Jarní rovnodennost

Složitější organizace života ve městech a zejména v armádách si vynucuje přesnější dělení dne. Ve starší době se mluví o různých “hlídkách” , “hodiny” se poprvé objevují v Egyptě, je jich 12 denních a 12 nočních a slouží k popisu okamžité polohy Slunce. Rozdíly v délce letního a zimního dne, které v Egyptě nejsou tak výrazné, bylo možné zanedbat.

Nejvýznamnějším cyklem období jara jsou Velikonoce. Jedná se o zcela samostatný souhrn lidových zvyků a křesťanských svátků trvajících osm týdnů, jenž je včleněn do období mezi dubnem a březnem, a to podle rozdílné časové struktury, než jakou je kalendář civilní, který se odvíjí od ukazatele doslova nejvyššího, totiž Slunce, které kulminuje ve čtyřech základních bodech ovlivňujících život na Zemi.

Keltové žili v hlubokém souladu s přírodou, což se odráželo o na chápání a praktikování obřadů na významné keltské svátky. Významnou roli hrály v keltském kalendáři slunovraty a rovnodennosti. Zajímavý je keltský stromový kalendář.

Jaro je prvním ze čtyř ročních období v zemích mírného a subartaktického pásu. Začátek jara, tedy meteorologického jara, přichází každoročně prvním březnem a končí posledním dnem květnovým. Meteorologické jaro se shoduje s jarem kalendářním; dá se říci, že se jedná o vyjádření téhož dvěma podobnými pojmy, kdy jeden se vztrahuje ke kalendáři a druhý k ročnímu období.

Každým kalendářním rokem, který dělíme na čtyři roční období, začíná prvního dne kalendářního měsíce března kalendářní jaro. Kalendářní jaro tedy počíná 1. dnem ttřetího měsíce v kalendářním roce. Na rozdíl od astronomického jara, jehož počátek je vázán na přestupné roky a datum jarní rovnodennosti, je tedy datum kalendářního jara přesně dáno.