Jste zde
Jarní rovnodennost
Jarní rovnodennost je odpradávna považována za nejdůležitější časový mezník. Za často nejdůležitější časový mezník roku byl v mnoha historických údobích považován den rovnodennosti, kdy Slunce postupuje od zimního k letnímu slunovratu. V mnoha kulturách den jarní rovnodennosti označoval v podstatě počátek jara, tedy roční období, které lidem v severních končinách přinášelo konec zimního strádání.
Den jarní rovnodennosti se tak stává symbolem obrození života, kdy se lidé mohou těšit nejen na první možnost zasadit či zasít, mohou se těšit na teplo Slunce a blahodárnou vláhu oproti mrazu a sněhu v zimních obdobích. Nejstarší známé civilizace starověké Mezopotámie v letech 3000 až 2000 př.n.l. právě v době jarních rovnodenností začínaly nový rok, neboť jeho počátek byl spojen s počátkem nové obrody Země, a tedy i kalendáře. Mnoho učenců starověké Babylónie na základě sledování slunovratů a rovnodennosti vytvořilo první kalendář a počaly se rodit i první kalendářní systémy Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané. Tento den je počátkem kalendáře zřejmě nejstaršího existujícího náboženství - zoroastrianismu. Křesťané pak od stejné události odvozují jiný religiózní okamžik - Velikonoce.
Začátek roku byl stanovován často podle praktických potřeb pastevců či zemědělců nebo převážil důvod administrativní či náboženský. Život ve starém Egyptě ovlivňovaly pravidelně se opakující záplavy Nilu. Začátek blahodárných záplav byl spojen s heliaktickým východem Síria (Sothep). Egyptský kalendářní rok začínal právě touto událostí a je tedy nazýván sothickým rokem a byl zaveden v r. 2773 př.n.l. faraónem Imhotepem.
V Hebrejské Bibli se střetávají různé tradice určování počátku roku. Jednou začíná rok podzimem, po sklizni, což vyhovovalo zemědělcům. Jinde nalezneme začátek roku na jaře, což je přirozené pro pasteveckou komunitu.
Proto občanský rok židovského kalendáře začíná 1.měsícem nisanem v době jarní rovnodennosti. Náboženský rok však začíná na podzim měsícem tišri a odpovídá sedmému měsíci občanského roku. Tehdy se mění letopočet.
Je jedním z nejdůležitějších dní keltského kalendáře. Je časem, kdy slunce prochází jarním bodem, vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Slunce vstupuje do znamení Berana, den je stejně dlouhý jako noc a přichází období, kdy začíná získávat převahu nad nocí a narůstající světlo přemáhá tmu. Za často nejdůležitější časový mezník roku byl považován den rovnodennosti při postupu Slunce od zimního k letnímu slunovratu. V mnoha kulturách tento den rovnodennosti označoval počátek jara, roční období, které lidem v severních končinách přinášelo konec zimního strádání a nový rozkvět života. Den jarní rovnodennosti se tak stal symbolem obrození života. Jarní rovnodennost je den, kdy je třeba hledat rovnováhu
Svátek jarní rovnodennosti má název Ostara. Ostara je germánská bohyně jara, nových začátků, naděje, obnovy a plodnosti. Ale nejen plodnosti v původním slova významu. Bohyně byla známa v různých kulturách pod různými jmény Ostara (Eostra), Vesna, Ištar, Astarte, Beltis, Isis, Hiša, Aštoret a další. Dokonce i katolická církev oslavuje 25.března ženství svátek - Zvěstování Panny Marie. Jedná se i o plodnost Matky Země v souvislosti s nadějí na hojnou úrodu a rozkvetlé louky, lesy a zahrady a přeneseně i o plodnost mysli, která je tolik potřebná pro zrod nových tvůrčích myšlenek.
