Sibylina proroctví o nevolnictví

Proroctví, jehož autorkou je Sibyla, obsahuje významná proroctví o narození Krista, feudálním řádu a úpadku katolické církve

Podle vzácné tradice, která ze země národu vyvoleného do všech zemí po staletí přijde, budou se rody nechávati olejem pomazávati, budou se zváti Hospodinem vyvolenými, ale nebude to pravdou, neboť Hospodin pomazával za krále i chudé izraelské pastýře jenom proto, aby lidu svému dal krále, který rozumem a ne penězi bude umět vládnout, a který svou vládou zemi povznese - ne zotročí. Hospodin také vyvolí svým Synem člověka z rodu úplně chudého, a to nejen proto, že v jeho duši spravedlnost najde. A nad hlavou jeho při zrození objeví se znamení, hvězda rána, panovnice dne, Světla a Pravdy. A Syn Jeho v té pravdě i chudobě, v tom zaříkání, těžké práci pro lid i jeho spasení také zahyne. Ne pro zlato a obilí – pro pravdu a práci. Nebude otrokářem, ale vykupitelem.

Královna Sibyla uvádí důvody vzniku nespravedlivých společenských řádů a zřízení, ve kterých jsou široké společenské vrstvy vykořisťovány úzkou hrstkou vládnoucích

Proč toto všechno opakuji ? Protože v dobách pozdějších ani ctitelé jeho nebudou nic lepšími vladařů a pánů pozemských, a když nabudu moci a slávy, zapomenou na Něho, zapomenou na krev mezi růžemi, zapomenou na krev Toho, kdo pro ně a spasení jejich zemřel. Rovněž mezi nimi budou se činiti rozdíly, ale ne pro pravdu, ale pro moc zlata. Zlato jest otcem blahobytu, ale matkou poddanství.

Sibyla prorokuje nástup panovnických rodů, které budou zbídačovat a vykořisťovat poddané do nevídané míry

A když přijde jedenkrát doba, že malý a ubohý člověk nebude moci více býti užitečným na této zemi, kdy práce rukou člověka nebude již více hodnocena, kdy zdravá ruka nebude moci oddati ústům chleba jenom proto, že zlato bude v rukou jednotlivců, tu daleko od Svaté země, daleko přes moře, řeky, hory a údolí, daleko na severu, kde lid ještě kožemi dravých zvířat jako v dobách Adama a Evy odívati se bude, povládne po staletí mocný rod. Vysoko nad vodou bude trůniti jeho zámek celému kraji. Bohatství zlata a drahých kamenů nelze mi dnes ani označiti, neboť ani pohádky z Ofír nejsou tak obsáhlé, aby by mohly dáti to, čím bych moc zlata vladaře toho označiti mohla. Tento vladař předčí svou krutostí krutost vladařů římských. Lid zotročí takovým způsobem, že v zemi jeho řeč hlasitě pronesená za vzpouru považována bude.

Královna Sibyla a její proroctví popisují kruté praktiky feudálních vykořisťovatelských poddanských řádů

Věznění, vyhnání do pouští, mrskání a ubíjení malých a chudých lidí bude v zemi té tak samozřejmým, jako v zemi izraelské spravedlnosti. Nejenom však chudé a pracující bude takovýmto způsobem trestati, ale zjistí-li , že některý ze soudců jeho či vojevůdců zlatem oplývá, tu nechá po vzoru Davidově vznést obžalobu, aby soka svého v bohatství odsouditi mohl nechat a zlata jeho se zmocnil. Zraky lidu denně k Hospodinu upírati se budou, neboť snad vysvobození své nalézt budou chtíti. Marně.

Sibyla prorokuje den, kdy povstane obrovský národ ke obraně své vlasti a velkého evropského feudálního vladaře

Léta po dnech uplynou a pán tento nadále krutě v zemi své povládne. Jeho vláda bude vrcholem všeho poddanství. Přijde den. Zemí Evropou povalí se válečný ryk, který na straně jižní i zemi onoho krutého vladaře zasáhne. Lid obecný zanechá práce v polích i na pastvinách, opustí muž svou ženu, dítě i starou matku, aby šel chrániti zemi onoho ukrutného vládce. Půjde. Člověk bitý svým vladařem ani neuvědomí si, koho jde hájiti: Vidí ohroženou svou zemi, tu zemi, ve které se byl zrodil a která mu v dobách pokoje skýtala možnost alespoň zahnati hlad v té době, kdy vladař zapomněl svého poslání a svého poddaného týral a okrádal.

