Jste zde

Domů

Sibylina proroctví o papežském schizmatu

Sibyla Kumanna Andrea del Castagno r. 1450

Královna Sibyla Kumanna předpověděla s neuvěřitelnou přesností mnoho událostí, které můžeme v historii sledovat - jednou z nejvýznamnějších Sibyliných předpovědí je proroctví královny Sibyly o papežském schizmatu, tedy rozkolu v církvi.  Sibyla ve svých předpovědích a proroctvích mnohokrát trefila do černého a jedním z proroctví, které této významné a velké ženě vyšla absolutně přesně, je Sibylino proroctví o trojpapežství, resp. o jedné z nejvýznamnějších církevních událostí po narození Ježíše Krista. Sybila jednoznačně s přesností téměř jednoho roku tuto událost nejen předpověděla, ale naprosto přesně popsala důvod vzniku této situace.

Sibyla ve svých proroctvích předpovídá významný rozkol v církvi a církevní schizma, které vedlo k trojpapežství a posunu v křesťanském učení

Sibyla předpovídá, že okolo roku 1400 po narození Mesiáše, tedy Ježíše Krista, se tři lidé budou dělit o zlato, které bude získáváno neprávem od nižších vrstev obyvatelstva ve formě desátků a odpustek. V té době v Evropě dojde k významnému posunu v chápání následování Mesiáše a v řadách jeho věrných. K čemu došlo víme z historie a bezeslovnou připomínkou této události bylo v roce 1958 zvolení kardinála Angela Giuseppe Roncalliho papežem Janem XXIII., čímž církev dala jednoznačně najevo, že vzdoropapež Jan XXIII. v době trojpapežství byl papežem nelegitimním. V roce 2000 legitimního papeže Jana XXIII.  papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.

Základní pojmy a historický přehled v souvislosti s proroctvím Sibyly o Evropě a předpovědi Sybiliny o evropských událostech v náboženství

Schisma pochází z řeckého σχίσμα rozdělení / dělit, rozdělovat /  ( σχίζω = rozdělovat, půlit ) a znamená rozdělení či rozkol, případně významnou rozladu, zejména ve větších společenských skupinách. Schismatik je pak osoba, která vytváří schisma, schizmatikem může být člen odtrhující se či protestující skupiny. Kněžství a kněžská moc závisí podle reformátorů nikoliv od vysvěcení, ale zcela plně od osobní svatosti kandidáta. Reformí proudy v církvi pak považovaly veškeré úkony kněží, zejména tedy svátosti – křest, zpověď, eucharistii, za zcela neplatné.

Reforma církve, kterou Sibyla považovala za změnu Mesiášova učení byla potlačena, reformátoři umlčeni. Reformátoři církve rovněž požadovali, aby bylo přijato několik dogmat,  z nichž nejvýznamnější jsou tato :

1 ) Eucharistie je jen vzpomínka na večeři Ježíše, není v hostii reálně přítomný Ježíš.

2 ) Úkony zbožnosti, jako je například úcta k ostatkům světců, jsou nesmyslné.

3 ) Získávání odpuštění trestů za hříchy či hříchy skrze odpustky není možné.

Historické pozadí předpovědí a proroctví Sibyly týkající se středověku a významného církevního rozkolu

Sňatkem sestry českého krále Václava IV., princezny Anny Lucemburské, (11. května 1366 – 7. června 1394) která byla dcerou českého krále a římskoněmeckého císaře Karla IV. a sestrou císaře Zikmunda Lucemburského s anglickým králem Richardem II., se díky kazateli Jeronýmu Pražskému dostaly spisy Johna Wyclefa na pražskou universitu, kde je začal pro svá kázání (od roku 1402 česky v Betlémské kapli), používat rektor univerzity Mistr Jan Hus. Jan Hus byl oblíben Václavem IV. a královnou Žofií za vyřešení vleklého sporu o češství na pražské universitě (v roce 1409), kdy na základě Husem připraveného kutnohorského dekretu odešli především němečtí profesoři a studenti do Lipska, kde si založili vlastní německy mluvící universitu.

