Proroctví svatého Františka

Apoštolská konstituce Cum ex Apostolatus  papeže Pavla IV. (1555 – 1559) prohlašuje za neplatnou volbu heretika do jakéhokoliv církevního úřadu, včetně papežského. To však nelze použít k tomu, aby se prokázala neplatnost volby Pavla VI. a Jana Pavla II. Jednak je důležité si uvědomit, že tato bula se týkala pouze církevní kázně, nikoliv církevní nauky. Od té doby Církev usoudila, že by bylo lepší, aby jí vládnul heretik platně, spíše než neplatně a všechny jeho akty by tedy byly neplatné a nepravomocné. Zákon upravující papežské volby, který byl v platnosti pro volbu papežů Jana XXIII. a Pavla VI., byl zákonem vydaným papežem Piem XII. († 1958), který dne 8. prosince 1945 vydal následující neomylné a závazné nařízení:

 Vysvětlení proroctví svatého Františka z Asissi o dnech posledních a neplatné volbě papeže

„Žádný kardinál nemůže být, i pod záminkou exkomunikace (Tedy mnohý zednář , iluminát, satanista apod. )  dle církevního práva exkomunikovaným"  ( ale Pius XII. mu dovolil platně volit papeže a platně být zvolen papežem) "nebo z důvodu jakékoliv exkomunikace, suspendování nebo kvůli interdiktu, nebo kvůli jakýmkoliv jiným církevním překážkám, vyloučen z aktivní a pasivní volby svrchovaného papeže. Tímto dokumentem pozastavujeme tyto tresty výhradně pro účely výše zmíněné volby, v ostatních případech zůstávají v platnosti.“

Odůvodnění vysvětlení proroctví svatého Františka z Asissi o posledních dnech a neplatné papežské volbě 

Apoštolská konstituce Vacantis Apostolicae Sedis  ze dne 8. prosince 1945 pak praví Účastnit se volby „aktivně“ znamená volit při volbě a účastnit se „pasivně“ znamená být volen do úřadu, být „pasivní“ znamená být subjektem volby. Žádný kardinál, který podléhá „jakékoliv exkomunikaci“ tedy není „vyloučen z aktivní a pasivní volby svrchovaného papeže“ a kterýkoliv z nich by se tedy mohl, a tedy může, stát papežem. Tudíž i kdyby Jan XXIII. a papež Pavel VI. z jakýchkoliv důvodů podléhali exkomunikaci, ať už kvůli herezi nebo kvůli zednářskému členství, byli by přesto právo-platně zvolenými papeži. Tentýž závěr by se vztahoval na Jana Pavla I. a Jana Pavla II., kteří byli zvoleni papeži za v podstatě totožné legislativy, kterou vydal papež Pavel VI. 1. října 1975. I oni byli platně zvolenými papeži.

Založení Řádu svatého Františka z Asissi Františkem z Asissi

Řád sv. Františka byl založen sv. Františkem z Assisi, kdy tento zastánce příkladného života dle evangelia putoval v roce 1221 na kapitulu bratří v Kristu v Toskánsku. Na cestě se zdržel v městečku Poggi-Bonzi a byl přijat jako host do domu obchodníka s látkami a domácími potřebami Luchesia. Luchesius  se po celý život řídil řídil heslem "levně nakup a draze prodej" a centrální prioritou života mu byl především zisk, i když to znamenalo vydělat hříšným a nečestným způsobem. Jeho manželka jménem Bonnadonna si mnohem víc než její manžel uvědomovala, že tento způsob života je destruktivní a krátkozraký, neb "rakev kapsy nemá". O spekulace svého muže se však nestarala. Osobně byla zbožná, a kde mohla, snažila se činit dobré a zadostiučinit i za způsob jakým byl získáván jejich rodinný majetek a společenská prestiž. Byla však překvapena, když sám Luchesius nahlédl onu nicotu, která obestírala celý jeho život i jeho snažení.

Obrácení bohatého kupce svatým Františkem z Asissi

Luchésius si z milostí Boží uvědomil, že jej investice do marných věcí pouze olupují o smysl a cíl života, nepřinášejí mu radost, ba naopak trýzeň černého svědomí. Poznal a připustil si realitu, že bude-li takto pokračovat, že stejně jako nahý na svět přišel, tak z něj také odejde, přičemž nic z toho, oč nyní usiluje, nemá pro okamžik smrti žádný význam. Poctivě si přiznal, že směřuje do zavržení, kdy sklidí z toho, co sám zasel. Jednoho dne své ženě řekl, že musí vrátit a nahradit potřebným a nuzným co zcizil jiným nepoctivým byznysem, kdy účel světil prostředky. Jak se rozhodl, tak učinil.

Forma pokání za spáchané hříchy na tomto světě u obrácených svatým Františkem z Asissi

Právě v této situaci dorazil sv. František. Oba manželé se mu se vším svěřili a žádali jej o radu, jakým způsobem života mají dále žít, aby zachránili své duše pro nebeské království. Ptali se jej, jak mají Bohu a bližnímu sloužit. Sv. František jim říká "Moji drazí, chci pro vás, kteří žijete uprostřed světa, založit řád, v němž by lidé žijící v manželství mohli Bohu dokonale sloužit, aniž by se uchýlili do ticha kláštera" a dodává "právě Vy, Luchesio a Bonnadonno, můžete být prvními členy tohoto řádu". Sv. František, oba po zbožné poradě přijal do řádu, opásal je provazem s několika uzly, a dal jim první stručná pravidla. Ten, kdo se chtěl stát členem III. Řádu sv. Františka, musel pak přijmout několik podmínek a pravidel:

1. Mají navrátit nespravedlivě nahromaděný majetek
2. Se svými nepřáteli se bez odkladu veřejně smířit
3. Plnit Boží i církevní přikázání a zachovávat řeholní předpisy
4. Ten kdo je ženatý musím mít svolení druhého, že může být členem řádu

V následujících letech byla tato prostá pravidla ústně schválena papežem Honoriem III, ústně pak potvrzena Řehořem IX. Písemně byla potvrzena roku 1289 papežem Mikulášem IV., který 17. srpna 1289 vydal apoštolský list začínající slovy "Unigenitus Dei Filius".

