Židovský kalendář

Počátek židovského kalendáře Židé datují ke Stvoření Světa - židovský kalendář má několik verzí

Židovský kalendář má svůj počátek v okamžiku stvoření světa, který je podle různých údajů v Bibli stanoven na 7. říjen roku 3671 př.n.l. a traduje se, že Židovský kalendář má skončit v roce 7000. Existuje několik verzí, podle nichž se odpočítává začátek židovského kalendáře. Ať již však začneme počítat od libovolné verze židovského kalendáře vyjde nám, že se nyní nacházíme již na samém sklonku 7. tisíciletí a blížíme se tedy ke zlomovému roku 7000  židovského kalendáře. Mohl by snad být oním 7000 rokem právě rok 2012? Někteří vědci tvrdí, že zde vidí výraznou paralelu mezi židovským kalendářem a mayským kalendářem, jehož konec by mohl přijít právě roce 2012.

Šabatový rok - zvláštní typ kalendářního židovského roku v židovském kalendáři

Šabatový rok (šemita) – jak stojí psáno v Leviticus 25.1-7, 18-22, každý sedmý rok je “šabatem Páně” pro odpočinek půdy Izraele. Každý židovský rok dělitelný sedmi je šabatový rok (např. r.7, 5754 a 5761). Židovský badatel D. Flusser prohlásil, že kalendář je katechismus Židů. Je to dáno židovskou liturgií, tak jak se slaví v průběhu roku ať již doma v rodině či v synagóze, ale hlavně ty židovské svátky, které původně pocházejí z prostředí nomádského či agrárního.

Židovský letopočet a výpočet židovského letopočtu podle židovského kalendáře

Původně Židé počítali svůj letopočet, tedy židovský letopočet, od vyjití z Egypta nebo od izraelských králů. Později začali Židé počítat roky od stvoření světa (Gen 5. 11) a toto počítání trvá i dnes, přičemž toto číslo je symbolické. V dnešní době židé mají: - Občanský rok (začíná na podzim (září – říjen), 1 tišri), - Liturgický rok  (začíná na jaře (březen), 1 nisan). Hlavní židovské svátky (Pesach, Sukkót, Šavuot) jsou spojeny s určitým datem a nikdy se nemění.

 
Názvy židovských měsíců v židovském kalendáři :
Nisan נִיסָן

Ijar אִיָּר / אייר

Sivan סִיוָן / סיוון
 
Tamuz תַּמּ
 
Av אָב
 
Elul אֱלוּל
 
Tišri תִּשׁ
 
Chešvan מרחשוון
 
Kislev כִּסְלֵו / כסלוו
 
Tevet טֵבֵת
 
Ševat שְׁבָט
 
Adar אֲדָר א׳
 

Pátrání po kořenech židovského kalendáře a židovský kalendář v historii lidstva
Při pátrání po kořenech židovského kalendáře zcela logicky přicházíme na základní text judaismu – Tóru. Z ní vyplývá, že židovský kalendář má respektovat přirozenou délku měsíců, přitom ale udržovat jednotlivé měsíce roku v daných ročních obdobích tak, aby Pesach byl vždy jarním a Sukot podzimním svátkem.

Přincip kalendáře v židovském náboženství a židovský kalendář
Kalendářem obyčejně rozumíme souhrn pravidel pro počítání dnů, týdnů a měsíců v kalendářním roce. Ve většině případů vznikl na základě pozorování pravidelně se opakujících přírodních jevů, především pohybů nebeských těles. Výjimku představuje týden, který se odvozuje od biblického příběhu o stvoření světa. Z pohybů nebeských těles se jedná o rotaci Země, oběh Měsíce kolem Země a oběh Země kolem Slunce. Protože ani měsíc ani rok nejsou celými násobky dne, byla zde snaha nějakým způsobem tato různě dlouhá období sladit. Tak vznikaly kalendáře lunární, solární a lunisolární. Lunární se řídí fázemi Měsíce a nerespektuje délku roku podle oběhu Země kolem Slunce. Opačným principem se řídí solární kalendář. Lunisolární kalendář je založen na kombinaci obou uvedených kalendářů.
 
