Tempo života

Podle Ryszarda Kapuścińského čas existuje v Evropě v rámci chápání jejích obyvatel v lineárním pojetí

Ryszard Kapuściński konstatujte, že z pohledu člověka žijícího v Evropě objektivně čas existuje v podstatě mimo lidské myšlení, měří se a Evropané jej chápají lineárně. V jiných oblastech tomu tak není a k času, jako k pojmu, fenoménu, který ovlivňuje existenci každého živého organismu, vnímají ve zcela jiných myšlenkových rozměrech. Třebaže se životní tempo lidstva stále zrychluje především díky technologickému rozvoji, v některých zemích tomu tak, zdá se, není.

Životní tempo je v různých zemích zpravidla odlišné

Kromě území Afriky je životní tempo nejrychlejší ve Švýcarsku a Německu a nejpomalejší v Mexiku a Indonésii. My, kteří žijeme své životy v oblastech, kde je životní tempo rychlé, si často děláme legraci z onech "líných" oblastí a často je tomu tak právem : jejich nedochvilnost a často nezodpovědnost je téměř pověstná a my tyto skutečnosti téměř nechápeme. Typickým příkladem je pak španělské slovo "mañana" ve smyslu zítra, resp. "ráno" je pak námi vnímáno spíše jako zdržovací taktika : jednoduše ve významu "to počká do rána". V Anglii se pak můžeme setkat se slovem "dreckly" ve smyslu neurčitého časového intervalu - "Well, deliver it dreckly"  - což tedy znamená, "Doručíme to jak to půjde" .... ve velmi podobném významu jako "mañana", ale bez onoho pocitu naléhavosti.

Životní tempo se neustále zrychluje

Teorie, že životní tempo se neustále zrychluje však není doslova ničím novým a je všeobecně rozšířena. Již v roce 1825 píše slavný německý básník, prozaik, dramatik a politik Johann Wolfgang von Goethe (1710–1782) svému příteli, skladateli, dirigentu a spisovateli Carlu Friedrichovi Zetlerovi (1758-1832) :

Všechno ... je teď extrémní, vše přesahuje hranice ... Mladí lidé jsou příliš brzy vybízeni k tomu, aby se hnali vířením času; bohatství a rychlost jsou to, co svět obdivuje a o co usiluje. Jsou to všechny druhy komunikačních zařízenní, k nimž civilizovaný svět míří ve snaze předstihnout sám sebe.

Pokud si Goethova slova přečteme důkladně a zamyslíme se nad nimi, jsou i v dnešní době 21. století stále palčivě aktuální. V západní kultuře se každý z nás totiž ocitá pod stále se zvyšujícím tlakem, aby odváděl stále více práce v co nejkratším čase. Mnoho lidí se tak dostává do situací plných stresu z toho, že nevykonává svou práci či svěřené úkoly správně a včas. Čas se považuje za velmi drahocenný zdroj, který je důležité nepromarnit - stále více a více lidí si stěžuje na "nedostatek času" a je to právě množstvím technologií, které nás obklopují. Většina z těchto přístrojů, ať již se jedná o výpočetní techniku a nebo chytré telefony či cokoliv jiného, vznikla proto, abychom byli zbaveni nároční práce a tím aby nám bylo poskytnuto více času, ovšem jak se stále více zdá, účinek je zcela opačný : získali jsme díky tomu dojem, že můžeme - a někdy dokonce musíme - vykonat více práce.

Hospodaření s časem

V dnešní době se objevuje stále více knih, kurzů či naučných videí zabývající se "hospodaření s časem". Téměř všechny návody různých koučů se soustředí na uspořádání života člověka tak, aby bylo možné splnit veškeré úkoly a ještě nám zbylo dostatek času na odpočinek a relaxaci. Do jaké míry se to komu daří si lze vyzkoušet nejlépe sami na sobě. Máte pozitivní přesvědčení a přejete si například udělat něco pro své zdraví ? Zkuste si dát předsevzetí a zavažte se, že jej budete důsledně dodržovat. Většina z Vás zjistí, že pokud si například půjdete ráno na dvacet minut zaběhat, den se Vám bude zdát delší a budete se cítit příjemněji i když vlastně vstanete o hodinu dříve. Váš pocit, že je den delší pak není způsoben jen onou hodinou o kterou jste si přivstali, ale bude se Vám takový zdát proto, že Váš mozek bude vyplavovat hormon štěstí - serotonin. Zkrátka budete mít ze dne a ze sebe lepší pocit oproti dnům, kdy jste jen pouze vstali, provedli hygienu a šli do práce či do školy. Pokud zvolíte jógu a nebo například ranních "pět tibeťanů" uvidíte, co to s pocitem vynaloženého času a Vaším tělem udělá.