Jste zde
Historie jmen v novověku
Značný nový rozkvět nomenologie lze datovat až od druhé pol. 20. století díky francouzskému badateli prof. Pierru Gaultierovi, vycházejícímu ze zápisků byzantského císaře Nikefora I (+811, psáno i Nikéforos), jež aktualizoval a uplatnil též u jmen nových. Pierre Gaultier se svým chápáním nomenologie proslavil doma i v zahraničí, nejvíc, jak již bylo řečeno, v USA, kde se jeho myšlenky značně rozšířily.
Pierre Gaultier v nomenologii přistoupil k dávným nomenologickým principům
Přistoupil totiž k prastarým principům nomenologie s oporou o moderní poznatky genetiky, psychologie a sociální psychologie, ale i antropologie, etnografie a ovšem také antroponomastiky, tj. lingvistické nauky o lidských jménech. Vědecky vysvětlil, co kdysi dávno nomenologie uplatňovala spíše zkušenostně. Působil zde však nepochybně i fakt, že tradiční církevní systém přímluvečných a ochranitelských jmen svatých byl od přelomu 19. a 20. století oslabován, přestával plnit svou někdejší funkci „konkretizované, usoustavněné nomenologie“, která dříve platila se značným automatismem, a lidé zvykající si svobodně rozhodovat o svých záležitostech projevovali stále více zájem i o to, jaké pozadí či zázemí volba jména dítěte může mít. Pierre Gaultier vyjádřil zejména ve svém stěžejním díle La nomenologie aujourd (1967) tyto hlavní zásady moderní nomenologie :
1. Křestní jméno vybírají dítěti rodiče většinou nikoliv náhodou, ale podle toho, jak své dítě sami předem „zařazují“, jaké naděje, cíle a záměry s tím spojují. Do výběru křestního jména se tak promítá osobnostní profil rodičů, jejich povaha, vlastnosti, inteligence, společenské ambice atd. atd. Protože však každý člověk je ze značné, dokonce převažující míry ovlivněn geneticky, tj. dědičné, křestní jméno tak vyjadřuje i sklony a zaměření, jež jsme po rodičích zdědili a které se ve výběru našeho jména projevily.
2. Vlastní spokojenost či nespokojenost každého z nás se svým křestním jménem působí intrapsychicky, tzn. na naše vnitřní „naladění“, na náš soulad se sebou samým a schopnost vyrovnávat se sám se sebou, přiměřenost obrazu o sobě, sebepoznání a sebehodnocení. Což se samozřejmě promítá i do vnějších projevů osobnosti, např. sebejistoty v jednání a vystupování, schopnosti zvládat životní úkoly apod.
3. Různá křestní jména s sebou nesou různý „přízvuk“ v tom, jak jsou společensky přijímána, působí tedy zároveň interpsychicky, tj. meziosobně. Samo jméno vystupuje jako jistý výraz sociální integrace, společenské komunikace. Jsou např. jména, která předem vzbuzují respekt, jiná, která působí mile a příjemně, ale také jména, která si přímo říkají o to, aby byla okolím svého nositele zesměšňována. Protože tedy na nositele každého jména s výjimkou určitého počtu jmen neutrálních lidí kolem nás reagují vyhraněným způsobem, zasahují vývoj vlastností nositele tohoto jména. Např. jeho sebevědomí, má-li jméno respektované, či naopak potřebu čelit výsměchu, má-li jméno komické, případně pocit méněcennosti, když takovému výsměchu čelit nedovedete, což jsou jen příklady vyhraněné. Křestní jméno tudíž usměrňuje i osobnostní vývoj člověka od raného dětství, ty jeho rysy, které nejsou dědičné, ale vyvíjejí se jako důsledek společenských vlivů, života mezi ostatními lidmi a komunikace s nimi. Gaultierovy tři body vysvětlující význam nomenologie jsou zajímavé tím, jak tuto nauku vidí celistvě ve světle pro člověka rozhodujících hledisek: z hlediska dědičnosti, z hlediska vidění sebe sama a z hlediska konfrontace s ostatními lidmi
Teoretické zpracování nomenologie ke konci 20. století
Právě to vedlo řadu amerických autorů k teoretickému rozpracování nomenologie zejména v 80. a 90. letech 20. století, např. Johna Mariana, Harryho McKerrel, George Finchleye a další, především pak k výraznému uplatnění nomenologie v praxi. My zde budeme později u jednotlivých, v češtině častěji zastoupených jmen sledovat právě toto praktické uplatnění nomenologie, či jinak, důsledky, jakými se principy nomenologie v jednotlivých jménech projevují. Abychom to však mohli učinit, musíme si již nyní vysvětlit některé hlavní zásady nomenologie a termíny, s nimiž nomenologie pracuje. Pokusíme se to provést co nejstručněji a nejpřehledněji, protože je nám jasné, že pro čtenáře bude v tomto svazku nejzajímavější rozbor jednotlivých jmen, mezi nimiž si případně bude volit pro vlastní dítě nebo to či ono jméno radit jako prarodič, příbuzný nebo známý, ale také, což nelze opomenout, podle nichž bude možná posuzovat lidi, s nimiž přijde do styku – připomněli jsme zde již, že např. v USA je často rodné jméno (podobně jako třeba grafologická zkouška a řada jiných postupů) nikoliv snad rozhodujícím, ale pomocným a podpůrným prostředkem při posuzování uchazečů o určitá zaměstnání. Doplňme, že dokonce i při výběru životního partnera.
AKTUÁLNÍ PŘESNÝ ČAS
Nový obsah
Oblíbený obsah
- 1 of 28
- »»