Mayská proroctví a neviditelný kříž

Neviditelný kříž nebes jako projev kosmologie Světového stromu v mayských proroctvích a proroctvích mayského kalendáře

Budeme-li předpokládat, že s každým příchodem nového lichého Nebe se na Zemi promítá kříž s neviditelnými hranicemi v poli vědomí, není vysvětlení složité. Tento neviditelný kříž Nebes je projevem Světového stromu. Víme, že první z mayských Praotců zasadil Světový strom, čímž dal vzniknout čtyřem světovým stranám na počátku prvního z lichých Nebes Velkého cyklu. Protože tento neviditelný Světový strom dává podnět k mohutným migračním vlnám v průběhu celého Velkého cyklu, je pochopitelné, proč Mayové považovali jeho zasazení prvním Praotcem za rozhodující událost počátku stvoření.

Kosmologie světového stromu a význam větrného kříže pro vznik čtyřech světových stran

Světový strom vnáší do linií tvůrčí napětí. Udržuje tak jinově-jangovou polaritu, jejíž napětí vytváří hybné momenty v různých geografických směrech. Větve Světového stromu tak rozhýbávají větry událostí, jak lze vyčíst z mytologických obrazů Mesoameričanů. Tak během vlády lichých Nebes vznikají pohyby směrem na sever (a patrně i na jih) od rovníku jakož i na západ a na východ od středové planetární linie. Naproti tomu když se tento Kříž na počátku sudých Nebes vyruší, směřují hybné momenty k planetární středové linii. Z našeho dosavadního rozboru lze vyvozovat, že vertikální rameno hypotetického kříže prochází 12. rovnoběžkou a horizontální rameno rovníkem. Rameno (kmen) rozdělující planetu na západní a východní polokouli prochází Kodaní a Římem, kdežto rameno (větev) oddělující severní a jižní polokouli je zastoupeno rovníkem. Pokud přijmeme, že tvůrčí pole planety je v základě rozděleno tímto způsobem, pak z toho vysvítá, že střed Světového stromu leží ve střední Africe na území obývaném dnešními Gabunci.

Základní principy protikladů tvoří ve všech kulturách, i v mayské, základ k pochopení základních principů stvoření

Mayská proroctví - Dvojbožstvo života Nyní také můžeme rozumět i tomu, proč je Ometeotl / Omecinatl nazýván dvojbožstvem, protože když vládl světu, byl svět rozdělen na 2 protichůdné poloviny, na Východ, jemuž vládne jin (TEMNOTA), a Západ, jemuž vládne jang (SVĚTLO). V tomto ohledu měli možná staří Mayové vyšší výkladové schopnosti, než nám dnes nabízí náš současný pohled na svět; vnímání naší vlastní minulosti z perspektivy Velkého cyklu, Světového stromu, čtyř světových stran a třinácti božstev vládnoucích třinácti baktunů se opravdu zdá pozoruhodně smysluplné. Dějiny lidstva, které se odvíjejí v průběhu 13 Nebes Velkého cyklu, lze tedy popsat jako vlnové schéma a Světový strom či Nebeský kříž slouží jako generátor těchto vln, který pohání historii. Proto není překvapující, že Světový strom (spolu s číslovkami 7 a 13) hraje tak důležitou roli v mytologických tradicích národů celého světa.

Světový strom vytváří pravidelné vlnové střídání mezi podvojnými a nedvojnými Nebesy a pomáhá nám pochopit smysl a principy Stvoření

Pravidelné střídání těchto dvou typů Nebes vytváří kosmické drama, které se odehrává mezi silami Světla a Temnoty, mezi mužským a ženským prvkem, mezi Východem a Západem, jinem a  jangem. A jak již bylo zmíněno, vládli 1.7. a 13. lichému nebi duální, mužsko-ženská stvořitelská božstva Xiuhtecuhtli, Tonacatecuhtli a Ometeotl. Polarizované tvůrčí pole 13. nebe, jemuž vládnou dva bohové, znamenalo v roce 1617 počátek období téměř 400 let narůstající převahy Západu a izolaci východních a západních kultur planety. Vliv britského impéria začal založením první obchodní stanice v Indii v roce 1612 a založení prvních osad britskými osadníky v Massachusetts v roce 1620, z nichž později vznikly Spojené státy. S touto západní nadvládou se pojí řada dalších jevů, které se objevily na počátku 13. nebe, jako je protestantské hnutí, kapitalismus a rozvoj vědy, což jsou všechno projevy levé mozkové hemisféry. V konečném důsledku je to právě tato dualita, kterou přinesl první mayský Praotec, když roku 3114 př.n.l. zasadil Světový strom, jež vytvořila tento patriarchální, kritický a hodnotící duševní rys.

