Jste zde

Časoměrné přístroje

Třebaže čas ovlivňuje veškeré biologické dění živých organismů, lidé pravděpodobně velmi dlouho čas měřit vůbec neuměli - můžeme se jen domnívat, že patrně nejstaršími hodinami byla hůl v zemi a délka jejího stínu určovala jednotlivé části dnů. I když lidé původně odvozovali systém měr a vah od částí lidského těla, u měření času to bylo o mnoho složitější, neboť bylo vždy potřeba nějakého, byť primitivního, zařízení k tomu, aby bylo možné jednotlivé části dne či noci odvodit a následně popsat. S největší pravděpodobností rozdělili den na 12 hodin Babyloňané, pravděpodobně proto, že i Měsíc oběhne Zemi přibližně 12krát do roka. Den však trval od východu do západu Slunce, noc byla dělená podobně na 12 hodin. I když hodiny nebyly v průběhu roku stejně dlouhé, toto dělení na 24 úseků zůstalo lidstvu po obyvatelích Babylonu dodnes.

Vodní hodiny - Klepsydra
Zhruba od roku 1500 př.n.l. začali obyvatelé Egypta a Babylónie používat hodiny vodní. Vodní hodiny se zde objevily již v době 1500 př. n. l, v Číně asi 1200 př. n. l. Do Řecka je prý donesl Platon kolem roku 400 př. n. l. a měly sloužit k odměřování času jeho žákům. Vodní hodiny se nazývaly klepsydra - jejich název pochází z řečtiny a znamená „zlodějka vody“.
Tatvy a Tatvické hodiny
Tatvy jsou nedílnou součástí cyklicky se opakujícího vesmírného dění. Představují vibrující proudění pěti sil : akaša, vayu, tejas, prithivi, apas, přičemž každá z nich má své specifické vlastnosti. Jejich znalost nám pomůže zlepšit život, a tak dosáhnout harmonie a štěstí. Jak je to možné? Není totiž lhostejné, v kterou denní dobu něco začneme - počátek ovlivní výsledek.
Tatvické hodiny
Pradávno si lidé všimli, že na planetu Zemi dopadá pět druhů kosmických sil, tzv. větrů, které popsali jako tatvy. Následným dlouhodobým pozorováním a vnímáním přirozených kosmických sil následně lidé zjistili, že tatvy se projevují, resp. střídají po dvouhodinových intervalech. Dech tatev počíná východem Slunce, kdy jako první proudí tatva Ákaša, následuje tatva Vayu, potom tatva Tejas, následuje tatva Prithivi a tatva Apas.
Mořské hodiny
Odliv a příliv se střídají přibližně v odstupech asi 6 hodin, což znamená, že dva přílivy a dva odlivy vyplňují období mezi kulminacemi Měsíce ve dvou po sobě následujících dnech, tedy po dobu 24 hodin a 50 minut. Tím se samozřejmě stává, že se postupem dní mění doba přílivu a ten, kdo k moři přichází ze středozemí tedy nemůže vědět kdy přesně příliv nastane.
První kyvadlové hodiny Christiana Huygense

Roku 1657 na základě myšlenek Galilea Galileiho sestrojil Holanďan Christian Huygens první kyvadlové hodiny. Kyvadlové hodiny jsou časoměrným přístrojem, který využívá pohybu kyvadla jako časoměrného prvku, tedy jako časomíry. Výhodou kyvadla jako časoměřiče je skutečnost, že kyvadlo je harmonický oscilátor, což tedy znamená, že se houpá tam a zpět v přesném časovém intervalu v závislosti na jeho délce.

Ciferník a hodinová ručička se objevily až ve století čtrnáctém. Dalším vývojovým stupněm byly kolečkové hodiny s pevnou hodinovou ručkou a s pohyblivým ciferníkem.
Ve 13.stol.n.l. se v Evropě začaly používat poměrně přesnější hodiny mechanické, kdy přelomem byl vynález tzv. krokového ústrojí.
Čínské doutnákové hodiny

Dodnes se vypráví v Číně pověst o prním čínském císaři, zakladateli Číny Fo-hi, který před třemi tisíci lety sestrojil první ohňové hodiny, aby s nimi měřil čas dne a noci. Hlavní částí doutnákových hodin byl doutnák ve tvaru dlouhé kovové tyčinky pokryté vrstvou dehtu s dřevěnými pilinami.

Přesýpací hodiny

Přesýpací hodiny sestávaly z velmi jednoduchého zařízení: dvě průhledné nádoby postavené na sobě a spojené úzkým otvorem. Z horní se zvolna sype písek do dolní nádoby a na stupnici můžeme odečíst, kolik času uběhlo. Přesýpací hodiny znali pravděpodobně již v antickém Řecku. Samo slovo „pískové“ je zavádějící, protože materiálem k přesýpání byl kamenný prach nebo na prach rozdrcené vaječné skořápky.

Klepsydra - vodní hodiny
Zhruba od roku 1500 př.n.l. začali obyvatelé Egypta a Babylónie používat hodiny vodní. Vodní hodiny se zde objevily již v době 1500 př. n. l, v Číně asi 1200 př. n. l. Do Řecka je prý donesl Platon kolem roku 400 př. n. l. a měly sloužit k odměřování času jeho žákům. Vodní hodiny se nazývaly klepsydra - jejich název pochází z řečtiny a znamená „zlodějka vody“.

Stránky