Reforma církve, kterou Sibyla předpověděla s obdivuhodnou přesností, byla odmítnuta a zejména z mocenských důvodů a zachování stability v Evropě odstraněni všichni její vyznavači

Mistr Jan Hus rozvinul učení Johna Wyclefa a otevřeně jeho názory kázal, až pražský arcibiskup požádal papeže Alexandra V., aby zakázal veřejně číst a vykládat Wyclefovo učení. V té době, tedy v roce 1409, již plně k nevoli církve i obyvatel existovalo trojpapežství. Jan Hus nařízení neuposlechl a odvolal se k nástupci Alexandra V., k papeži Janu XXIII. Ten jeho odvolání nepřijal, a Hus  byl exkomunikován a nad Prahou vyhlášen interdikt. Tato situace donutila Mistra Jana Husa odejít z Prahy a šířil své učení převážně na venkově. Hus se usadil se na Kozím Hrádku u Tábora, kde roku 1413 napsal své stěžejní dílo De Ecclesia. Téhož roku, 1413, pražská teologická universitní fakulta odsoudila Husovo učení.

Sibyla, královna Michalda Sábská, ve svých proroctvích předpověděla nejen trojpapežství, ale i násilné umlčení reformích proudů v katolické církvi

Koncil v Kostnici svolal německý král a římský císař Zikmund Lucemburský, bratr krále Václava IV., kterému zůstala pouze česká koruna. Zikmund Lucemburský svolal pro neúnosnost situace trojpapežství koncil do svého říšského města Kostnice. ( Constantinopolis )

Oficiálním církevním orgánem, který svolal koncil byl pisánský papež Jan XXIII.

Hlavní body Kostnického koncilu byly:

• odstranit trojpapežství

• odstranit novodobé bludy

• napravit disciplínu církve

Sibyla předpověděla svolání Kostnického koncilu a reformní proudy v církvi, které kázaly chudobu církve a revizi základních církevních dogmat

Kostnický koncil začal 1414 na podzim. Na jaře 1415 se Jan XXIII. vzdal svého papežství pod podmínkou, že tak učiní i ostatní dva papežové, a že koncil zvolí zcela nového. Nakonec papež Jan XXIII. uprchl z koncilu a ten zasedal pod autoritou římského papeže Řehoře XII. Ten se vzdal svého pontifikátu a ačkoliv Avignonský třetí papež Benedikt XIII. se nechtěl vzdát svého papežství, církevní koncil jej sám roku 1417 prohlásil za sesazeného.

Dvojpapežství a trojpapežství bylo odstraněno volbou čtvrtého papeže, který nahradil předcházející tři papeže, čímž došlo k upevnění církve zevnitř a odstranění schizmatu, které Sibyla předpověděla včetně upálení českého rektora pražské univerzity Mistra Jana Husa

Na Svatého Martina 4171 jmenoval koncil nového papeže, který si dal podle dne volby jméno Martin V. Dvojpapežství a trojpapežství, trvající od roku 1378, se volbou nového papeže ukončilo a církevní rozkol byl po dlouhé době zažehnán. V otázce nápravy bludařů, byli na koncil pozváni všichni ti, kteří zastávali Wyclefovské a jemu podobné učení. Mistr Jan Hus dostává záruku od císaře Zikmunda, že mu bude zajištěna bezpečnost na cestě do Kostnice a spravedlivý proces. Koncil se však zabýval bludaři pouze v mezičase, neboť v průběhu roku 1415 se řešila zejména otázka platnosti papežství. Rozkol v církvi bylo potřeba co nejrychleji zažehnat a osoba Jana Husa se stala zástupnou figurou a výstrahou pro všechny vyznavače učení Johna Wyclefa. Jan Hus svoji nauku na koncilu neobhájil a ani neodvolal, a proto byl předán kostnickému starostovi k upálení jako představitel kacířského učení.