Historie měření času

Dobu vzniku prvních přesýpacích pískových hodin skutečně není možné určit přesně. Zachované písemné zprávy však ukazují na to, že že základní princip přesýpacích hodin pískových byxl již v Asii znám pradávno před začátkem křesťanského letopočtu. Již z doby Archimédovy lze sledovat zmínky o prvních "hodinách" lahvovitého tvaru.

Orloje patří mezi nejdokonalejší zařízení k měření času ve středověku, tedy 13. a 14. století n.l. Orloj, horologium, je zařízení k měření času; jedná se o věžní hodiny, keré jsou vybaveny zařízeními, která ukazují další časové údaje či astronomické jevy. Orloj je jedním z nejdokonalejších technologických zařízení své doby a mnoho z nich, například i jeden z celosvětově nejznámějších, Pražský orloj ( Staroměstský orloj ).

Elektromagnetické hodiny jsou přístroj na měření času s velmi jednoduchým a tedy i spolehlivým technologickým řešením stroje na měření času. V případě elektromagnetických hodin elektrický proud napájí buď kyvadlo nebo elektromechanický oscilátor. Elektromechanická součást oscilátoru má připojený magnet, který prochází dvěma induktory. Když magnet projde prvním induktorem nebo senzorem, jednoduchý zesilovač způsobí průtok proudu přes druhý induktor a tento druhý induktor pak funguje jako elektromagnet.

Biologické, tedy  orgánové, často nazývané rovněž cirkadiánní hodiny označujeme soubor všech biologických faktorů, které živým organismům umožňují vnímat čas. Vnímání času živými organismy však samozřejmě není jaksi stacionární, tedy pro všechny organismy shodné, ale samozřejmě se liší. Největší zajímavostí však je, že v podstatě u všech organismů lze vnímání času nejen pozorovat, ale i ovlivnit jak přímo, tak i nepřímo, vnitřně i zvnějšku.

Olejové hodiny patří mezi přístroje k měření času, které lidem pomáhaly orientovat se v intervalech jednoho dne a jedné noci. Olejové hodiny fungovaly na celkem jednoduchém principu, kdy výška hladiny oleje označovala na časovém ukazateli čas v případě, že byl zapálený plamen na lampě pod nádobou s olejem, která byla z foukaného skla s vyznačenými drážkami. Olejové hodiny byly oblíbené především v 18. století, avšak jejich přesnost byla více než diskutabilní.

Lihýřové hodiny patří mezi časoměrné mechanické přístroje k měření času vyznačující se pouze jednou rafičkou, tedy jedním ukazatelem aktuálního času na ciferníku. Nesetkáme se tedy s rafikou minutovou natož sekundovou. Lihýřové hodiny patří mezi nejdéle sloužící časoměrné mechanické přístroje, neboť lihýř byl využíván již od konce 13. století u velkých mechanick´ých hodin a později i u hodinek kapesních. Dodnes jsou vyráběny zpravidla dřevěné mechanické lihýřové hodiny především pro dekorativní účely.