Historie jmen v novověku

1. Křestní jméno vybírají dítěti rodiče většinou nikoliv náhodou, ale podle toho, jak své dítě sami předem „zařazují“, jaké naděje, cíle a záměry s tím spojují. Do výběru křestního jména se tak promítá osobnostní profil rodičů, jejich povaha, vlastnosti, inteligence, společenské ambice atd. atd. Protože však každý člověk je ze značné, dokonce převažující míry ovlivněn geneticky, tj. dědičné, křestní jméno tak vyjadřuje i sklony a zaměření, jež jsme po rodičích zdědili a které se ve výběru našeho jména projevily.

3. Různá křestní jména s sebou nesou různý „přízvuk“ v tom, jak jsou společensky přijímána, působí tedy zároveň interpsychicky, tj. meziosobně. Samo jméno vystupuje jako jistý výraz sociální integrace, společenské komunikace. Jsou např. jména, která předem vzbuzují respekt, jiná, která působí mile a příjemně, ale také jména, která si přímo říkají o to, aby byla okolím svého nositele zesměšňována. Protože tedy na nositele každého jména s výjimkou určitého počtu jmen neutrálních lidí kolem nás reagují vyhraněným způsobem, zasahují vývoj vlastností nositele tohoto jména. Např. jeho sebevědomí, má-li jméno respektované, či naopak potřebu čelit výsměchu, má-li jméno komické, případně pocit méněcennosti, když takovému výsměchu čelit nedovedete, což jsou jen příklady vyhraněné. Křestní jméno tudíž usměrňuje i osobnostní vývoj člověka od raného dětství, ty jeho rysy, které nejsou dědičné, ale vyvíjejí se jako důsledek společenských vlivů, života mezi ostatními lidmi a komunikace s nimi. Gaultierovy tři body vysvětlující význam nomenologie jsou zajímavé tím, jak tuto nauku vidí celistvě ve světle pro člověka rozhodujících hledisek: z hlediska dědičnosti, z hlediska vidění sebe sama a z hlediska konfrontace s ostatními lidmi

Teoretické zpracování nomenologie ke konci 20. století

Právě to vedlo řadu amerických autorů k teoretickému rozpracování nomenologie zejména v 80. a 90. letech 20. století, např. Johna Mariana, Harryho McKerrel, George Finchleye a další, především pak k výraznému uplatnění nomenologie v praxi. My zde budeme později u jednotlivých, v češtině častěji zastoupených jmen sledovat právě toto praktické uplatnění nomenologie, či jinak, důsledky, jakými se principy nomenologie v jednotlivých jménech projevují. Abychom to však mohli učinit, musíme si již nyní vysvětlit některé hlavní zásady nomenologie a termíny, s nimiž nomenologie pracuje. Pokusíme se to provést co nejstručněji a nejpřehledněji, protože je nám jasné, že pro čtenáře bude v tomto svazku nejzajímavější rozbor jednotlivých jmen, mezi nimiž si případně bude volit pro vlastní dítě nebo to či ono jméno radit jako prarodič, příbuzný nebo známý, ale také, což nelze opomenout, podle nichž bude možná posuzovat lidi, s nimiž přijde do styku – připomněli jsme zde již, že např. v USA je často rodné jméno (podobně jako třeba grafologická zkouška a řada jiných postupů) nikoliv snad rozhodujícím, ale pomocným a podpůrným prostředkem při posuzování uchazečů o určitá zaměstnání. Doplňme, že dokonce i při výběru životního partnera.