Nomenologie procházela po staletí či spíše po tisíciletí dějinami jako archetypálně předávaná zkušenost, nevytvářela se kolem ní žádná kasta „vyvolených“. Když církev její základní principy uplatnila při vytvoření celého velmi promyšleného systému křestních jmen přímluvečných. Přímluvečná jména znamenala jména ochranitelská a tak se jednalo o jména martyrů, mučedníků a dalších svatých, věřící tento fakt prostě přijali jako určitým způsobem konkretizovanou, usoustavěnou nomenologii.