Způsob chápání letopočtu v židovském kalendáři a letopočet v židovském kalendáři
 
S otázkou kalendáře také souvisí stanovení data, ke kterému se vztahuje počítání roků – letopočet. Většina civilizací si zvolila počátek svého kalendáře na podkladě událostí, kterým přikládala rozhodující význam. Staří Římané přiřadili rok „jedna“ legendárnímu založení svého města. Křesťané za počátek nové éry považují narození zakladatele svého učení a my toto jejich počítání pro jeho rozšířenost nazýváme občanským letopočtem (o. l.). Judaismus, odvolávající se na stvoření světa a vztah člověka ke Stvořiteli, chápe za počátek světa okamžik, kdy Bůh učinil z Adama prvního člověka. To se podle tradice odehrálo na Roš hašana (Nový rok) před bezmála pěti tisíci a osmi sty lety (na podzim roku 2005 o. l. začal židovský rok 5766). Proto, když počítáme „židovským“ způsobem, dodáváme vždy: mibriat haolam (od stvoření světa). 
 
Povaha židovského kalendáře vzhledem k židovství
 
Nejen letopočet se v židovském kalendáři liší, jiná je i povaha kalendáře. Některé jeho zvláštnosti se pokusíme vysvětlit. Rok většiny kalendářů se skládá z dnů, týdnů a měsíců. V tom se ani židovský rok neliší. Jak se ale učíme z příběhu o stvoření světa, večer podle židovské tradice předchází ráno, protože je v Tóře psáno: „…a byl večer a bylo jitro, den první.“ Proto v našem, křesťanském gregoriánském kalendáři den začíná tmou, proto šabat začíná již v pátek se západem Slunce a stejně tak i ostatní židovské dny a svátky začínají večerem a s nástupem další noci, při východu hvězd, končí.
 
Problematika sabatu ( šábesu ) a sedmého dne v židovském kalendáři
 
Sobota, šabat, byla posledním ze sedmi dní stvoření světa. Na památku této skutečnosti začínáme každý týden (vždy po sobotě) nedělí, které hebrejsky říkáme: jom rišon (den první). Také délka měsíce se v našem aktuálně používaném kalendáři liší. Křesťané převzali kalendář juliánský od Římanů, kteří se zase nechali inspirovat Egypťany. Jedná se o solární kalendář a princip zůstal stejný i u gregoriánského kalendáře. Řídí se tedy oběhem Země kolem Slunce, který trvá 365,24 dne.  Tím ovšem není plně respektován pohyb Měsíce kolem Země (měsíce jsou u gregoriánského kalendáře delší, než by odpovídalo lunárním fázím).
 
 Specifika lunisolárního židovského kalendáře
 
Muslimové podřídili svůj muslimský kalendář zcela Měsíci a jeho oběhu kolem planety Země a každým „novem“ jim začíná nový kalendářní úsek – měsíc. Měsíční (lunární) fáze se opakují každých 29,5 dne. Vynásobíme-li toto číslo měsíci, vytvoříme si rok, který bude mít pouze 355 dní, což je délka muslimského roku. Proto ani jeden z těchto kalendářů není přesný. Muslimům putují měsíce ročními dobami, jednou slaví postní měsíc ramadán v létě, jednou v zimě (k posunu o celý solární rok dochází jednou za 32,5 roku). Křesťanům naopak neustále utíkají lunární fáze. Jednou je úplněk desátého, jindy patnáctého dne měsíce etc. 
 
Židovský kalendář je vyváženým kompromisem mezi solárním a lunárním kalendářem
 
Židovský kalendář je vyváženým kompromisem. Respektuje lunární
fáze i oběh planety Země kolem její hvězdy. Evropský kalendářní měsíc začíná vždy po novu (když se objeví první srpek „nového“ Měsíce), svátky ale zůstávají ve svých ročních obdobích, takže Pesach je vždy na jaře, Sukot na podzim a Chanuka v zimě. Toho
docilujeme vsunutím přestupného, třináctého, měsíce jednou za tři roky. Tak vyrovnáme ztrátu kratších let podle lunárního kalendáře a zabráníme dlouhodobým odchylkám mezi oběma systémy.
 
Židovský lunisolární kalendář se ustálil do dnešní podoby okolo 4. století n.l
 
Židovský kalendář je tedy lunisolární. Deset dní, které chybí každému roku do počtu dní, se za tři roky promění v jeden měsíc. V době, kdy stával v Jeruzalémě Chrám, rozhodoval o vsunutí třináctého měsíce vždy nejvyšší rabínský soudní dvůr – Sanhedrin. Ve 4. století občanského letopočtu, roku 359 o. l., když se stupňoval římský protižidovský útlak, ustanovil rabín Hilel II. pevný kalendářní systém, do něhož zakomponoval všechny výše uvedené prvky.