Chronograf

Chronografy

Název Chronograf, který se v hodinářské terminologii ustálil z věcného hledeiska není zcela správný. Jedná se totiž o časoměrné přístroje, jenž řadíme mezi chronoskopy, protože chronograf je fakticky přístrojem s grafickým záznamem časového údaje. Aby byly odlišeny chronograf od chronoskopů lze pak skutečný chronograf nazvat chronografem registračním. Jedním z nejstarších přístrojů tohoto druhu byl registrační chronograf Angličana Whitehurstra z Derby, jenž byl sestrojen roku 1750. Princip tohoto zařízení spočíval především v tom, že společně s hodinovou ručkou  se otáčel kotouč s kolíčky procházející pod úderníkem, který při spuštění vyrazil příslušný časový údaj na registrační papír. Skutečný číslicový chronograf moderní koncepce vynalezl teprve v roce 1885 Bundy v USA. Tento číslicový registrační systém zdokonalil o tři roky později Dey z Aberdeeenu. lze pak tedy říci, že první zkušenosti s tiskacími chronografy zcela bezpochyby vedly k sestrojení píchacích hodin, jejichž prvenství se zpravidla připisuje Američanu Cooperovi.

Elektrické chronografy a chronoskopy

První pokusy o zhotovení elektrických chronografů a chronoskopů pocházejí z doby, kdy byly sestrojeny první elektromechanické hodiny. Roku 1840 byl sestrojen elektromagnetický tlačítkový chronoskop řízený elektrickým signálem vysílaným z místa registrovaného děje. V roce 1842 byl testiován elektrický chronoskop v Campden Hill Observatory pro měření rychlosti vystřeleného projektilu a při volném pádu těles, kdy testovaný chronoskop vykazoval přesnost 1/6 sekundy.

Elektrické a elektromagnetické stopky a chronografy

Stavbou elektrického chronoskopu se zabýval rovněž L.F.C. Breguet, vnuk A.L. Bregueta. Roku 1844 uplatňoval prvenstvbí ve styavbě elektromagnetických stopek. Z dosavadních zkušeností s Breguetovým chronoskopem postavil několik let nato Hipp nový přístroj s dosud nevídanou přesností 0,001 sekundy. V roce 1849 byl v observatoři ve Washingtonu poprvé instalován chronograf s registrací průchodu hvězd na pohyblivý registrační pásek nebo otočný buben. Časové sekundové značky byly do grafu zanášeny elektrokontaktním systémem z přesných hodin. Shodného postupu bylo použito daleko později v astronomické observatoři Greenwich v Anglii. Právě v Greenwichi byl  v roce 1856 sestaven rozměrný chronograf s kuželovým kyvadlem, které mělo za úkol řídit pravidelné otáčení registračního válce. Firma Siemens v Německu zvolila metodu elektrojiskrovýých záznamů časových značek. Jeden z nejúspěšnějších chronografů, zvlášť vhodný pro měření rychlosti vystřelených projektilů, byl vynalezen F. Bashforthem roku 1865, jehož významnou předností byl volně otočný registrační buben. Později, v druhé polovině minulého století, vzniká řada z mnoha konstrukcí chronografů.