Nomenologie jako cesta k poznání jména

Způsob udělování jmen u prehistorických národů byl zřejmě dost složitý a různorodý, jak můžeme usuzovat podle přírodních národů např. afrických, jež si své někdejší zvyklosti podržely a u nichž v některých případech osobní jméno vyjadřuje hned několik kategorií najednou, např. totemovou příslušnost ke klanu, rodinné příbuzenství, případně ke zvláštním okolnostem narození dítěte aj., a kde se mnohde navíc určitá jména nesmějí v pospolitosti opakovat.

Vlastní lidská jména jsou stará jako lidstvo samo. Dostáváme je do vínku života, jako první věc dříve, než se narodíme. Již některé pravěké kultury jména považovaly za osobní kouzla – změnu jména mohl člověk, a může, změnit svou osobnost a svou budoucnost. Jméno se vždy před nepřáteli tajilo, neboť pokud je znali, záískávali moc nad jejich nositeli.

Značný nový rozkvět nomenologie lze datovat až od druhé pol. 20. století díky francouzskému badateli prof. Pierru Gaultierovi, vycházejícímu ze zápisků byzantského císaře Nikefora I (+811, psáno i Nikéforos), jež aktualizoval a uplatnil též u jmen nových. Pierre Gaultier se svým chápáním nomenologie proslavil doma i v zahraničí, nejvíc, jak již bylo řečeno, v USA, kde se jeho myšlenky značně rozšířily.

Nomenologie procházela po staletí či spíše po tisíciletí dějinami jako archetypálně předávaná zkušenost, nevytvářela se kolem ní žádná kasta „vyvolených“. Když církev její základní principy uplatnila při vytvoření celého velmi promyšleného systému křestních jmen přímluvečných. Přímluvečná jména znamenala jména ochranitelská a tak se jednalo o jména martyrů, mučedníků a dalších svatých, věřící tento fakt prostě přijali jako určitým způsobem konkretizovanou, usoustavěnou nomenologii.

Nomenologie je velmi starou vědní disciplínou, kterou máme doloženu již ve středověku. Nomenologie navazuje na ještě starší, předhistorické lidské zkušenosti, obyčeje a zvyky, zejména pak na způsoby, jakým byla převážně lidská jména, tedy jména v poslání dnešních našich rodných či křestních jmen volena a jaký význam jim byl přisuzován. Protože nomenologie vždy vycházela z přímého a vzájemného vztahu mezi jménem a jeho držitelem,