Historie adventních oslav

Advent značí 4 týdny, které jsou přibližně od 11. století slavnostní dobou

Advent pak značí 4 týdny, které jsou přibližně od 11. století slavnostní dobou, která předchází Štědrému dnu. Lidé si připomínají narození Krista a to je důvod, proč bychom se měli věnovat spíše rozjímání, hodnocení současného roku, jehož čas se pomalu začíná naplňovat. Právě přibližně od 12. století se Advent stává obdobím, kdy je výrazně doporučeno nekonzumovat nadměrné množství potravin či alkoholu; katolická církev zakazuje veškeré oslavy a zábavu. I přesto se však v průběhu adventního času v podstatě běžně vykonávaly tradiční lidové obřady tento zákaz v podstatě porušující.

První adventní neděle je však samozřejmě především začátkem liturgického roku

První adventní neděle je však samozřejmě především začátkem liturgického roku, kterou charakterizuje tmavě fialová barva doplňků či rouch kněžích. Při bohoslužbách ve fialové barvě se žehná adventní věnec a zapaluje se jeho první svíce. Texty evangelia hovoří o druhém příchodu Páně a nabádají k bdělosti. Lidé si neděle pojmenovali podle dnes již velmi obtížně zjistitelných důvodů jako železnou, bronzovou, stříbrnou a zlatou, pravděpodobně to však souviselo s dobou čtyřicetidenního půstu před začátkem Vánoc.

O první adventní neděli si připomínáme druhý příchod Krista

O první adventní neděli si připomínáme druhý příchod Krista, druhá adventní neděle vyzývá k pokání, třetí adventní neděle vyjadřuje radost z blížící se oslavy narození Páně a čtvrtá adventní neděle (zlatá) je již ve znamení příprav na slavnost Narození Páně.

V dobách před příchodem křesťanství bylo adventní období spojeno se zimním slunovratem

V dobách před příchodem křesťanství bylo adventní období spojeno se zimním slunovratem a tak je chápáno jako toužebné očekávání příchodu jara, kdy se vše znovu zrodí po dlouhé zimě. Dříve byl adventní čas vázán k zimnímu slunovratu, daleko před příchodem křesťanství. Ve starém Římě v období kolem 17. - 22. prosince začínaly lidové slavnosti Saturnálie, tradiční římský svátek k poctě boha Saturna konaný v Saturnově chrámu ve Forum Romanum, centru veřejného dění ve městě i v říši. Jedná se o obdélníkové náměstí o rozměrech přibližně 130x60 m mezi pahorky Kapitol a Palatin, kterým prochází hlavní římská cesta Via Sacra, spojující pahorek Kapitol s Koloseem

Historie Saturnálií a jejich význam ve starém Římě

Popíjelo se víno s kořením a při bujarých oslavách byl volen "rex bibendi (král popíjení)". V tento den se otroci stávali rovnými se svými pány, ba dokonce si vyměnili role a byli od nich obsluhováni. Původně byly Saturnálie svátkem jednodenním, avšak postupně se rozrostly až na 7 dní. Císařové včetně císaře Caliguly se snažili tuto dobu zkrátit, avšak nedokázali odolat tlaku lidu a tak k ustálení svátku došlo až s kalendářní reformou Julia Caesara ( juliánský kalendář ), kdy Římané slavili své Saturnálie 5 dní. O Saturnáliích si většina obyvatel města nasazovala na hlavy klobouk pileus jako symbol svobody, a tak se kladl na hlavu propuštěným otrokům, Římští občané odkládají těžké tógy a oblékají si volné hostinové barevné veselé oblečení.

Západní církev slavila různý počet, někdy i 6 adventních nedělí

Západní církev slavila různý počet, někdy i 6 adventních nedělí; v italském Miláně se dodnes v diecézi slaví nedělí šest jako věčná vzpomínka na jednoho z nejvýznamnějších církevních otců Aurelia Ambrosia, tedy sv. Ambrože, kterého papež Bonifác VIII. v roce 1295 ustanovil jako prvního učitele církve. Sv. Ambrož pokládá základ významným principům nezávislosti církve a povinností křesťanského panovníka, které se dále rozvíjí ve středověku.

Advent nesestával se shodně dlouhých období

Adventní čas, přesněji samotný advent však nesestával se shodně dlouhých období, kdy jedna z nejstarších zmínek pochází z roku 581 n.l., kdy biskup Perpetuus stanovil začátek adventu na 11. listopad, tedy na svátek sv. Martina.

Papež Řehoř Veliký stanovil čtyři adventní neděle jako jejich definitivní počet

Až papež Řehoř Veliký stanovil čtyři adventní neděle jako jejich definitivní počet. Třebaže francký král Pipin III. podobně jako jeho syn Karel Veliký, nařizují dodržovat papežské ustanovení, slavení čtyř nedělí se mezi lidmi ujímalo doslova obtížně.

Prvopočátky slavení adventu datujeme ke konci 4. století n.l. 

Prvopočátky slavení adventu tak, jak jej dnes známe datujeme ke konci 4. století n.l. ve Španělsku, až přibližně v roce 1001 můžeme z písemných záznamů opatství Abbo vyčíst zmínku o čtyřnedělním adventu. Od dob 12. do 13. století se Advent stává počátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi.

Slavení adventní liturgie má historický biblický význam

Tím, že každoročně prožíváme adventní čas spolu se slavením adventní liturgie zpřítomňujeme křesťanské očekávání proroků Starého Zákona, kteří připravují lidstvo na druhý příchod Mesiáše.

Kristus nás nenutí k tomu, abychom Jej přijali do svého života

V biblické knize Zjevení svatého Jana říká Ježíš: "Hle, stojím u dveří a tluču. Kdož uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst - já u něho a on u mě" (Zj 3,20). Tato slova nám jednoznačně říkají, že Kristus nás nenutí k tomu, abychom Jej přijali do svého života; pouze klepe na naše srdce a záleží na nás, zda mu své srdce otevřeme, neboť jsme to jen a pouze my, kdo toto může učinit : srdce se totiž dá otevřít pouze zevnitř.

Adventní čas výstižně vyjadřují staročeské adventní písně 
Adventní čas výstižně vyjadřují staročeské adventní písně "roráty", sestavené podle biblických, převážně prorockých textů, kdy jejich název vychází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol z Francie: "Rorate coeli de super..." ( "Daruj nám nebe Rosu a Pána ..." )

V roce 2017 jsme se například setkali s velmi zajímavým kalendářním úkazem, kdy se čtvrtá adventní neděle shoduje se Štědrým dnem. Užijme si tedy Advent, otevřeme svá srdce a mysleme na vše dobré.