Gnómon

Historicky záhadné putování egyptského gnómonu

Jakým způsobem se římskému císaři Caligulovi podařilo transportovat s objemný, s piedestalem 35,5 metrů vysoký obelisk zůstává dodnes, v čase 21. století, záhadou. Když o dva tisíce let později již svobodná Itálie vracela Etiopii uloupený aksumský obelisk o výšce 24 metrů a váze 160 tun, musel si na to italský stát najmout zvláštní těžkotonážní ruské dopravní letadlo Antonov 124, neboť nebylo možné dohledat, jak se italským fašistickým vojskům v roce 1937 podařilo obelisk transportovat bez porušení.

Tisíciletá oblíbenost slunečních hodin

Sluneční hodiny byly značně oblíbené pro svou jednoduchost, spolehlivost a na svou dobu poměrnou přesnost. Největší rozmach slunečních hodin jako vědeckých měřicích přístrojů i uměleckých řemeslných děl probíhal  v 16. a 17. století, kdy se stavbou slunečních hodin zabývali přední evropští matematici a astronomové. Představy o složení a uspořádání vesmíru. V té době ovlivnil astronomické smýšlení revoluční Koperníkův heliocentrický systém. V Evropě v šestnáctém století vzniklo několik středisek novodobé vědy - dánský astronom Tycho de Brahe (1546–1601) začal na ostrově Hven budovat moderní observatoř Uraniborg a podle jejího vzoru vznikalo také unikátní astronomické centrum v Praze, kde Tycho de Brahe působil jako astronom u dvora císaře Rudolfa II. Podle některých pramenů Tycho de Brahe umírá na základě otravy organismu rtutí se kterou hojně experimentoval, jiná, podstatně lidštější teorie hovoří o tom, že zemřel na protrhnutí močového měchýře v průběhu účasti na císařské hostině, neboť dle tehdejší platné dvorské etikety nesměl vstát od hostiny dříve, než  císař. 

Astrologie a měření času

Za doby vlády Rudolfa II. se v Praze soustředili významní vědci, učenci a řemeslníci z celé Evropy. Praha se stala jedním z prvních významných středisek skutečné mnohonárodní spolupráce. V letech 1599–1601 zde společně pracovali Tycho Brahe, Jost Bürgi, vynikající tvůrce slunečních hodin a astronomických přístrojů Erasmus Habermel a jedna z největších postav dějin astronomie Johannes Kepler. Do multikulturní vědecké skupiny na rudolfínském dvoře patřil také významný český učenec a astronom Tadeáš Hájek z Hájku. Pozornost Rudolfa II. si svými astronomickými přístroji získal také již výše zmíněný Švýcar Jost Bürgi, který v Praze vstoupil  do jeho služeb. Významná střediska vznikala také v jižním Německu, v Norimberku, Augsburku i v Tubingenu. Dalším známým centrem výroby slunečních hodin byla Lovaň v Belgii, kde pracoval vynikající astronom Rainer Gemma Frisius. Zatímco většina dávných vědeckých přístrojů, jako jsou sluneční či hvězdné hodiny, měří čas podle postavení Slunce či Měsíce, celá řada starých časoměrných přístrojů fungovala bez jakéhokoliv vztahu k nebeským tělesům. Jsou to přístroje kapalinové, pískové, vzduchové nebo ohňové, které měří čas pomocí uměle vytvořených časových  intervalů. Časový interval byl vytvořen odměřováním určitého množství látky proteklé nebo spálené v časoměrném zařízení. I tato skupina časoměrných přístrojů prodělala dlouhý vývoj a zavedla celou řadu prvků, které se později využily v éře mechanických hodin - kladky, lanové závěsy či ozubená soukolí.

Horizontální sluneční hodiny

Mezi oblíbené sluneční hodiny té doby patřily horizontální sluneční hodiny, které měly nejenom podobu venkovních hodin, ale také hodin stolních. Hodiny měly obvykle čtvrthodinové dělení stupnice, křivky výšek Slunce a sklopnou poloosu. 

Diptychové sluneční hodiny

Diptychové sluneční hodiny patřily k nejoblíbenějším cestovním hodinkám. Skládaly se obvykle ze dvou stejně velkých čtyřbokých pravoúhlých destiček spojených závěsy s kompasem zabudovaným v dolní desce. Diptychové sluneční hodiny se vyráběly ze dřeva nebo slonoviny, zachovalo se rovněž i několik kusů těchto diptychových slunečních hodin zpracovaných v mosazi.

Rovníkové sluneční hodiny

Rovníkové sluneční hodiny s číselníkem rovnoběžným s rovinou zemského rovníku a k němu kolmým polosem byly v podstatě nejjednoduššími slunečními hodinami s pravidelně dělenou časovou stupnicí, použitelné v libovolné zeměpisné šířce. 

Polární sluneční hodiny

Díky pozdějšímu vývoji vědy, zejména pak v období renesance se z původního nedokonalého časoměrného přístroje staly na svou dobu poměrně přesné hodiny. Zasloužila se o to řada evropských astronomů a matematiků. Patrně nejdůležitějším zdokonalením bylo spojení kompasu se slunečními hodinami. Z historie známe celou řadu druhů slunečních hodin jako například rovníkové, horizontální, vertikální, diptychové, analemmatické nebo polární sluneční hodiny.

Není bez zajímavosti, že zmínka o prvních hodinách bez gnómonu se nachází přímo v nejčtenější "knize knih"

Není bez zajímavosti, že zmínka o prvních hodinách bez gnómonu se nachází přímo v nejčtenější "knize knih", v Bibli, a to konkrétně ve Starém Zákoně, textu proroka Izaiáše 38:8, zhruba 700 př.n.l. : 

" Hle, o deset stupňů nazpět vrátím sluncem vržený stín, který sestoupil po stupních Achazových" ... "A slunce se vrátilo o  deset stupňů na stupních, po nichž sestoupilo."