Třicetiletá válka je jednoznačným důkazem možnosti předpovídat budoucnost podle mayského kalendáře

Třebaže každý současný obyvatel naší planety souzní s globálním tvůrčím polem 13. nebe, straní božstva tohoto Nebe Západu, neboť Světlo vědomí zářilo převážně na západní polokouli. Vítězství protestantských armád v třicetileté válce bylo důsledkem nastolení tohoto nového tvůrčího pole, a je charakteristické, že vědecká revoluce, kterou na počátku 13. nebe přinesli významní jedinci, jako byl Johannes Kepler v Praze nebo Galileo Galilei ve Florencii, byla iniciována přesně na dělicí planetární linii. Později se gravitační centrum nového myšlení přenášelo dle očekávání stále více na západ, přes Descartesovu Francii a Newtonovu Anglii, až nakonec v druhé polovině 20. století zakotvilo ve Spojených státech amerických.

Díky pochopení cyklických pohybů času Mayové a jejich kalendář slouží jako základ pro vynášení proroctví 

Renée Descartes a mayská proroctví Francouzský vědec a filozof René Descartes formuloval na počátku 13. nebe novou racionalistickou filozofii, která někdy bývá označována jako karteziánský rozkol. Podle tohoto způsobu myšlení jsou hmota a duch dvě oddělené sféry existence a v posledních desetiletích se právě Descartesovi klade za vinu současné odcizení člověka od přírody a těla od duše. Z tohoto rozkolu však nelze obviňovat Descarta osobně, jak to činí již celé generace lidí, protože jeho původcem je Světový strom. Descartes pouze nejzřetelněji formuloval filozofii rozděleného vnímání, které lidstvu vnukají božstva 13. nebe.

Nedávno si lidé začali uvědomovat stinné stránky rozděleného vnímání jako výsledku působění třináctého nebe v mayském kalendáři 

Neviditelný Kříž a jeho polarizující vlivy na pole planetárního vědomí vyvolal rovněž vnitřní pocit nespokojenosti z bytostné neúplnosti u nositelů současných duševních rysů. Vzpomínky na dávný stav úplnosti a mýty O pádu člověka se vyskytují prakticky u všech starých kultur této planety. Z toho lze vyvozovat, že zasazení Světového stromu prvním Praotcem na počátku Velkého cyklu v podstatě znamenalo takový pád lidského vědomí. Současně s tím se objevila také víra v přísného, trestajícího Boha, s nímž je člověk v určitém konfliktu, jak je zřejmé z příběhů biblického Starého zákona.

Vědomí dualismu ve všech monoteistických náboženstvích vytváří hierarchické struktury popírající sama sebe

Všechna velká monoteistická náboženství, která se v průběhu Velkého cyklu objevila, jsou tímto dualistickým vědomím hluboce ovlivněna, a proto pohlížejí na svět skrze dvojice protikladu, jako je dobrý / zlý, správný / špatný tato dichotomie má svůj původ v jinově-jangové polaritě. Z toho důvodu jsou také všechna tato náboženství v menší či větší míře nesmiřitelná a netolerantní a mívají sklon k násilnému prosazování svých dogmat. Ze stejného důvodu si také náboženství vzniklá v tomto poli vědomí vytvářejí hierarchické struktury - často v přímém rozporu s jejich proklamováným poselstvím. Na současnou mysl člověka, vytvořenou prostřednictvím holografické rezonance s 13. nebem, tedy můžeme pohlížet jako na naplnění či uzrání procesu, který začal pádem.