Zachování zásad autentickým zachováváním mravních zásad

Staletí pak řád vzkvétal a lidé všech stavů a povolání v něm usilovali o osobní svatost autentickým zachovávaním mravních zásad vyvěrajících z katolické nauky. Tyto principy života pak vnášeli do svých rodin, zaměstnání či jim svěřených úřadů. V III. Řádu sv. Františka byli rolníci, řemeslníci, profesoři, úředníci, šlechta či králové. Byli v něm také papežové, biskupové a kněží. Ustanovení a řehole III. Řádu sv. Františka se po téměř 700 let neměnila. Určitou proměnu však doznala až na konci 19. století za papeže Lva XIII., který byl rovněž jejím členem.

Řeholní tradice v životě a díle papeže se měla odrážet podobně jako v životě svatých

Tento papež v kontinuitě s předešlou řeholní tradicí III. Řádu sv. Františka řádová pravidla aktualizoval na revoluční poměry, které v Evropě zavládly po francouzské revoluci. Pravidla ovšem nikterak neliberalizoval či neohýbal v tom smyslu, by III. Řád sv. Františka tzv. otevřel a přizpůsobil duchu světa. Naopak mnohé zdůraznil, protože stav Evropy po francouzské revoluci byl něčím nevídaným. Lev XIII, na tento řád spoléhal. Tito lidé, žijící ve světě a řídící se řeholí a duchem sv. Františka, byli přeci skutečnou hrází, proti bujícím bludům modernismu, naturalismu, agnosticismu atd. Zároveň bránili politickým doktrínám, které se snažily Církev a katolickou víru infikovat a proměnit, přičemž skrze ovládnutí školství a zmanipulováním inteligence, implantovat revoluční teze již do vínku budoucích generací. Nejvýznamnějším členem Řádu sv. Františka v moderních časech, byl také papež Pius X., který vedl neúnavný boj s modernismem v Církvi, který označil za syntézu všech bludů.

Svatý František usiluje o schválení řádu nejvyššími církevními autoritami 

František z Asissi pocházel z italské Umbrie, kde se narodil přibližně v letech 1181 nebo 1182, v rodině váženého a vlivného obchodníka. Okolo roku 1206 František z Asissi vyznal Ježíše Krista, opouští rodný dům i slávu rodu, aby v ústraní lépe odhalil své poslání. Od roku 1208, kdy uslyšel slova evangelia o rozeslání učedníků (Mt 10,5-15), začal žít jako chudý potulný kazatel. Poté, co se k němu přidávají první druhové, Svatý František cítí potřebu schválení způsobu života tohoto malého společenství církví, k čemuž došlo papežem Inocencem III., když roku 1209/1210 potvrzuje Františkovi z Asissi a jeho menším bratřím první krátkou řeholi.

Styl života svatého Františka dle evangelia oslovil tisíce lidí již ve středověku 

Styl života Svatého Františka přísně dle evangelia vyvěral z hlubokého chápání nanejvýše dobrého Boha. Odtud pocházela jeho touha následovat Ježíše Krista v naprosté chudobě jako nehodný kajícník. Po způsobu apoštolů ( De secundum illud Apostoli ) chtěl žít ve společenství bratří, živit se poctivou prací a hlásat Kristovo evangelium.

Příklad Svatého Františka z Asissi vedl k založení ženského řádu chudých sester

Františkovo prožívání slov evangelia oslovilo rovněž mladou šlechtičnu Clairee Offreducci v Assisi, která v roce 1212 následovala světcův příklad a s jeho pomocí vytváří později kontemplativní Řád chudých sester jako  „duchovní zázemí“. V přibližně stejném čase vznikala v Itálii pro lidi žijící ve světě bratrstva kajícníků, inspirovaná Františkovými ideály. Vlastní organizaci dostalo toto hnutí v roce 1221. Malé putující společenství, které mělo svůj tábor poblíž Assisi u kostela Porciunkula, se velmi rychle rozrůstalo: Již roku 1217 bylo rozčleněno do dvanácti provincií po celé Evropě a jedné v Sýrii.

Svatý František z Asissi se zúčastnil páté křížové výpravy, kdy se snažil na obrácení egyptského sultána

Po generální kapitule bratrstva roku 1219, na níž se poprvé jednalo o vyslání misionářů k nevěřícím, se i František z Asissi vydal spolu s pátou křížovou výpravou k egyptskému přístavu Damietta, kde však marně usiloval o obrácení egyptského sultána Malik-al Kamila. Období od roku 1217 je již poznamenáno stupňujícími se rozpory v chápání způsobu života společenství, mezi bratry učenými a prostými. V roce 1220 se sice František vzdává vedení řádu, leč jako jeho morální autorita, sestavuje za pomoci bratří a papežské kurie definitivní znění řehole, potvrzené roku 1223 bulou Solet annuere.

Světcova touha po mučednictví, byla naplněna jiným způsobem: Dva roky před smrtí obdržel Kristovy rány, stigmata. Tak se i zevnějškem podobal Tomu, kterého se snažil opravdově následovat. A Bůh si také svatého Františka 3.10.1226 vzal k sobě, když obklopen bratry, v Porciunkule umíral.