Jarní rovnodennost

Hodiny a dny

Složitější organizace života ve městech a zejména v armádách si vynucuje přesnější dělení dne. Ve starší době se mluví o různých “hlídkách” , “hodiny” se poprvé objevují v Egyptě, je jich 12 denních a 12 nočních a slouží k popisu okamžité polohy Slunce. Rozdíly v délce letního a zimního dne, které v Egyptě nejsou tak výrazné, bylo možné zanedbat.

Číst dále »

Velikonoční neděle

Nejvýznamnějším cyklem období jara jsou Velikonoce. Jedná se o zcela samostatný souhrn lidových zvyků a křesťanských svátků trvajících osm týdnů, jenž je včleněn do období mezi dubnem a březnem, a to podle rozdílné časové struktury, než jakou je kalendář civilní, který se odvíjí od ukazatele doslova nejvyššího, totiž Slunce, které kulminuje ve čtyřech základních bodech ovlivňujících život na Zemi.

Číst dále »

Keltský kalendář

Keltové žili v hlubokém souladu s přírodou, což se odráželo o na chápání a praktikování obřadů na významné keltské svátky. Významnou roli hrály v keltském kalendáři slunovraty a rovnodennosti. Zajímavý je keltský stromový kalendář.

Číst dále »

Solární kalendář

Bez jakékoliv formy kalendáře, a tedy i solárního kalendáře, se lidé obešli naposledy před pěti tisíciletími. Rozvoj civilizace a lidského rodu přinesl nutnost pořizovat záznamy o uplynulých dnech a plánovat budoucnost, především s ohledem na potřebu co nejlépe odhadnout fáze zemědělského roku, což s sebou přineslo potřebu pravidla pro počítání času sjednotit.

Začaly se rodit první formy kalendářů a mezi nimi se samozřejmě objevuje jako jeden z prvních kalendář solární. Poloha Slunce je pro solární kalendář velmi důležitáV dávných dobách nejstarších kulturních civilizací lidské bytosti určovali běh dnů a ročních období především podle fází pohybu Měsíce V dobách nejstarších civilizací lidé určovali běh dnů a let podle fází pohybu Měsíce. Vznikl nejstarší lunární kalendář doložený v babylonské říši okolo roku 3500 př. n. l. - jednalo se o jeden z prvních kalendářů - starověký babylonský kalendář. Nový den v něm začínal večerem ve chvíli, kdy bylo možné na obloze poprvé spatřit Měsíc. Počátkem nového měsíce pak byl okamžik, kdy se na obzoru po temné fázi znovu objevil první srpek nového měsíce.

Více o nebeském kalendáři

Jarní rovnodennost

Jarní rovnodennost je odpradávna považována za nejdůležitější časový mezník. Za často nejdůležitější časový mezník roku byl v mnoha historických údobích považován den rovnodennosti, kdy Slunce postupuje od zimního k letnímu slunovratu. V mnoha kulturách den jarní rovnodennosti označoval v podstatě počátek jara, tedy roční období, které lidem v severních končinách přinášelo konec zimního strádání.

Den jarní rovnodennosti se tak stává symbolem obrození života, kdy se lidé mohou těšit nejen na první možnost zasadit či zasít, mohou se těšit na teplo Slunce a blahodárnou vláhu oproti mrazu a sněhu v zimních obdobích. Nejstarší známé civilizace starověké Mezopotámie v letech 3000 až 2000 př.n.l. právě v době jarních rovnodenností začínaly nový rok, neboť jeho počátek byl spojen s počátkem nové obrody Země, a tedy i kalendáře. Mnoho učenců starověké Babylónie na základě sledování slunovratů a rovnodennosti vytvořilo první kalendář a počaly se rodit i první kalendářní systémy Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané. Tento den je počátkem kalendáře zřejmě nejstaršího existujícího náboženství - zoroastrianismu. Křesťané pak od stejné události odvozují jiný religiózní okamžik - Velikonoce.

Celý text