Představte si semínko spící pod zemí nebo právě rašící pupen na větvi stromu. Jaká síla to musí být, která prorazí zmrzlou zemí a dá impulz k vyrašení tohoto prvního výhonku. Tuto energii zrození a života reprezentuje bohyně Ostara. Její síla přichází z obrovské hloubky matky Země, údajně až tam, kde Země ukrývá své srdce. Podle této Bohyně je pojmenován i ženský hormon Estrogen, který pomáhá propuknout plné síle ženskosti a plodnosti a následně ji i udržet. Pokud například trávíte příliš mnoho času v práci a nezbývá následně čas na rozvíjení vztahu s dětmi a partnerem či na kultivaci vztahu k sobě a nebo k Bohu, obraťte se právě dnes k této Bohyni s prosbou o pomoc.
V době Ostary je čas očistit svou mysl a začít znovu, postupně realizovat nové plány...Nastává doba vhodná pro nové začátky a celkovou očistu po zimě, což nám přežilo jako starý známý jarní úklid. Jarní úklid obydlí nezbavoval jeho obyvatele pouze špíny fyzické, ale byl prováděn s pozitivní myslí a vymetal z domu veškeré negativníí myšlení. Všímejte si sytějších barev, prvních nesmělých kvítků, voňavého vzduchu. Můžete si některé květiny přinést domů, nebo naopak je nechat na nějakém, pro vás významném, místě jako dar Ostaře.
V dřívějších dobách, kdy lidé žili ve větším sepětí s přírodou, v tento den probíhaly taqké různé slavnosti. Některé kultury uznávaly dokonce první jarní den za počátek nového roku. Nejstarší známé civilizace starověké Mezopotámie v letech 3000 až 2000 př.n.l. právě v době jarních rovnodenností začínaly nový rok. Učenci starověké Babylónie na základě sledování slunovratů a rovnodennosti vytvořili první kalendář. Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané. Tento den je počátkem kalendáře zřejmě nejstaršího existujícího náboženství - zoroastrianismu t.j. náboženství, které přeje radostem života. Jeho základním tématem je boj dobra a zla a člověk se může dobrovolně rozhodnout, na kterou stranu se přidá. Ale výrazná a silná je víra v dobro! Křesťané pak od stejné události odvozují jiný religiózní okamžik - Velikonoce. Je to období radosti, tance a oslav. Zima odešla, přežili jsme nevlídnost tmavých dnů. Začíná nový život. Je čas zúrodnit naše květinové, bylinné, zeleninové a duchovní zahrádky.
V tomto období je také nejlepší začít s jarní očistnou kůrou. Dopřejete tedy tělu a duchu tento víkend a připravte se na nadcházející dny. Touto dobou již sníh začíná tát, dny se oteplují a v polích se objevuje nový život. Ovce rodí svá jehňata a raší první lístky a květiny. Mužská a ženská energie (jin a jang) jsou v rovnováze.
ZajícKromě květin je jedním ze symbolů Ostary zajíc (králík). V předkřesťanských kulturách měl zajíc důležitý symbolický význam a najdete ho skoro na všech podobiznách Ostary, protože je jeho patronkou. Byl považován za jednoho z průvodců Afrodity a Eróta a jeho vyobrazení se používala jako symbol štěstí. Zajíc znázorněný na náhrobcích měl připomínat dočasnost a pomíjivost života. V Bibli je zajíc představován jako archetyp malého a přesto moudrého stvoření, symbolizující chudé a pokorné a také plynoucí čas. Objevoval se v křesťanské ikonografii jakožto zvíře doprovázející Pannu Marii. Měl symbolizovat vítězství čistoty nad hříchem a neposkvrněné početí. Lidé dlouho věřili, že zajíc nikdy nespí a tak býval někdy i symbolem věčného života a zmrtvýchvstání, ztotožňovaným se vzkříšeným Ježíšem Kristem.
Rovnodennost:
Související obsah
AKTUÁLNÍ PŘESNÝ ČAS
Nový obsah
Oblíbený obsah
- 1 of 28
- »»