Astroláby

Astrolábem se měřila poloha Slunce, jeho výška nad obzorem, východ a západ nebo délka dne i noci

Astrolábem se měřila poloha Slunce, jeho výška nad obzorem, východ a západ nebo délka dne i noci. Astrolábem se měřila poloha Slunce, jeho výška nad obzorem, východ a západ nebo délka dne i noci. Podobné údaje bylo možné získat sledováním pohybu Měsíce a nebo hvězd. Pokud byla známa poloha pozorovatele při měření, dal se čas určit z naměřené polohy hvězdy. Objevení způsobu určování času měřením výšek hvězd přisuzujeme řeckému matematikovi a filosofovi Hipparchovi ve 2. století před n.l. Od Řeků tuto metodu převzali s vysokou pravděpodobností Arabové, kteří na svých astrolábech měřili čas s velmi nízkou odchylkou necelé dvě minuty. Měření času metodou výšek se používalo ( neuvěřitelně ) 1900 let, tedy až do 17. století n.l. a mezi nimi i význačným dánským astronomem, astrologem a alchymistou Tychonem de Brahe ( vlastním jménem Tyge Ottesen Brahe ) , který s těmito přístroji dosáhl dokonce několikasekundové přesnosti.

V první polovině 16. století se v Evropě rozšířila stavba armilárních sfér složených ze soustavy kruhů.

Tyto kruhy představovaly rovník, poledníky, obratníky, výškové kruhy a ekliptiku se znameními zvěrokruhu, světovou osu, dráhy a polohy Slunce, Měsíce a hvězd. Armilární sféry měly zpravidla měsíční kalendáře a schéma rozmístění planet. Armilární sféra sloužila ke znázornění poloh souvězdí a planet podle místa pozorování a k vyjádření jejich polohy v určitém časovém okamžiku v různých souřadných soustavách. Právě toto bylo úlohou armilárních sfér demonstračních. Vyjma toho se v oné době stavěly rovněž armilární sféry demonstrační určené k měření, avšak ty byly značně vzácné a má se za to, že snad jediným výrobcem byl Tycho de Brahe ( * 1546 - † 1601) . Tycho de Brahe mimo jiné vytvořil originální kosmologickou teorii: podle ní je sice Země středem vesmíru, ale kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak jeden z kompromisních modelů mezi geocentrickou teorií Ptolemaia a teorií heliocentrickou Mikoláše Koperníka.

Pro měření času v nočních hodinách byly určeny hvězdné hodiny

Pro měření času v nočních hodinách byly určeny hvězdné hodiny, jejichž základní princip byl založen na otáčení noční oblohy. Pokud se tímto přístrojem měřil čas, přístroj se zaměřoval průhledem na Polárku a současně se otáčivé pravítko na hodinách nastavovalo do polohy rovnoběžné se spojnicí zadních kol Velkého vozu. Druhem hvězdných hodin pak vlastně byl právě astroláb, kterému lze ale právě tak přisuzovat roli slunečních hodin podobně, jako i podobným astronomickým přístrojům.

V rámci měření času podle poloh hvězd bylo potřeba znát pohyby nebeských těles

V rámci měření času podle poloh hvězd bylo potřeba znát velmi podrobně pohyby nebeských těles v různých ročních obdobích. Tyto údaje obsahovaly hvězdné katalogy, tabulky a mapy. Nejstarším a nejdéle sloužícím byl pak hvězdný katalog Hipparchův, který byl sestaven na konci 2. století př. n.l., na němž bylo znázorněno na tehdejší dobu neuvěřitelných 1022 hvězd ! V Evropě se velmi dlouho používalo toledských ( Alfonsových tabulek ) tabulek, které dal sestavit v roce 1252 španělský král Alfons X. Pokusem o zpřesnění údajů pak byly pruské planetární tabulky, které vydává v roce 1551 Erasmus Reinhold. Největší přesnosti však dosáhl hvězdný katalog, do kterého sice Tycho de Brahe zahrnul jen 997 hvězd, avšak jehož průměrná chyba nepřesáhla jednu obloukovou minutu, což bylo podstatně méně, než čtyři obloukové minuty v Hipparchově katalogu.