Svatý Florián

Za Diokleciánovy vlády bylo křesťanství stále náboženstvím doslova tajným spolkem

Florianus jako voják vyznával tajně křesťanskou víru, za což hrozil trest smrti, kterému sv. Florián ( Florianus ) nakonec skutečně nevyhnul. Diokleciánova vláda byla poznamenána krutým pronásledováním křesťanů, kterým Florianus potají, sám křesťan, pomáhal, což se samozřejmě později doneslo k jeho nadřízeným. 

Legenda o svatém Floriánovi

Roku 304 našeho letopočtu byla odhalen jako tajný křesťan, za čož byl sezazen ze svých funkcí a uvrhnut do vězení. Jeho soudem byl pověřen soudce Aquilinus, který Floriána nejdříve nechal svázat a zbít mokrými provazy, avšak i přesto se Florián nevzdal svého křesťanského přesvědčení. Svatý Florián téhož byl roku odsouzen k trestu smrti a následně s mlýnským kolem připevněným na krku svržen z mostu do řeky Enže. O jeho tělo se podle legendy postarala věrná křesťanka Valeria a zajistila mu důstojný pohřeb. Svatý Florián byl pohřben v Linci, následně však byly jeho ostatky převezeny a nyní nad jeho hrobem stojí v Linci klášter sv. Floriána vystavěný v 6. století. Podle jedné z legend svatý Florián byl tak silně věřící, že se stal zázrak, kdy uhasil sám celý hořící kostel jednou putýnkou; jiná vypráví o uhlíři, který spadl do hořícího milíře a vroucím modlitbám ke svatému Floriánovi oheň náhle pohasl a uhlíř mohl být zachráněn, což bylo samozřejmě rovněž považováno za zázrak.

Ostatky svatého Floriána

Floriánovy tělesné pozůstatky však v Linci nezůstaly dlouho, neboť byly později převezeny dvěma duchovními přímo do Říma. Roku 1183 žádá polský kníže Kazimír II. Spravedlivý ( 1177 – 1194 ) společně s biskupem v Krakově Gedeonem přímo tehdejšího římského biskupa, tedy papeže Lucia III. ( 1181 – 1185 ), aby jim propůjčil ostatky svatého Floriána jako záštitu proti tehdy útočícím Ruským kmenům. Lucius III. jejich žádosti vyhovuje, Floriánovy ostatky jsou opět převezeny a uloženy v právě vystavěném chrámě v Krakově. Při slavnostní bohoslužbě je pak svatý Florián přijat za patrona Polského lidu. Právě v Polsku je kult uctívání sv. Floriána značně rozvinutý po rozsáhlém požáru Krakowa v roce 1528, kdy požár zničil téměř celé město, avšak kostel na Kleparzu, ve kterém se nacházely relikvie sv. Floriána zůstal ohněm jako zázrakem zcela ,navzdory ničivému živlu, uchráněn. Malá část ostatků svatého Floriána byla z Polska následně za vlády císaře Karla IV. převezena do chrámu sv. Víta v Praze a odtud některé části do katedrály v Olomouci, do kostelů na Kladně nebo v Havlíčkově Brodě a některých dalších.

Symbolika svatého Floriána

Vyjma nároží domů či výklenkových plastik se můžeme se svatým Floriánem setkat na oficiálních pečetidlech měst a obcí, velmi často byl zpracován na morových sloupech spolu s dalšími patrony - ochraniteli před morem podobně, jako se s ním můžeme setkat v Hostivicích, Velvarech či Poličce; plastika svatého Floriána rovněž například vévodí hlavnímu oltáři Kostela Navštívení Panny Marie v Borovanech. Samozřejmě, že i hlavní město se může pochlubit několika významnými uměleckými památkami svatofloriánského kultu. Mezi nimi vévodí světcova socha od I. F. Platzera z přelomu 18. stol. na nároží domu u Zlatého anděla na Staroměstském náměstí. Velmi zajímavý je rovněži jeden z bočních oltářů ve Staroměstském kostele sv. Jakuba, jenž je jako jeden z mála v Praze je zasvěcen sv. Floriánovi. Donátorem výstavby kostela se stala roku 1715 kominická dynastie Demartini. Příslušníci toho významného rodu dědili kominická privilegia od dob císaře Rudolfa II. až do současnosti. O významu tohoto rodu hovoří skutečnost, že Karlínský kominický mistr Hugo Demartini, císařský rada a protektor kominické jednoty, byl na sklonku 19. století velitelem karlínského dobrovolného sboru a členem Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého.