27. leden | Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti

Konečné řešení židovské otázky

Politika holokaustu, resp. "Konečného řešení židovské otázky", což byl německý plán nacistů na systematickou genocidu evropského židovstva v průběhu druhé světové války, začínala nabírat na obrátkách již v roce 1941. Závěrečného ujednání o konečném řešení bylo dosaženo 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee, jenž byla setkáním patnácti vysokých představitelů nacistického Německa. Konferenci předsedal Reinhard Heydrich (1904-1942); zúčastnili se jí vyjma jiných, například Erich Neumann ( 1892-1951 ) zastupující ministerstva hospodářství, práce, financí, potravin, dopravy a vyzbrojování a střeliva. Erich Neumann žádal, aby židovští dělníci ve firmách nezbytných pro válečné úsilí prozatím nebyli deportováni. Státní tajemník Dr. Gerhard Klopfer (1905-1987), který zastupoval Martina Bormanna, Hitlerova osobního sekretáře, dále pak 

• Dr. Wilhelm Stuckart – tajemník Říšského ministerstva vnitra. Právník nacistické strany Wilhelm Stuckart byl zodpovědný za program eutanázie nacistického režimu pro „deformované novorozence“. Dva roky po vytvoření zákonů se stal jeho vlastní syn narozený s Downovým syndromem jednou z obětí zákona vlastního otce. Stuckart na konferenci ve Wannsee zastupoval ministra vnitra Wilhelma Fricka, kdy dle dochovaného zápisu Stuckart podporoval nucenou sterilizaci u osob se „ smíšenou krví “ namísto jejich úplného vyhlazení.
• Dr. Roland Freisler – tajemník Říšského ministerstva spravedlnosti. Dr. Freisler se jako zástupce ministra spravedlnosti Franze Schlegelbergera zúčastnil konference ve Wannsee. Byl prezidentem Národního tribunálu a stal se nejkrvavějším soudcem nacistického režimu, kdy více než 90% procesů, kterým předsedal končilo výrokem rozsudku smrti; v lepším případě doživotím.
• Dr. Josef Bühler – tajemník Úřadu Generálního gouvernementu v Krakově
• Martin Luther – podtajemník ministerstva zahraničí
• Dr. Friedrich Wilhelm Kritzinger – tajemník Říšského kancléřství
• Otto Hofmann – šéf Hlavního úřadu pro otázky rasy a osidlování
• Heinrich Müller – šéf gestapa
• Adolf Eichmann – ředitel Hlavního úřadu říšské bezpečnosti
• Dr. Eberhard Schöngarth – policejní šéf v Krakově
• Dr. Rudolf Lange – Podplukovník Dr. Rudolf Lange byl německým funkcionářem SS z velké části zodpovědný za provádění vražd lotyšské židovské populace během holocaustu. Lange byl také oblastním šéfem nacistické bezpečnostní služby; jednalo se úředníka, který byl osobně zodpovědný za masakr v Rumbule, kdy bylo během dvou dnů vyvražděno v lese blízko Rigy, kde sídlilo Langeho ředitelství, 25 000 osob židovského náboženství a dalších 1000 německých Židů, kteří tam byli přemístěni vlakem a zastřeleni. Takových masakrů se však konalo více - Riga se stala příšerným symbolem holokaustu, neboť Heydrich požadoval, aby ghetto v Rize bylo "vyčištěno od smrtelného židovského sevření", čímž došlo fakticky k "deportaci" celého ghetta tak, aby v něm mohly být umístěny další tisíce obětí. Lange byl zabit a nebo spáchal sebevraždu, když Rudá armáda 23. února 1945 zvítězila v boji o Poznaň. Lange, v té době major SS, byl na konferenci ve Wannsee důstojníkem s nejnižší hodností, avšak  Heydrich viděl Langeho zkušenosti při provádění masových vražd deportovaných Židů jako přínos pro požadované výsledky; jeho právní vzdělání navíc ukazovalo na možnost otevřené diskuze s ostatními účastníky.
• Dr. Alfred Mayer – státní tajemník a zástupce říšského ministra na říšském ministerstvu pro okupovaná východní území
• Dr. Georg Leibbrandt – tajemník Říšského ministerstva pro okupovaná východní území

Konference ve Wannsee

Primárním cílem konference ve Wannsee 58 bylo uznání vlivu Reinharda Heydricha  o uznání hlavního vlivu jeho osoby na vraždění Židovského obyvatelstva, zapojení důležitých ministerstev a stranických úřadů do příprav na vraždu evropských Židů a zahájení politiky holokaustu. Vila u jezera Wannsee je památníkem této konference od roku 1992. Samotná konference bez předem daného programu fakticky zajistila možnosti koordinace nacistických úřadů, které měly či mohly mít vliv na hromadné vyvražďování židovského obyvatelstva, které však již započalo téměř ihned po napadení SSSR nacistickým Německem. Veškeré záznamy z této konference měli zúčastnění zničit a obracet se v rámci dohodnutých řešení právě na Adolfa Eichmanna, který byl v té době Heydrichovým pobočníkem. Reinhard Heydrich pak nechal veškeré záznamy zničit; jedna kopie však pád tisícileté říše přežila - šestnáctá kopie záznamu a poznámek Martina Luthera byla objevena v roce 1947, avšak nemohla být použita jako důkazní materiál, neboť Norimberský proces s válečnými zločinci před Mezinárodním vojenským tribunálem v Justičním paláci byl ukončen v roce 1946. Poté, co byl 27. května 1942 spáchán úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha, Adolf Eichmann se rozhodl plán dohodnutý ve Wannsee dokončit osobně. Konference ve Wannsee byla podle údajné výpovědi však spíše večírkem, na kterém měl hlavní slovo Heydrich, který na sebe bral odpovědnost za veškeré kroky, které již byly provedeny a kroky následující, které po úřadech požadoval. Současně byly vyřešeny konflikty mezi civilní německou okupační správou v Polsku a ve východních zemích s hlavními představiteli SS. Konference potvrdila úspěch SS v roce 1941 ve sporu mezi úřady o „vyřešení židovské otázky“. Účastníci podali návrhy a vznesli námitky v zájmu svých orgánů, ale obecně se dohodli na spolupráci. Vedoucí muži německého státního aparátu se stali spojenci a spolupachateli.

Česká republika vyhlásila 27. leden významným dnem poprvé v roce 2000, a to z iniciativy České rady pro oběti nacismu, Federace židovských obcí v ČR a dalších organizací, následně byl v roce 2004 zákonem ustanoven jako „Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“.