Nejstarší zmínka o slovanských oslavách zimního slunovratu pochází z 10. století
Nejstarší zmínka o slovanských oslavách zimního slunovratu se nachází v tzv. Euchologiu sinajském, staroslověnské památce z Makedonie z 10. století, kde stojí: „Jašte kto vъ prъvyi denъ idetъ na kolędǫ enuarja, jakože prъvěe pogani tvorějachǫ…“, teditizování ti, kteří prvního ledna chodí slavit koledu, jako dříve pohané činili.

Zvyky starých Slovanů se za zimního slunovratu prováděly oslavy předků a Přírody
Za zimního slunovratu je hranice mezi naším světem a světem zemřelých otevřena, proto se duše mrtvých svobodně pohybují po světě. U Slovanů zvykem při štědrovečerní večeři prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. Předkové se za zimního slunovratu mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn. 

 Zimní slunovrat byl nejen pro Slovany, ale pro všechny kultury významným svátkem na celé planetě.
V období zimního slunovratu se na náš svět však nedostávají pouze duše zesnulých příbuzných, kteří jsou nám obvykle příznivě nakloněni, ale také různí podsvětní duchové, kteří mohou být lidem nebezpeční. Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, hojně byl rovněž využíván ochranný účinek česneku. Žádná nečistá síla však nemůže uškodit tam, kde panuje přátelství, bujarost a nevázané veselí, což byl také způsob jakým se trávila noc v předvečer Dazbohova narození. Velesova čarovná moc byla vhodná pro různé druhy věštění, které se při zimním slunovratu provozovalo a dodnes provozuje.

 Indoevropská tradice zimního slunovratu a zimní slunovrat v indoevropské tradici
V indoevropské tradici je při zimním slunovratu oslavováno zrození slunečního božstva, neboť postupné ubývání dne a tím i světla, tepla a životní síly je v těchto systémechj obrazem stárnutí slunečního božstva. Přibývání dne a slunečního jasu po zimním slunovratu nakonec vede k obnovení života v přírodě. V překladu Kroniky Jana Malaly z 10. století je jako Svarohův syn a bůh Slunce uváděn právě bůh Dazboh - lze tedy předpokládat, že právě Dazboh je oním slunečním bohem, jehož zrození při zimním slunovratu oslavujeme.