Záhadné fresky v Jindřichově Hradci

Záhadné fresky v kostele sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci

Pokud bychom se měli vžít do Jindřichovy situace, povolání minoritů, kteří měli šířit osvětu bylo snad nejlogičtějším krokem, který mohl učinit. Šířící se hereze, tedy odklon od oficiálního učení církve, mohla pověst jeho i jeho panství výrazně uškodit. Dá se tedy říci, že řád minoritů vzal celou složitou náboženskou situaci do svých rukou a pustili se do práce a tak se zcela logicky nabízí názor, že právě ony fresky měly zastrašovat odpadlíky výjevy z pekla či očistce a varovat tak před tresty, které je na světě po smrti čekají, pokud se tedy dostanou na zcestí, což se však nezdá být vysvětlením nejpravděpodobnějším. Stvůry a obludy, jenž jsou v kostele zobrazeny jsou totiž vyvedeny v okenních výklencích a především na oblouku, který odděluje hlavní loď od kněžiště. Tento samotný fakt by nebyl až tak příliš zajímavý, dokud si neuvědomíme, že kostel má okna posazena na svou dobu velmi vysoko a tak běžný návštěvník; v oné době zpravidla chudina, by nemohla fresky za žádnou cenu rozeznat. Tyto tajemné fresky jsou však velmi dobře znatelné z kůru na kterém byly a jsou snad ve všech kostelech umístěny varhany. Kůr je místem vyhrazeným pro zpěváky a hudebníky, avšak zcela výjimečně, zejména v době románské, kdy předchůdcem kůru bylo pódium či tribuna, odkud mohla i šlechta sledovat průběh mše. Proč by však měla fresky mít na očích pouze šlechta, když odklon od církve byl problémem celého města je přinejmenším nelogické.

Motiv oblud příšer a zrůd v kostelech není zcela ojedinělým jevem

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře se může pyšnit podobným výjevem. Vysoko na pilířích jsou zobrazeny obludy, netopýři, harpyje a další různá stvoření, která se prolínají s okřídlenými démony a fantastickými rostlinami však nejsou pro běžného návštěvníka zcela zřetelné; zespodu jsou viditelné pouze dalekohledem či jiným podobným zařízením - třeba kukátkem. Unikátní navíc je, že na jednom z jižních pilířů se údajně má nacházet malba opice s pomerančem, což, pokud je tomu tak, zobrazuje nejstarší zobrazení tohoto ovoce v českých zemích. Různí démoni a zrůdy se objevují především v době románského slohu, který v rané gotice teprve dozníval. Podobné stvůry tedy nalezneme například i v kostele sv. Jana Křtitele v Janovicích nad Úhlavou či v Kozím kostele v maďarsko-německém Sopronu, ležícím na západě Maďarska. Proč lidé vymalovávali kostely příšerami by však mohlo mít poměrně snadné vysvětlení - doslova bizarní příšery nemusely mít funkci odstrašující funkci pro člověka, ale pro démony, ve které se hojně věřilo a v souvislosti s nimi se vyprávělo, že pokud zrůda spatří svoji podobu, zalekne se a uteče, což by mohlo být vysvětlením, proč jsou obludy v kostele sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci vymalovány právě ve výklencích oken.

Záhadní Gryllové i geometrické obrazce

Jedním z motivů freskové výzdoby jsou motivy přírodní, kdy se můžeme setkat s jahodníkem, stvoly, květiny či listy. Dalším typem jsou motivy různých geometrických obrazců nevyjímaje vlnovky, čtverce či trojúhelníky. Příšer zde nalezneme rovněž dostatek, kdy nechybí lidské embryo, kombinace lidí a zvířat, člověk se zaječí hlavou či kohout s tělem lidským. Toto šokující dílo pravděpodobně vychází až z dávné antiky sledujeme ve slohu románském, kde lze pozorovat vznik příšer bez těla s různými kombinacemi hlav, tedy Gryllům, kdy základ tohoto slova, tedy gryllos znamená v překladu prase, což samozřejmě evokuje již poté samozřejmě slovo "gril" - tedy grilované prase, resp. jeho příprava. Gryllos však bylo původně slovo, které se chápalo jako výraz pro satirické malířství, tedy malby s různými deformacemi a fantaskními kombinacemi. Gryllové se následně usazují i v gotice, kdy skutečně mohli sloužit jako malby pro obveselení vrchnosti, tedy jakási výsada, která se chudině nedostávala - jednoduše proto, jak jsme zmínili, že na tyto malby neviděla. Dalším úhlem pohledu na tajemné fresky pak je samo řeckořímské myšlení, kdy se jednou stranou mince stává dokonalost, hrdinství a harmonie, na druhé straně mince pak můžeme spatřit páchnoucí temný svět ďáblův plný různých oblud a nelidských stvoření. Obecně se pak lze zamyslet nad tím, že obři, obludy a stvůry provázejí lidstvo takřka odnepaměti : Radegast, slovanský bůh, kterého uctívali především polabští Rataři, Bes, jehož oči vyrůstají z hrudi, Sfinga, kombinace zvířete a člověka či Anubis, na jehož krku spočívá hlava šakalí. V neposlední řadě samozřejmě svůj vliv na vznik oblud a monster zanechává  Právě originalita a různorodost jednotlivých motivů zcela jasně napovídá, že se malíř těchto záhadných obrazců mohl z písemných záznamů či na jiných sakrálních stavbách z této doby inspirovat.

Židovská mytologie a biblické ptačí příšery

Na obludy a nelidská stvoření je bohatá i Bible; již ve Starém zákoně se dočítáme o Leviathanovi, jenž byl příšerou mořskou, kterou najdeme například v knize Jób nebo v knize Žalmů, kdy se má podobat obrovskému draku či šupinatému hadu. Naopak Bafomet či Beheemot jsou původu suchozemského a je doslovným ztělesněním samotného zla, tedy satana, který je člověkem nepřemožitelný; podle Bible Kralické se podobá spíše slonovi. Ziz je pak stvůrou nebeskou, se kterou se setkáváme především židovských bájích a pohádkách. Jedná se o obrovitého ptáka podobného našemu ptáku Nohovi Z židovských bájí a mýtů pak můžeme jmenovat například obrovitého ptáka Bar Juchne. Pokud bychom měli pátrat v celosvětové mytologii, zcela jistě bychom našli výrazné podobnosti mezi jednotlivými obludami v různých kulturách a náboženských systémech. Vyobrazení obrovitého ptáka tedy není v kostele sv. Jana Křtitele ničím vyloženě výjimečným. Pamatujme totiž, že chrámy byly stavěny jako svatostánky Boha, nejen pro lidi a právě sám Bůh je stvořitelem veškerenstva, a tedy i těchto obludných stvoření.