Jste zde

Domů

Konstantin a Metoděj Staroslovanský kalendář nahradili kalendářem Juliánským

Magazín:

Závěsný kalendář z konce 16. století

Na pozvání knížete Velkomoravské říše Rastislava přichází věrozvěst Konstantin a v roce 863 jej následuje i Metoděj. První křesťanští misionáři v osmém století oplývali vznostnou, ač s nesrozumitelnou latinou, káceli pohanské bohy, ničili posvátné háje a především přinesli staroslovanský kalendář juliánský, který však Slované odmítali přijmout podobně, jako křesťanství.

Rastislav, kníže Velkomoravské říše zve Konstantina a Metoděje a vznikají cisojány

Aby bylo možné zapamatovat si všechny svátky i dny mezi nimi, postupně se vyvíjel kalendáře veršované, z nichž bylo možné vyčíst přesné datum svátku bez příslušného číselného údaje, a to jen dle zařazeni názvu nebo zkratky. Byly složeny buď z 365 slabik, přičemž každá slabika znamenala jeden den - a nebo byl rozdělen na měsíce a každý měsíc obsahoval tolik slov, kolik dnů, případně se veršovaný kalendář skládal z 365 veršů, z nichž každý byl věnován jednomu dni. Nejvíce se používal druh slabikový - slabikový kalendář, který až do období renesance obvykle začínal slovy Cisio Janus - proto se jemu i ostatním začalo říkat cisojány. Nejstarší český cisioján byl nalezen v v přesně neurčeném latinském rukopisu z let 1258 až 1276; první český cisioján, který vychází tiskem, konkrétně v českobratrském kancionálu v roce 1501, je Ochtáb z let 1320-1340. Verše Ochtábu nedávají příliš velký smysl a ke svatým neprojevují příliš velkou úctu, ovšem základní princip cisojánu je zachován : každá z dvanácti slok má přesně takový počet slabik, kolik dnů měsíc obsahuje.

 

Mise Cyrila, Metoděje a jejich pomocníků v českých zemích netrvala dlouho

Již za čtyři roky, přibližně v roce 867 putovali Konstantin a Metoděj do Říma, aby si u papeže Hadriána II. vyprosili biskupství pro slovanské země. Bohužel však nepočítali s tím, že je biskupové bavorští, kteří se po léta snažili Slovany získat pod svůj vliv obvinili, že nehlásají pravou víru ... Konstantin i Metoděj tak byli doslova donuceni papeže Hadriána II. přesvědčovat o skutečnosti, že je obvinění cílené a že se rozhodně nezakládá na pravdě. Papež jim nakonec uvěřil a Metoděj byl jmenován arcibiskupem moravským a panonským. Právě Metoděj se vrací sám do moravských zemí, neboť Konstantin v Římě onemocněl, vstupuje do kláštera pod jménem Cyril a v pouhých 42 letech 14. února 869 umírá. Mezitím se Metoděj na Moravě ujímá úřadu, avšak v průběhu jeho výkonu se setkával s mnoha obtížemi. Střídavě byl vězněn a střídavě byl arcibiskupem německých biskupů; po roce 870 se však navíc objevují rozepře s knížetem Svatoplukem, kterého nitranský biskup Wiching přesvědčil, že Metoděj je kacíř, a tak tedy Metodějovi nezbylo nic jiného, než putovat do Říma znovu, kde mu papež Jan VIII. vydává  pro knížete Svatopluka bulu, ve které papež mimo jiné uvádí :

Vyptali jsme se tudíž toho Metoděje, ctihodného Vašeho arcibiskupa, ve shromáždění našich biskupů, zdali v základní články pravé víry tak věří a je ve slavnosti mše svaté tak zpívá, jak je známo, že činí svatá církev římská. My pak shledali jsme jej ve všech církevních naukách a náležitostech pravověrným a prospěšně působícím a k Vám jsme jej odeslali zpět, aby řídil jemu svěřenou církev Boží. Rozkazujeme tedy, abyste jej přijali s náležitými poctami a úctou i radostnou myslí jako vlastního pastýře, ježto z naší apoštolské autority potvrdili jsme mu výsadu jeho arcibiskupství. Schvalujeme posléze právem slovanské písmo vynalezené Konstantinem Filosofem, aby podle něho, jak se sluší. Boží chvála zaznívala a rozkazujeme, aby tímto jazykem dál se výklad učení a skutků Krista, pána našeho. Neboť ne pouze třemi, nýbrž všemi jazyky chváliti Pána nabádá nás svatá autorita ...​

Počátek počítání času podle slunečního juliánského kalendáře

Teprve až v průběhu misionářského působení Metoděje a jeho nástupců se začal v Čechách i na Moravě počítat čas podle slunečního juliánského kalendáře. Nový rok se ale neslavil 1. ledna, ale podle starého zvyku již 25. prosince a vyjma let vlády Přemysla Otakara II. ( 1253 - 1278 ) a Václava II. ( 1283 - 1305 ) se tento zvyk udržel až do počátku šestnáctého století.

Dny měsíců se původně neurčovaly podle dat

Zpočátku se dny měsíců neurčovaly podle dat, ale podobně jako ve starém Římě podle kalend, non a id. Jak víme, kalendami byly nazývány první dny v měsíci, nony byly páté dny měsíce ledna, února, června, srpna, září, listopadu a prosince a sedmé dny měsíců března, května, července a října. Třinácté dny měsíců, ve kterých připadaly nony na pátý den nebo patnácté dny měsíců, ve kterých byly nony sedmý den, se jmenovaly idy. Tyto názvy mají pravděpodobně základ v původním lunárním kalendáři, kde kalendy připadaly na novoluní, nony na začátek první čtvrti měsíce a idy na počátek doby ubývání měsíčního kotouče. Ostatní dny se jednoduše přiřazovaly k některému z těchto dnů, a to pozpátku, přičemž se započítával i den, od něhož se vycházelo. Tato složitá konstrukce počítání času však byla velmi často pro nejprostší lid obtížněji pochopitelná : prvního ledna se například řeklo lednové kalendy, 9. květen se podle tohoto způsobu vyjádřil jako sedmý den do květnových id, 5. prosinci se říkalo prosincové nony, 15. červen se nazýval sedmnáctý den do červencových kalend, 6. říjen byl den před říjnovými nony.

Počítání podle kalend, non a id bylo v juliánském kalendáři nejen pro vzdělance, ale i prostý lid natolik nepřehledné, že již v jedenáctém století připisovali písaři k datu dne i svátky, které se ke konkrétnímu dni vázaly, později se již datovalo pouze podle svátků, které každý znal velmi dobře - totiž podle svátků slavených v kostele.