Jste zde

Domů

Bílá sobota

Zařazení do kalendária:

Bílá velikonoční sobota

Bílá sobota, kterou rovněž nazýváme světlou či velkou je dnem, který tvoří součást Svatého týdne, kdy zůstává prostředním dnem velikonočního tridua, kdy si připomínáme druhý den, který Kristus prožil v hrobě. Bílá sobota je tedy dnem ticha, dnem, ve kterém se křesťané zamýšlí nad významem smrti a Kristova utrpení na kříži. V průběhu Bílé soboty křesťané, resp. křesťanští duchovní, nevykonávají liturgické obřady, nekoná se tedy ani mše svatá.

Bílá sobota je významným dnem v průběhu svátku Velikonoc; nejvýznamnějšího svátku křesťanství

Bílá sobota se však vyznačuje výjimkami, které křesťanská liturgie povoluje. Mezi tyto výjimky křesťanské liturgie hodin a obřadní liturgie Efeta, což je příprava katechumenů na obřad křestu, tedy na křest. V systému křesťanství v oblasti západní Evropy probíhají liturgické obřady "Bdění u Božího hrobu", ve východní části Evropy se pak jedná zejména o pravoslavná nábožensfví, kdy se jedná zejména o liturgii "pomazání Kristova těla".

Na Bílou sobotu končí pro křesťany čas půstu

Křesťanství období přípravy na Velikonoce slučuje s obdobím postního času, tedy časem, kdy se křesťané vzdají vymezených jídel či jídla vůbec bez ohledu na pravoslaví či západní křesťanské smýšlení. Na bílou sobotu křesťanská církev symbolicky pobývá u Kristova hrobu, což symbolicky vyjadřuje souznění s utrpením Krista a zamyšlení se nad významem Kristova odkazu jako Syna Božího.

Bílá sobota je dnem, který doplńuje a zdůražňuje období, kterým si připomínáme Kristovu smrt

Je velmi důležité mít na paměti, že v den Bílé soboty se v rámci Velikonočních liturgických obradů žádné obřady nekonají a kríže by měly být v kostele zakryté podobně, jako bylo zakryto Kristovo roucho v hrobě. Teprve po západu Slunce začíná velikonoční noc, tedy "vigilie", jako slavnost vzkříšení Krista, avšak je nutno připomenout, že protestantské církve vigili zpravidla nepraktikují, čímž se ovšem rozhodně nesnižuje význam Velikonoc pro východní křesťany.

Velikonoce jsou výraznou vzpomínkou nejen na smrt Kristovu v křesťanských církvích, ale rovněž uvědomění si smrti vlastní

LIdské uvědomění si vlastní smrtelnosti by mělo být pro lidskou bytost výzvou, aby si přečlivě dávala pozor na správné užití přítomného okamžiku a uvědoměle přistupovala k setkání s druhými lidmi. Je důležité si vážit vždy a všeho každým dnem podobně, jako by to měla prožít naposledy, což zintenzivňuje vnímání času v jedné z jeho podob, tedy z hlediska smrtelnosti lidské bytosti. Smrt tím vzpomínkou na Kristovo utrpení posiluje život, neboť každý z nás může být inspirací pro ostatní. Život dak získává nový, lepší rozměr, který bychom si měli po celou dobu našeho lidského života uvědomovat každým okamžikem. Tím se život každým dnem stává lepším, neboť člověk lépe nazírá na své skutky i myšlenky, domýšlí výsledky svých činů a snaží se, aby tyto výsledky byly pro ostatní přínosem a nikoliv ztrátou jejich člověčenství.

Proč je bílá sobota právě sobotou bílou ?

Snad pro slavnostní bílé odění jáhnů, snad pro bílé slavnostní roucho prvokřtěnců, tedy osob, které prožijí obřad křestu, snad pro velký úklid, který probíhal odpradávna ve všech staveních před příchodem Velikonočních svátků se sobotě, druhém dnem tridua, říká "bílá" - dodnes není zcela jasné, jak název "bílá sobota" vznikl a jak dlouho jej obecně užíváme.

Bílá sobota je dnem ticha a rozjímání

Ticho a rozjímání jsou hlavními znaky bílé soboty, tedy v praxi předznamenáním nejdůležitější části Velikonoc - Zmrtvýchvstání Páně. Vyjma liturgie hodin se provádí pouze pomazání nemocných a svátosti smíření, tedy ke zpovědi.

Zvyky a tradice spojené s bílou sobotou

  • Již časně ráno bylo tradičním zvykem, že se dívky chodily brzy ráno, za šera, ještě před prokouknutím prvních ranních slunečních paprsků omýt vodou z potoka proto, aby jim prý od jarního sobotního sluníčka nenaskákaly příští rok pihy a po celý příští rok byly pro chlapce krásné.
  • Tradičním zvykem spjatým s bílou sobotou bylo rovněž vymetání domů nově spletenými košťaty a v bohatších staveních se i bílilo, tedy od rána muži natírali venkoví či vnitřní stěny vápnem; ženy také umývaly okna a čistily okenice. Jednalo se zkrátka o velký velikonoční úklid, kterým se měla čistota udržet ve stavení po celý rok.
  • Na bílou sobotu ženy pekly beránky či mazance a chlapci samozřejmě pletou velikonoční pomlázky
  • Slavnostní či "lepší" oblečení, kterým dávali lidé najevo, že se jedná o sváteční den bylo běžnou součástí bílé soboty až téměř do 1. poloviny 20. století; II. světová válka pak tento zvyk výrazně poznamenala a dnes se s ním již prakticky nesetkáme.
  • Někteří hospodáři rovně třásli ovocnými stromy, aby stromy nesly v roce dobrou úrodu.
  • Z domů bla odnášena polínka k ohňům na noční vigilie, která chlapci vraceli zpět do stavení pro zapálení ohně.

Bílá sobota a jídelníček 

Před západem Slunce samozřejmě ještě platil půst a proto se k snídani podávalo pouze mléko a k obědu se nejčastěji podávaly například polévky z jarních bylinek. Poté, co Slunce zapadlo se však opět maso mohlo jíst a tak se chystala slavnostní sobotní večeře, jejíž součástí bylo krájení velikonočního beránka.

Zdroje: 
Internet

Zařazení kalendáře: