Jste zde

Domů

Počátek mechanických hodin

Rekonstrukce středověkých bicích věžních hodin - 14. století

Zcela samostatnou kapitolou ve vývoji měření času je vynález mechanických hodin. Elementární časové přístroje, jako jsou vodní či pískové nebo sluneční hodiny uzavřely první fázi vývoje chronometrie, tedy vědy o měření času. Převratným vynálezem, který hluboce poznamenal další etapy vývoje, bylo sestrojení prvních kolečkových hodin, s jejichž příchodem začíná první skutečná moderní éra chronometrie.

Vynálezy prvních mechanických kolečkových hodin

Název "kolečkové hodiny", kteréhož používala stará česká hodinářská terminologie, je s vysokou pravděpodobností odvozen z německého pojmu Räderuhr, což je však termín nepřesný - Räderuhr totiž Němci používali ve smyslu "správně jdoucí" / "přesné hodiny", třebaže v oné době se velmi často u jednoduchých mechanických strojů k měření času o přesnosti příliš hovořit nemohlo. Faktem ovšem zůstává, že i v naší době 21. století levné mechanické hodinky, například laciné budíky apod. mají k přesnosti velmi často ještě dále - mohou se například předcházet i o minutu denně; dá se říci že čas jimi měřený je spíše orientační. Räderuhr rovněž ve významu mechanického stroje na měření času  znamená, že šlo v podstatě o mechanické hodiny s krokem a oscilátorem, které se však těmito mechanickými prvky velmi zásadně liší od elementárních časoměrných přístrojů.

Nejstarší zprávy o mechanických hodinách

Je ironií osudu, že právě ty největší objevy velmi často postrádají jméno vynálezce či autora a, bohužel, u vynálezu mechanických hodin tomu není jinak. Za nejstarší zmínky o mechanických hodinách bývaly pokládány nejasné zmínky pocházející z 10. století. Vynález mechanických hodin byl přisuzován papeži Sylvestru II. ( 950 - 1003 ), který ještě v době, kdy býval prostým mnichem občanského jména Gerbert z Aurillacu míval možnost seznámit se s principy různých astronomických arabských přístrojů, zejména pak vodních hodin. Vzhledem k tomu, že Arabové byli v měření času velmi vyspělí, lze právem předpokládat, že Gerbert z Aurillacu sestrojil spíše hodiny vodní - nelze ovšem zcela vyloučit, že se zpráva mohla týkat nějaké zvláštní konstrukce slunečních hodin, neboť podle jiných pramenů byl právě Gerbert z Aurillacu autorem hodin slunečních pro město Magdeburg, které byly dokončeny v roce 996. Podobně tomu také napovídá pojem "horologium" / "oralogium", který měl v té době velmi široký význam a vztahoval se v podstatě na všechny časoměrné přístroje všeho druhu. Nepravděpodobnost Gerbertova prvenství ve vynálezu mechanických hodin potvrčzuje rovněž i to, že v žádném z pozdějších pramenů není uveden nikdo, kdo by jeho myšlenku, která byla pro lidstvo doslova převratná, dále rozvíjel ať již za jeho života, nebo po jeho smrti. S jinou, o mnoho let mladší zprávou o mechanických hodinách se setkáváme až v Božské komedii Dante Alighieriho ( 1265 - 1321 ).

Kolébkou mechanických hodin byly pravděpodobně země západní Evropy

Současná odborná literatura pokládá za kolébku mechanických hodin země dnešní západní Evropy, odkud se podle různých pramenů šířila od sklonku 13. století výroba železných věžních hodin, počínaje anglickým Westminsterem v roce 1288. Další zpráva z roku 1292 hovoří o hodinách chrámu v Canterbury, v roce 1300 jsou to následně hodiny ve Florencii, o čtrnáct let později v Caen, ve čtyřicátých letech letech v Modeně, Padově, belgických Bruggách a anglickém Doveru. V roce 1352 by postaven monumentální časoměrný přístroj - orloj katedrály ve Štrasburku, o čtyři léta později se objevují věžní hodiny v Norimberku, v roce 1370 v Paříži, v roce 1381 měla první hodiny Basilej a konečně v roce 1410 i Praha, které sloužily základem pražského orloje.

Nejstarší doklad o mechanických hodinách

Nejstarším dokladem o mechanických hodinách, doložených popisem a nákresem uveřejněným celkem v jedenácti různých rukopisech, z nichž nejméně jeden pochází přímo od autora hodin, je právě zpráva o "astrariu" ( astrarium ),tedy o astronomických hodinách, které po šestnácti letech práce dokončil v roce 1364 profesor astronomie a lékařství Giovanni de Dondi pro Pallazo del Capitano v Padově. Samozřejmě, že se ovšem zachovaly zprávy i o jiných hodinách z rané éry, avšak nelze je považovat za zcela a nepochybně podložené. Podle jedné z nich měl Henri de Vic z Larraine sestrojit přibližně okolo roku 1370 jedny bicí věžní hodiny pro královský palác Karla V.; podle jiné to byl Visconti, který v roce 1335 měl postavit první mechanické věžní hodiny pro věž kostela Beata Virgini ( dnešní San Gottardo ) v Miláně / úvodní obrázek /.

Vývoj mechanických hodin v českých zemích

Do zemí koruny české pronikl vynález mechanických hodin později, pravděpodobně až v době prvních Lucemburků; nejspíše za vlády Karla IV:, kdy se na jeho dvoře objevily okolo roku 1376 první zmínky o hodinářích a orlojnících. Zavedením pérového pohonu počátkem 16. století se však zcela rozšířily možnosti mechanických hodin. Postupným zdokonalením, díky objevům Galilea a Huygense a samozřejmě i dalších vědců 17. století získával mechanický časoměrný přístroj stále větší převahu na časoměrnými přístroji elementárními. Mechanické hodiny byly vyvíjeny více než pět století - čas se začal měřit podle jiného principu, tedy mechanického - nikoliv přírodního, a tento mechanický princip si zachoval platnost, zatím, po celá staletí. Z mechanického principu měření času pak dále vznikaly další typy časoměrných přístrojů, a to ať již mechanických, tepelných, elektrických či jaderných.