Sibylina proroctví Kniha druhá

Sibyla a její předpovědi jsou shrnuty do devíti královských knih, kdy právě v druhé knize věšteb a proroctví se Sibyla zmiňuje o Lásce, jako důvodu všeho stvoření 

Láska z níž vzešel první člověk, láska se kterou se každý člověk rodí, láska s níž má každý člověk opouštěti slzavé údolí. Pro lásku k ženě zapomněl na Hospodina, pro lásku k ženě zapomněl zákazu mu daného. Ne dobře snad Hospodin činil, když člověku lásku zapověděl. Sílu, kterou muži dal, musel tento něčím vybíti, musel ze sebe setřásti tíhu přesycení a musel dělati to, co jest dáno veškeré Přírodě – tvořiti. Hospodin tvořil, neboť sílu svoji musel někde uplatniti a neměl bránit právě člověku v díle započatém, když všemu ostatnímu tvořiti dovolil. Proč právě byla to žena, již muž v zahradě Eden mezi Eufratem a Tigridem svoji lásku daroval ? vždyť v době té bylo tisíce a tisíce tvorů, jimiž by muž zachvácen býti mohl, aniž povstala by v něm touha tvořiti? 

Sibyla se snaží filosoficky vysvětlit způsob tvoření a důvody tvoření, které jsou za jedno s Láskou, Přírodou a Bohem

Vysvětlení : proč tvoří Slunce nejvíce v místech, kde jest mu přístup znemožňován ? Proč v močálech a bažinách vznikajíé nejhustější lesy, které močály úplně vysuší a po letech jest v místech těchto země pro obilí nejúrodnější ? Protože močál odporuje Slunci.
Tíhou vody vzdoruje, a přesto uniká.
Tím vzniká ono tajemné tření, z něhož vystupují výběžky, v nichž tvoří se život.
Život se prostě tvoří tam, kde se něco vysušuje, vysává, tře a otáčí. Nevznikne nikdy tam, kde jest nehybnost. Pohyb jest život – nehybnost smrt. Jen sebevrah a člověk násilím donucený svým posláním předurčený, zapírá lásku, zapírá svoji tvůrčí sílu. Vyhledává ženu.
Prvý pohled, který této věnuje, patří otázce, zda najde v sobě tolik síly, aby s ní mohl tvořiti. Není pravdou, že muž hledá něco jiného, je-li života schopen. Hledá svůj protějšek, hledá močál, který by mohl svou láskou vysušiti a vnésti do něho život.
Kdyby tento pud v muži vymizel, pak byla by země pustinou a každý, kdo by zemí šel, ptal by se : Kde jest život ?

Sibyla, královna Michalda, spatřuje protiklad mezi mužem a ženou i mezi přírodními zákony vzájemnou přitažlivost i odpor, čímž vysvětluje dualitu bytí

Kde je slovo Hospodinovo ? Eva ? Bůh položil nepřátelství mezi ženou a hadem slovy : „Nad to nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou i mezi semenem tvým a mezi semenem jejím. Ono potře hlavu tobě a ty potřeš jemu patu. Muž panovati bude nad tebou“ Samým Hospodinem byly položeny mezi muže a ženu hranice nenávisti – vzájemný odpor a přeci se navzájem přitahují. Tím právě, že žena uniká, přitahuje k sobě muže a vzniká láska – Láska je tudíž ve skutečnosti nenávistí. Čím větší nenávist, tím větší láska. Lovec nenávidí zvěř, kterou pronásleduje, a která mu uniká a až když zasažena padá, sklání se s láskou nad svým úlovkem, aby se pokochal. Muž a lovec jedno a totéž jsou. Činí-li dva totéž, nikdy to není totéž. Oba loví, oba se snaží svého dosáhnout, ale jeden vraždí a druhý přináší život. Každý vraždí, co má rád. Lovec zvěř a muž ženu – prvý šípem, druhý objetím. Není to totéž. Vůně těla ženy rozpaluje tělo muže.