Královna Sibyla prorokuje válečný konflikt, ve kterém budou zapojeny široké vrstvy obyvatelstva na obranu nejen země, ale i feudálního vládce

Zapomene na krutost vladařskou. Nepřítel mnohokrát vtrhne hluboko do té země, takže najednou se zdáti bude, že porazí krutého nadvládne. Avšak štěstí válečné jest střídavé a nesmí nikdy vojevůdce, vyhrál-li první bitvu tvrditi, že země právě on dobyl. Mnoho a mnoho útoků odrazí. A jak vidím ve hvězdě ( ! ) napsáno : Kdyby nebylo zrady jeho vlastních poddaných vojevůdců, pak by zemi svou napadenou nejenom zachránil, ale také nových úspěchů dobyl. Dlouho trvající válka dá lidu poddanému možnost přemýšleti. I počnou uvažovati : „Pro koho já zde své tělo a život nasazuji ? Pro vladaře ? Vždyť tento nedal mi ani v dobách pokoje chleba. Pro toho vladaře, který když desátek jsem mu neodvedl, bíti mne nechal a do žaláře vsaditi kázal ? Pro koho jest se mi zde bíti ? Pro toho, pro nějž jsem ani člověkem nebyl ? “

Královna Sibyla Kumanna ve svých proroctvích věštbách vznáší předpovědi o povstání lidu proti feudálnímu útlaku, nesmyslné válce a nevolnictví 

Povstane lid proti svému vladaři. Opustí bojiště, aby se vrátil zpět ke svým rodům, ke svým hospodářstvím a rodným lukám. Povstane lid, aby setřásl ze sebe jeho poddanství. Lid povstane, aby zlo vladařem způsobené se zhmotnělo a ve v míře zvětšené se jemu vrátilo. Soud bude tentokráte ještě kratší, nežli nad všemi ostatními hříšníky. Jeho hvězda, tak, jak měla při narození veliký lesk, tak při jeho smrti zapadne do mlhovin. Vladař zemře a s ním i poddanství v jeho zemi. Na jak dlouho však ?

Královna Sibyla Kumanna prorokuje a vznáší proroctví o změně společenských zřízení 

V zemích na východ od mého království nevládne ani král, ani královna, ale lid si volí náčelníky a z jejich středu jednoho, který vždy po dvanácte úplňků stane se vrchním a osudy kmenů jejich řídí. Sám zákonů nevynáší, ale rozhoduje, zda může býti v kmenech, jimž po toto období vládne to či ono provedeno. Tak stane se i v té zemi daleké. Lid zvolí si vladaře ze svého středu. Odmítne moc zlata, ale povznese moc práce a chleba.

Sibyla Kumanna, proslulá věštkyně a prorok hovoří ve svých proroctvích o zlatě jako o prostředku poddanství

Celé snažení tohoto utlačovaného lidu bude zničiti moc zlata jako prostředku k lenosti, marnivosti, zničiti moc zlata jako prostředku k poddanství. V potu tváře budeš chléb svůj dobývati a tak se musí státi, neboť tak řekl Hospodin. Neřekl Bůh člověku, že bude někomu poddaným; že bude stále někomu sloužiti. Ale člověk nedovede pochopiti slov Hospodinových a nepochopí je ( snad ) nikdy. Kdyby stokráte se člověk zrodil, kdyby stokráte hloubal nad tím, co Bůh řekl Abrahamovi a Mojžíšovi, po sto prvé bude tam, kde počal. Ústa Jeho mluvila k nám pravdu.

Královna Sibyla ve svých proroctvích hovoří o otázkách vztahu Boha k člověku a Boží lásky k vyvolenému národu

Pravdu, od které Hospodin neustoupil ani za cenu ztráty svého vyvoleného národa. Člověk však myslí, že i Hospodina může obelstíti. Omyl, omyl krutý a omyl osudný všeho. Proto také zase přijde den, že tito noví a od poddanství osvobození lidé budou chtíti žít tak, jako předtím vládcové jejich : bez práce a ze svých zlatých zásob. Vrátí se to, co bylo předtím : poddanství. Tak, jako lidé se budou dívati na sever, jako na spásu všeho lidstva, tak budou své tváře od severu odvraceti, neboť z těch krajin bude přicházet poddanství horší, než kdy bylo na světě předtím.

Poddanství královna Sibyla Kumanna ve svých předpovědích a proroctvích popisuje jako vládu proti vůli lidu

Lid, který vládu do rukou svých dostane, zapomene toho, že jest nutno tázati se všech kmenů a složek národa jak vládnouti, jakých nařízení vydávati a jestli ti, kteří podle jejich tvrzení k vládnutí předurčeni byli, vládli proti vůli lidu – tak bude lid ještě horším a krutějším vladařem. Násilím svrhli poddanství, aby přezavše zlato, stali se nositelem toho, proto čemuž dříve se stavěli. A já pravím Vám : dokud bude lidstvo lidstvem a dokud bude člověk chtíti vymanit se z trestu Hospodinova, dotud bude poddanství, i kdyby vládnoucí rody byly stokráte ze svých míst svrženy a pobity.

Napřed se musí přerodit člověk a pak se přerodí celý svět.