Lihýřové hodiny

Lihýřem lidé nazývali osu s bubnem, po které se odvíjelo závaží

Zub, kterému lopatka překážela v pohybu ji popostrčil o půlobrat nazpět, čímž došlo znovu k nastavení horní lopatky mezi dva zuby, které ji posunou dopředu atd. .. Tento proces se opakoval bez ustání a právě příčné tyči se závažím lidé začli říkat "lihýř", tedy vlastně "zavahovadlo". Lihýř tedy svými rameny tvoří setrvačník. Když hodinový stroj šel, otáčela se tyč poháněná ozubeným kolečkem spojených osou s bubnem z něhož se závaží odvíjelo bez ustání nahoru a dolů.

Lihýřové hodiny hrají nezastupitelnou úlohu v historii měření času člověkem

Do doby, než bylo objeveno kyvadlo Galileem Galileim v roce 1637, byly lihýře skutečně prvním a zároveň také jediným mechanickým strojem k relativně přesnému měření času prostřednictvím mechaniky ozubeného soukolí. Lihýř se však vyznačuje dvěma významnými nepřesnostmi, které mají vliv na chod celého stroje. Jednak se jedná o samotné vřeteno, jenž vychází z jeho středu vypouštějící postupně patkami kolíky vřetenového kola a proto tento hodinový krok nazýváme vřetenový.Samotný lihýř je v soustavě mechanicky spojen s vlastním soukolím a tím se na něj logicky přenášejí veškeré nepřesnosti soukolí, tedy například nerovnost ozubení, v maximální míře. Lihýř pak při svých výky­vech do krajních poloh vrací lihýřové kolo nepatrně zpět a proto vřete­nový krok řadíme ke krokům vratným.

Celý středověký technický svět se podílel na zdokonalování lihiřového stroje

Technický svět středověku se podílel na jdokonalování lihýře, avšak vývoj lihýřového stroje trval poměrně dlouho až se ustálil na počtu zubů 64, 60, 96 tak, aby kolo závaží dokonči­lo jedno otočení přesně za šedesát minut. Vypracováním vhodného převodu se následně hodinové kolo otáči přesně jedenkrát za dvanáct hodin.

První přenosné lihýřové hodiny nechal zkonstruovat Ludvík XI.

Lihýřové hodiny ve své době měřily čas v podstatě velmi přesně a znamenaly výraný technologický pokrok v dějinách měření času člověkem. Lihýřové hodiny, ač na svou dobu velmi přesné, měly jednu zásadní nevýhodu, a to že se nedaly dost dobře přenášet z místa na místo. Zlomem pak byl nápad francouzského krále Ludvíka XI., který nechal sestrojit první přenosné lihýřové hodiny. Pokud král cestoval, speciální skříň s hodinami byla nesena na hřbetě zvláště k tomu určeného koně a o něj i o hodiny se staral ppodkoní Martin Heriet, který byl pravděpodobně mistrem v obou oborech.

Lihýřovým hodinám chyběla vyšší přesnost

Hodinám s lihýřem však výrazně chyběla stále více požadovaná přesnost. A ta samozřejmě u hodin musí být co nejvyšší, neboť pak ztrácí měření času smysl. Tah závaží sice byl stejný beze změny, nicméně pohyb zubů, které propouštěly lopatky lihýře jednu za druhou významně závisel na samotné kvalitě konstrukce a vnějším uspořádání hodin. Na změnu si lidé museli počkat až do nápadu Galiea Galileiho s kyvadlem. Vznikají první mechanické kyvadlové hodiny.