Sibyla ve svých proroctvích hovoří o dualitě mezi mužem a ženou, která pro Sibylu znamená možnost vytvářet nová pokolení

Vzniká svit a povstává žár, který vysušuje a oplodňuje. Musí zde býti odpor, tření a pohyb. Není pradou, že žena počne, jsouce mužem násilím obsazena. Pak by toto násilí muselo trvati po celou dobu tření a žena nesměla klásti nejmenšího odporu. Jen upadnutím v naprostý stav netečnosti se tomu vyhne. Zákmit slunečního jasu stačí, aby žádoucího odporu bylo dosaženo a žena počala. Vždyť častokráte, pokud muž násilím svého cíle dosáhnul, pocítí žena z neznámé příčiny, byť na několik jen okamžiků, touhu pravého spojení a tím nevědomky podpoří dosáhnouti cíle.

 Sibyla a její proroctví se dotýkají i otázek lidského plození a práva vytvářet z lásky nová lidská pokolení
Vidím jasně tu dobu. Žena jako tvor přitažlivý přestane míti ceny tenkráte, nebude-li její pokladnice plná zlata a sýpky plné obilí. Cena zlata bude základem další tvořivé síly muže. 
Dnes nepochopitelné. Řekl Hospodin : „Ta, která prvá velbloudům Tvým vody naváží, jest určena pro syna pána Tvého.“ Neřekl Hospodin, že ta, která bude mít v pokladnici sto a dvacet hřiven stříbrných jest určena za manželku. Běda pak, třikráte běda ženám, které jdouce životem, volati budou : „Máme zlato, máme obilí“

Manželství je podle Sibyly nejposvátnějším svazkem, který je dar od Boha a neměl by být podle Sibyly svazkem pouze z rozumu či pro peníze

Zaznamenáno jest : „Když tedy Hospodin řekl, že ta, která vody velbloudům podá, jest hodna, aby manželkou pána se stala, pronesl zásadní slova pro ženy všechny v dobách těchto i budoucích. Jen ženě pilné a pracovité sluší se státi manželkou.“  Pouze ta žena, která jest schopna v dobách hněvu ukázati Hospodinu se ke své práci míti, může tělem svým množiti lidstvo a dávati mu nové členy, kteří dále pilnou prací Hospodinu a všemu co zde na světě, sloužiti budou. Nikde ve starých vzkazech Hospodinových nenalezneme, že zlato a drahý kámen může člověku ke spasení pomoci. Když nechá se muž zaslepit bohatstvím, jímž žena vládne a tomuto před prací přednost dá, není hoden, aby z jeho semene vzešel další plod, neboť rod tento Hospodina nedůstojným jest.

Královna Sibyla vznáší proroctví o sňatcích z rozumu, které podle Sibyly povedou vždy k zániku

Slušno jest vyhýbati se boháčům, kteří chudým almužny nedávají a také slušno jest vyhýbati se ženám, které manželům svým jen bohatství přinášejí. Slyšíváš, králi králů, o neřestech, které jsou na dvorech Tvých přátel egyptských faraonů. Víš, že každý mocný faraon tisíce žen v zajetí drží, aby s nimi obcoval a další potomky tvořil. Má každý z nich ženu svoji vlastní, kterou jenom pro velké žoky zlata, jimiž k sňatku obdařena byla, za manželku pojal. Neměl lásky k ní a nemůže také s ní tvořit. Snad někdy ve chvilkách rozmaru, v době, kdy zajaté ženy přestanou míti pro něho tvořivé působnosti, vzpomene si na manželku svoji, kterou před bohyní slunce do ložnice své uvedl a jest snad, opakuji, v těchto okamžicích schopen tvořiti.

Královna Sibyla ve svých věštbách, předpovědích a proroctvích varuje před sňatky pro peníze - Sibyla varuje před sňatky bez lásky

Tak, jako je tomu tedy u těchto faraonů, tak jest tomu i u lidí ostatních. A ta doba, kdy jenom žena zlatem vyvážená u muže zalíbení najde, patří rovněž mezi nejhorší na tomto světě. Muž ví, že ne láska, ale touha po zlatě přivedla mu ženu do jeho ložnice jeho a proto ani v nitru nevznikne touha po tvoření. Bude se báti míti potomky on i ona, vždyť semeno s odporem zasazené, nemůže vzklíčiti ve strom mohutný i plodný, a i žena, když s outěžkem chodí, který pro ni nebyl žádoucí, kletbu na tento okamžik nucené slasti vždycky snáší. Kdyby snad tento plod byl klatby také zproštěn, pak dozajista pokolení toto šťastno nikdy nebude a přijde den, kdy s největší potupou a hanbou zajde