Polovičatost myšlení a předeším neúcta k duchovnímu a příklon ke hmotnému je charakterizován symbolicky lidským pádem na příběhu Adama a Evy

Mayská proroctví a vyhnání z ráje Starověké mýty o lidském pádu - vyhnání Adama a Evy z Edenu v Bibli, postřelení Vucub Caquixe v aztéckém Popol Vuh, egyptský Séth a Osiris či Ask a Embla ze severského eposu Edda, v nichž se v té či oné podobě objevuje také Světový strom vyjadřují symbolickou řečí proces, který se skutečně odehrál na úrovni vědomí. Důsledkem pádu je 'polovičatost' dnešní mysli, která jen zřídka pokojně spočine v prostém bytí a neustále vyhledává způsoby, jak se proměňovat či se stát něčím jiným. Polovina prožívání lidské přirozenosti, jejíž projevy zprostředkovává levá, 'východní' hemisféra, tak upadla v nemilost a v průběhu Velkého cyklu byla vytěsněna. Představa o takovém dramatu mezi mužskými a ženskými silami Vesmíru a vnímání odloučenosti a sjednocení obou těchto polovin zřetelně zaznívá v mnoha starověkých filozofiích.

Vesmírná polarita stvoření v mayském kalendáři a proroctví mayského kalendáře

Mayská proroctví a princip duality Jin a Jang Zřejmě nejznámější je čínská polarita jinu a jangu, avšak i příběhy mayských hrdinů-dvojčat Hunahpua a Ixbalanqua nebo totožná dvojice Toltéků a Aztéků, Quetzalcoatl  a Tezatlipoca, jsou rovněž metaforou téže polarity. Skutečnost, že zemské pole vědomí má základní strukturu zřejmě znaly v určité míře všechny starověké kultury. Patrné je to například ze symbolů používaných ke znázornění Země používaných v babylonské astrologii, na slunečním kotouči, keltském kříži nebo u medicinmanského kruhu. Přes univerzální symboliku této polarity a mnohé paralely, které lze vyčíst ze srovnání různých mytologií, je nicméně třeba upozornit, že mayská chronologie nabízí něco naprosto jedinečného, co klade svět do zcela nové perspektivy - a sice spojitost s reálným světem a reálným historickým časem.

Kosmologie jing a jang tu už není pouhým abstraktním filozofickým principem; na základě přesně určených časových period, které podmiňují toto pulzující drama podněcované Světovým stromem tato polaritní kosmologie získává naprosto konkrétní základ.

Tímto základem je vlnové schéma Světla a Duality, které - jak bylo vysvětleno v předchozí kapitole - podněcují spirální evoluci lidského tvůrčího ducha. Vše, co je třeba k pochopení vlnového charakteru dějin je přijetí existence Světového stromu, který slouží jako vše zahrnující oscilátor fungující podle rytmů, o nichž zpravuje mayská chronologi Dlouhého počtu. Není to nijak nereálné - konečně všechny vlnové pohyby a vibrace vyžadují generátor vln.
 
Mayský kalendář, který popisuje přesný rozvrh vibrací Světového stromu se přesně shoduje s vlnovým schématem dějin lidstva

Mayská proroctví - Votanův kříž Podstatným realistickým rysem mayského kalendáře je to, že popisuje naprosto přesný časový rozvrh pulsů a vibrací, vyzařujících ze Světového stromu, jež předurčují směr vývoje lidského vědomí. Jakmile tedy začneme používat mayskou chronologii, uvědomíme si zřetelné vlnové schéma dějin. Tím se nám nabízí významná volba: Pokud se budeme dál řídit zavedeným astronomickým kalendářem, budeme nejspíš dál nahlížet na vlastní historii jako na sled nespojitých, chaotických událostí a nebo budeme používat mayský kalendář a uvědomíme si kontury kosmického plánu.

Můžeme pozorovat, že větry rozdmýchané Světovým stromem představují skutečný základ pro vynášení proroctví o budoucnosti lidstva na základě mayského kalendáře

Je tedy docela pochopitelné, jak a proč byli Mesoameričané schopni předpovědět příchod Evropanů a křesťanství. Podle toho, co již víme o proudění větrů dějin, to bylo jen logické, jakož i následná evropská kolonizace většiny světa. Průběh jednotlivých událostí a jejich podoba zřejmě nebylo možné určit s naprostou přesností. Celkový obraz však již byl dopředu kodifikován v  příslušném  nebi a ti, kteří žili ve vesmíru posvátného času mesoamerických kalendářů, dokázali předpovědět, kdy má co přijít.